Jak básníci přicházejí o iluze

Nejlepší díl "Básníků". Od jedničky se dostal v komice ještě někam dál a s novým prostředím přišel i trochu jiný typ humoru hlavně díky kamarádům z koleje. Zvláště byly humorné ty scény, ve kterých vystupuje Mireček ("jdu vyměňovat genetické informace"). Pochybuji, jestli někdo někdy natočí lepší filmy o mládí a dospívání než jsou první dva díly "Básníků". "Klíííííííííííd". (09.02.2006)

Příjemné pokračování "Básnické" série, popisující trable i radosti vysokoškoláků. Objevuje se spousta nových postav a také samozřejmě nová inspirace pro hlavního hrdinu. Vysokoškolští pedagogové v čele s Leošem Suchařípou vesměs oživili děj, ovšem nejlepší byla vpravdě "Cimrmanovská" přednáška Zdeňka Svěráka. Dějově rozhodně propracovanější, než první film. (27.12.2012)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)

Vysokoškolák Štěpán Šafránek veršuje pro zdravotní sestřičku Jeskyňku, při studiu využívá alternativní metody udržení pozornosti asistenta Masaříka, občas při praktickém cvičení přeřízne nějaký nepotřebný orgán, což je celkem zábavné, ale dvě věci mu nemohu odpustit: 1. Ignoruje zásadní výuku docenta Zajíce o rozmístění učebnic na pracovním stole, 2. Nedokáže rozpoznat údernou nosnost verše:"Žhavil Béďa žhavil drát, až byl žhavej akorát". (17.12.2008)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)