Tallulah

Ako únos jedného roztomilého blonďavého dievčatka pohne k náprave beznádejného hipíckeho túlania sa Amerikou nihilistické dievča Tallulah. Rovnako pohne k činu aj podobne sa chovajúceho frajera, túžiaceho po mamičke. No nielen ich dvoch. Čosi sa pohne i v chlapcovej mamine, zúfalo sa trápiacej sa odchodom manžela aj syna bez rozlúčky vo veľkom, opustenom obrovskom byte. Nuž a túžba po náprave vecí opanuje aj zúfalú a osamotene sa cítiacu matku uneseného dievčatka - inak takto sebeckú a výstrednú alkoholičku. Obvykle takéto príliš nemusím, no uznávam civilné herectvo i dobrú réžiu. A mimochodom: páči sa mi úvod filmu, ktorý film Krajina Nomádov, idealizujúci život karavanových pustovníkov dáva do takých realistickejších medzí. Ukazuje totiž, že spústa auto cestovateľov, ktorým je dodávka aj príbytok v skutočnosti netúžia po žiadnej práci, žobrú od kamionistov lístky na sprchovanie a živia sa vyhodenými potravinami zo supermarketov v kontajneroch alebo nedojedenými bagetami. Prácu majú na háku, najradšej vegetujú, hulia a milujú sa. (24.04.2021)

Zápletka je trošku netradiční, ale jak už to tak v podobně laděných dramatech bývá, v zásadě jde o to, aby si jednotlivé postavy uvědomily, co je vlastně v životě důležité. A ta neobvyklá forma v tomto případě působí docela svěže. Herecky velmi slušné, přičemž co se Ellen Page týče, tak v jednu chvíli člověk musí obdivovat, jak celkem náročnou roli zvládá a v té druhé je veškerý obdiv zapomenut a zůstává jen chuť její postavu zabít. Ale tak to asi mělo být. 75% (04.09.2017)

Ellen Page mi opět ukázala, proč ji nemám rád a prostě nikdy mít rád nebudu. Její herectví je mi prostě protivné. Ale i když mi byla protivná, na tenhle film se díky jeho bizarní zápletce, která je pojata celkem vážně, dalo koukat. Navíc to má i nějakou tu myšlenku v závěru. Jsou zde fajn vedlejší postavy. (02.09.2016)

Ellen Page si ukradla film pro sebe a ze zdánlivé krádeže dítěte vyčarovala z filmu napínavé drama, i když si nemyslím, že to byl původně záměr herečky či snad tvůrců samotných. Page jako napůl bezdomovec v otrhaných, smradlavých šatech a bez umytých vlasů působila naprosto věrohodným dojmem náctileté nicky, která neví, co se životem, přesto má dobré srdce. Jednu hvězdu srážím za konec (a to nejen za poslední a poměrně zvláštní scénu), ale za to, že jsem chtěl vědět, jak to s Tallulah dopadne. Indícií, že to dobře dopadne, bylo v průběhu více než dost, možná nám mohli dopřát aspoň soud. (17.11.2020)

Přišlo mi to celý málo uvěřitelný. Takže jsem se do toho nebyl stavu ponořit. Koukal jsem na to jak na rybičky v akváriu. Nezúčastněně. Chraň Bůh, že bych o tom psal v superlativech. Toho jsem vážně dalek. Úplně marný to nebylo, ale jediná figura mi nepřirostla k srdci. Rád bych v tom našel nějakou hloubku, ale nenapadá mě, v čem by měla spočívat..? V tom, že Nicova máma začala díky přičinlivé bezdomovkyni konečně aspoň trochu žít? To je laciný klišé. O vytrestané a napravené mámě malé Maddie raději nemluvím už vůbec... To totiž nemálo šustí papírem... (22.12.2016)