Jak básníci přicházejí o iluze

Na základní škole jsem propadla dojmu, že až budu chodit na vysokou, budu prožívat něco podobného. Leč ačkoli je Dziga Vertov i mým chlebem, moje realita je po těch třiceti letech od básnické verze poněkud odlišná. Pecháček nicméně v tomto filmu přinesl takový obraz vysokého školství u nás jako nikdo jiný a jako takový získává řád Felliniho i Antonioniho, jejichž pojetí sexu je skutečně diametrálně odlišné. Konečně famák nebo medik, všichni mají stejnou diagnózu. Vyfabulovaným zůstal de facto jen ten sexy Casanova za každých okolností zahraný Jirkou Štěpničkou. "Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě." (17.02.2009)

Druha cast Basnikov ma uz tak nezazujala ako prva. Tematicky ide o zivot na VS, ktory sa urcite v mnohom prelinal s realitou. Ide aj o lasku k samici, ale zase ako negativum vidim prilis vela zmykania medziludskych emocii a casto len prazdne tliachanie o tom, kto koho moze/nemusi. To vsak ma len dotvorit atmosferu filmu, nemozno na tom film stavat. V tom pripade sa dostavi nuda. Za rok 1984 by som urcite dal vyssie Smoljakov film Rozpusteny a Vypusteny alebo Bocanov S Certy nejsou zerty.Takze podla mna kvalitativny pad na 50 % (18.01.2014)

Vysokoškolák Štěpán Šafránek veršuje pro zdravotní sestřičku Jeskyňku, při studiu využívá alternativní metody udržení pozornosti asistenta Masaříka, občas při praktickém cvičení přeřízne nějaký nepotřebný orgán, což je celkem zábavné, ale dvě věci mu nemohu odpustit: 1. Ignoruje zásadní výuku docenta Zajíce o rozmístění učebnic na pracovním stole, 2. Nedokáže rozpoznat údernou nosnost verše:"Žhavil Béďa žhavil drát, až byl žhavej akorát". (17.12.2008)

(3x) Místo snahy chtít se trocha vzdělat... Po prvním filmu z volné série Básníků, dost podprůměrným a ještě zavánějícím tónem socialistické estrády, velmi příjemné překvapení! Tady nejen že mě více oslovilo prostředí (nejspíš asi proto, že taky už pár let studuju na vysoké škole, byť zcela jiný obor), ale bavila mě tu i hlavní dvojka básniků s velmi zajímavou společností. Jeden kolega na internátu folklorista, druhý černoch,... no o co já možná přišel tím, že jsem na žádném intráku nikdy nebydlel (bohužel nebo bohudík?). Celkově ale musím říct, že tento vtipný, ale současně dost realisitcký pohled na studium začínajících vysokoškoláků je zde podán hodně nadčasově. Od malého zhroucení při prvním kroku a naválu prvních povinností, přes různé trampoty a drobné maléry až po nečekané vítězství ze zkoušek. To mladý člověk nejednou sám objeví, jaké schopnosti se v něm ukrývají a že dosáhl to, před tím se řada studentů v průběhu prvních týdnů vzdala. Zdeněk Svěrák se svým "Leffingelovym psacím stolem" vnáší do filmu nejen místa s poetikou Divadly Járy Cimrmana, ale současně s Leošem Suchařípou i milou absurdní karikaturu na vysokoškolské přednášky. Je mnoho důvodů, proč tento film oceňuje, ať už skrz téma nebo jeho podání s originálním humorem (včetně líbívých hitů v podání DJ-a Oskara Gottlieba na čele s kultovním hitem Žhavil Béďa, žhavil drát). (85%) (29.08.2017)

Jsi modrá jako hladina. Jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu. A věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst. Ať klín tvůj láskou nepohrdne, když nosíš roucho milosrdné. (17.02.2008)