• farmnf
    ***

    Standardně dobře natočené drama z pohraničí. Repliky Bohuše Záhorského jsou naivní a opravdu dementní. Slova "V Praze by nás uživilo zelinářství" jsou k pousmání, hovno i o to by jste přišli. Velmi prostý film, snad pro děti ale vytknout mu profesionálné téměř nic nejde, snad odfláknutá závěrečná scéna. Nejsympatičtěji z filmu téměř budovatelského působí Effa a Lipský. Sekat neuměli a na všechno se vysrali, krása.(3.7.2010)

  • sud
    ****

    Zajímavý film o osidlování českého pohraničí po sudeťákách. Není to v područí komunismu, je to spíše naivnější, ale musíme se také podívat na rok vzniku. Jiří Krejčík už ve svých třiceti letech měl vytříbený vkus na příběh a prokreslení postav. Pamětníci si při jeho sledování jistě přijdou na své, protože v době natočení to (prý) byl dost trhák. Však i naše generace může být spokojena při sledování příjemného civilního filmu z nelehké doby naší historie.(7.8.2006)

  • sportovec
    *****

    Jeden z prvních filmů nestora české kinematografie hraného filmu Jiřího Krejčíka je nutno v mnoha ohledech docenit jako skutečné staré rodinné stříbro našeho filmového kulturního dědictví. Již tehdy, Krejčíkovi nebylo ještě třicet let a byl skutečným zelenáčem stříbrného plátna, bylo zřejmé, že do arény kumštu přichází skutečná osobnost schopná umělecky nejen obstát, ale i přesvědčit také na tématu tak profánním a až plakátovém, jakým bylo dosidlování pohraničních území, odkud byli nuceni z obecně známých důvodů odejít čeští Němci. Abychom tento film mohli náležitě pochopit a docenit, je nutné jej především přesně zařadit do dobového kontextu doby jeho vzniku. Děj se odehrává zhruba od června do poloviny září 1945, tj. zhruba v době divokých odsunů, které však naprosto neměly ani všeobecný, ani většinový ráz; hlavní vlna transferů proběhla až v letech 1946-1947. V době natáčení, tj. v průběhu léta 1947, šlo o stále živé a palčivé téma, současně však i o skutečnost, která byla alespoň zčásti zažita a umožňovala svým autorům alespoň minimální odstup od tohoto palčivého tématu. Precízní znalost a schopnost tvořivě pracovat s reáliemi patří k viditelným přednostem VSI, vznikající současně v době, kdy se komunistický únorový puč následujícího roku jevil jako krajně nepravděpodobné vyústění stále bouřlivějšího vnitropolitického československého vývoje. VES není svým tématem ani autorským zázemím v naší kinematografii hraného filmu izolovaná; stačí připomenout prvorepublikovou JÍZDNÍ HLÍDKU nebo poválečnou Weissovu ULOUPENOU HRANICI navazující na jeho dokumentární film VĚRNI ZŮSTANEME (nikoliv Věrní, jak chybně uvádí ČSFD) a z dalších dob např. skvělý Vláčilův film ADELHEID nebo ještě pozdější Svěrákových OBECNOU ŠKOLU. Jiří Weiss, jak nám sdělují titulky, byl i producentem VSI. VES se ovšem výlučně soustředí na vystižení vnitřního duchovního světa i života českých dosídlenců; německou realitu proto přirozeně vnímá jako vnějškový brzdící a nepřátelský relikt. Ve filmu stále cítíme prvorepublikové reflexe, charakterizující celou benešovskou Třetí republiku; hlavní hrdinové v komunikaci bohují a vůbec se projevují křesťansky ve shodě s dobou i se složením dosídlenců. Členové SNB působí více četnicky než esenbácky; nebylo divu, šlo totiž stále o prvorepublikové policisty; jiní nebyli – a být nemohli – k dispozici (Noskova akce dělnických kádrů – jak ji známe např. z prvních dílů TŘICETI PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA - byla tehdy v samých počátcích.) Nesporný budovatelský étos VSI je étosem nikoliv komunistickým, ale benešovským, nebo, chceme-li postihnut tuto skutečnost ještě plastičtěji, i étosem Milady Horákové. Teprve z tohoto východiska vyrůstá a vyniká hned celý trs skvělých hereckých výkonů. Platí to především o mimořádné kreaci Bohuše Záhorského, ale neméně na sebe upozorňují i tehdy velmi mladí Karel Effa a Lubomír Lipský stejně tak jako krásou a hereckou suverenitou dýšící Dana Medřická; doceněna by měla být i upracovaná matka budoucí Babičky Boženy Němcové Jarmila Kurandová a robustní herectví slovenského hereckého klasika Andreje Bagára. Naopak poměrně v pozadí zůstává plochý výkon Rudolfa Hrušínského – zřejmě se ještě tehdy nepřehrál ze svých jinošských rolí do dospělého výkonu a vůbec jeho herecké zrání bylo tehdy patrně v samém počátku svého nelehkého vývoje. Poněkud bezradně ve své roli působí i další klasik naší Thálie Jan Pivec; je zřejmé, že svou poněkud plakátovitě nahozenou figuru neměl z čeho stavět a umělecky budovat. VES je přesto, že byla dílem mladého, tehdy začínajícího 29letého umělce a navíc položena do tématu až idylizujícího oparu, dílem překvapivě zralým a plným, filmem i nadčasovým, i klasickým (zřejmě proto mohl Krejčík vytvořit i základní kostru dalšího klasického díla poněkud vzdálenější doby CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE) i zřejmým důkazem, že český čerstvě znárodněný film tehdy spěl neobyčejně rychle k vysoké úrovni nejen národní, ale i světové a evropské. Navazoval na českou filmovou vlnu třicátých let a vytvořil obrazné předmostí pro vrcholný, zřejmě na dlouho nedosažitelný vzmach naší národní kinematografie šedesátých let minulého století.(24.3.2008)

