Kdo se bojí, utíká

K režisérovi "Básníků" mě přitáhla kniha Josefa Pohla Na cikánské stezce. Po smrti mé matky si ji vybral můj nemladší syn, přečetl ji - a tak nám posloužila na delší diskuzi u ohně na dvoře. Oba dva se o cikány zajímáme a oba dva jsme s nimi přišli do styku. Navíc jsme porovnali jejich způsob života za mého i jeho mládí a jak je tomu dnes. Nevynechali jsme likvidační tábory ve čtyřicátých ani převýchovné tábory v padesátých letech ani Ječmínek, o. p. s. (Domov pro matky s dětmi vesměs cikánskými ve Žďáře n.S.) ve stavu, v jakém je dnes -  dokonce ani oba Kleinovy "Cikány" jsme nespustili ze zřetele. Zpracování Pohlovy předlohy se nám líbilo, pře-stylizovanost filmu ani jeho pohádkový háv nám nevadil. Vliv filmu Cikání jdou do nebe (1975) je ovšem patrný. A já - kdybych si musel vybrat - bych dal přenost cikánům před básníky. Ještě poznámka týkající se necitlivosti či přecitlivělosti, Radek99 píše: pointa o důležitosti ,,cesty" mi přišla dosti umělá, mě tato uvaha rovněž nepříjemně zarazila, ale teď mě těší, že to vypíchnul i někdo jiný. (18.09.2021)

Velká škoda, že ani v tomto filmu nemluví cikáni normálně, ale "papírově". Jednou tak, jednou onak a někdy dokonce spisovnou češtinou. Pana Kříže nemusím, ale zde se snažil v rámci normy a svých schopností. Dějově svižné, jen mně štvaly kulturní vložky z cikánských písní. Zápletka byla dána jasně hned na začátku, takže dále nebylo co řešit. Celkově jde o průměrný film.201206079200/9354 (13.02.2014)

Mladý idealistický učiteľ Kříž prichádza do vyľudneného pohraničia, kde je momentálne usadené cigánske spoločenstvo, ktoré sa štát pokúša zapojiť do budovania povojnovej republiky. "Sou to vobčani jako my." S pracovnou morálkou a dodržiavaním zákonov to nie je ružové, na čo dozerá vajda Čepek, prácu na statku vyžaduje správca Somr, na výplatách oberá účtovník Munzar, drobnú kriminalitu a bašavely sa snaží v rozumnej miere držať rešpektovaný policajt Kratina. "Já potřebuji lidi na práci a ne filharmonii!" So vzdelávaním, ktoré nepatrí medzi priority daného etnika, je to ťažšie, ale nakoniec sa vďaka kantorovmu neuhasiteľnému entuziazmu aj v tejto oblasti začne trochu dariť. "Heleďte se, učitelskej, nehrajte si na spasitele! Často špatně dopadnou..." Cigánsky život je tu trochu zromantizovaný, ale kultúrne rozdiely a vzájomná neprekonateľnosť niektorých z nich sa nepopiera, rozpráva sa česko-slovensko-cigánsky. Výprava uveriteľná, herecky vynikajúce a oceňujem, že cigáni nie sú zobrazovaní ako kompletne nespôsobilé veľké deti, ako je to dnes zvykom u niektorých profesionálnych spravodlivých bojovníkov. Za štyri zlomené sviečky. "A teraz úprimne, pán učitel, už ste někdy viděl cikána na traktoru?" (18.03.2024)

Další z řady československých filmů popisující potíže při poválečném znovuosidlování pohraničí, tentokrát je snímek zaměřen na problémy se soužitím místních obyvatel a dosazenou početnou romskou komunitou. Stěžejní část snímku zobrazuje očekávané problémy místního mladého učitele Dudka (P. Kříž ve své typické intelektuální roli) se vzděláváním romských dětí. Další linie filmu sleduje hanebné okrádání negramotných romských spoluobčanů, jehož se dopustil bezcharakterní účetní L. Munzar. V nepřehlédnutelné roli vůdce Romů, tzv, vajdy se představil jako vždy nespoutaný a přirozený P. Čepek. Kromě těchto umělců mě zaujal také místní představitel zákona nekompromisní, i Romy respektovaný V. Kratina. Snímek nenabízí žádné konkrétní řešení problematiky soužití či návrh na omezení konfliktů, pouze zobrazuje nemilosrdnou skutečnost, jež se dosud změnila jen pramálo a místo toho se věnuje romskému folkloru a kultuře. Snímek rozhodně není špatně natočen, zkušený režisér D. Klein, jež se věnoval této problematice už v minulosti (Radikální řez 1982), natočen docela zajímavé, lehce kontroverzní dílo. (24.06.2014)

Problematika Romů žijících historicky na našem území je nejen v kontextu československé kinematografie značně přehlížena, jedním z mála filmů, který život romského etnika reflektuje, je právě Kdo se bojí, utíká režiséra Dušana Kleina (ten se dá dokonce pokládat za jakéhosi filmového odborníka na problematiku Romů, neboť natočil ještě další snímek z prostředí českých ,,nepřizpůsobivých", konkrétně detektivku Radikální řez). Kdo se bojí, utíká je o to cennější, že je příběhem z poválečného pohraničí, tedy z místa, odkud právě byli odsunuti sudetští Němci (což ve filmu explicitně zdůrazněno ale není) a na jejich místo přikočoval nejen vajda se svou skupinou Romů, ale i mladý ,,buditelský" učitel. Je otázkou (která se ve filmu opět vůbec neřeší), do jaké míry byl příchod obou nucený (mladý učitel nejspíše dostal tzv. umístěnku a Romové byli do Sudet poslání jako levná - a v republice v té době vlastně jediná - pracovní síla, tedy žádný projev aktu svobodné vůle), každopádně to tvoří základní expozici budoucího dramatu. Co se musí ovšem na Kleinově přístupu ocenit, je fakt, že se nebojí alespoň mezi řádky poukázat na tragický osud českých Romů během trvání Protektorátu, který byl v mnohém podoben osudu židovskému. ,,Rodiče zemřeli v koncentráku." Dokonce se v dialozích řeší, že Romy už znovu ,,nelze poslat do plynu", což je v poválečné reflexi velmi cenné faktické zjištění (a mělo by se připomínat i dnes). Co ovšem film Dušana Kleina naopak trochu sráží, je velmi stereotypní a obecně romantizující pohled na život kočujících Romů, zvláště úplná pointa o důležitosti ,,cesty" mi přišla dosti umělá. Navíc většina skutečných problémů zůstala nevyřčena (třeba fakt, že my Češi jsme si většinu již dávno asimilovaných předválečných českých Romů zlikvidovali v koncentračních táborech a proto na jejich místa přikočovali z východu noví, obtížně integrovatelní...). Každopádně body za odvahu něco takto angažovaného vůbec natočit, s dynamikou civilizačního vývoje by dnes vlivem institutu tzv. politické korektnosti podobně laděný film vůbec neměl šanci vzniknout... Podobné filmy: Radikální řez (11.12.2011)