  • nervoznideda
    *****

    nevím v roce 1949 mi bylo 8, ale ti osídlenci to měli těžké, ale slušný zůstane slušným skoro vždycky jen se nesmí dát na politiku pak zblbne viz páni Klausové ti oba dva sežrali moudrost světa nc:-) souhlasím Tahitem nc:-) akorát mě sere Světla Amortová co chtěla Štěpničkovou poslat za mříže:-)ta doba byla kouzelná obilí na polích byli jen sekáči , skoro bych se chtěl vrátit do dětských let, miluji maminku ta mě milovala a já jsem ji to nemohl splatit, maminko brzo půjdu za tebou tam ti poděkuji už jsem unaven 78 to je až až, mami naschle tvůj jeníček :-)dobrý film:-)26.12.2019(15.4.2019)

  • Malarkey
    ***

    Ves v pohraničí je hodně zajímavý film, tradičně poplatný tehdejší době. Němec byl největší spodina, Češi tak objektivně celý národ z pohraničí vyhnali a začali se sami stěhovat a prostě a jednoduše zabírat tu stodolu, která se jim zrovna nejvíc zalíbila. To samozřejmě bylo nejsprávnější a nejlepší řešení, co náš národ mohl udělat. Stateční Češi se totiž nebáli a do nejistého prostředí se rozhodli odstěhovat se vším, co jim v jejich rodném místě zbylo. Tak je to jasný, člověk s tou tehdejší propagandou musí trošku počítat. V těch letech by to jinak ani nešlo. Na druhou stranu je tenhle film moc hezky natočený. Ukazuje tehdejší náladu a názory lidí a natočeno je to opravdu hodně dobře. Nejstrašidelnější je snad ten závěr, kdy si člověk uvědomí, že lidi jsou v každém období stejní. Ve vesnici si na sebe první příchozí rodina vezme zodpovědnost a z hlavy rodiny se stane tamní starosta. Hostinskej s ním nesouhlasí, a když se naskytne, byť malinká příležitost, jak mu poškodit, okamžitě se do něj pustí a nahází na něj všechnu špínu světa. Nehledě na to, že zvolený starosta je rozumně smýšlející člověk, který vše v zájmu demokracie dělá nejlépe, jak dovede. Jakmile ale hostinskej na něco narazí, najednou všechny lidi obrátí proti starostovi a nebít závěrečné scény, dopadlo by to asi tak, že z jediného rozumně uvažujícího člověka se stane vyvrhel, a že z vraha se stane hrdina. Z toho pak pramení nevědomost, úplatky a veškeré negativní vlastnosti, které se v našem národě drží zuby nehty a ne a ne vyfičet někam do pryč.(18.6.2013)

  • - Když padá zastřelený SSák Zeman (Jan Pivec) zády k zemi, tak na jeho košili není viditelná žádná rána (krev, díra v košili). V dalším záběru, kdy leží na zemi, je již zakrvácený. (VN85)

  • - Bohuš Záhorský hrál ve filmu otce J. O. Martina (Pavlas), který byl ve skutečnosti o 18 let mladší. (M.B)