Režie:
Miroslav Josef KrňanskýScénář:
Karel LörschKamera:
Otto HellerHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Vojta, Hugo Haas, Hermína Vojtová, Nora Stallich, J. O. Martin, Božena Svobodová, Josef Novák, Lída Baarová, Emilie Sedláčková, Jarmila Lhotová, Alexander Třebovský, Hana Míšková (více)Obsahy(1)
Chudí učitelé, kteří v polovině předminulého století vnášeli světlo poznání i do chudých podhorských vesniček, se stali hrdiny řady próz, mimo jiné zaujali i spisovatele Karla Václava Raise. Tvůrci tohoto snímku jeho román pietně převedli do filmové podoby, avšak počínali si ilustrativně a bez vypravěčské nápaditosti. Není divu, že namísto matně vyportrétovaného učitele, jenž zažívá hodně ústrků pro svůj prozrazený nemanželský původ, na sebe více pozornosti poutají původně vedlejší postavy, najmě lidumilný farář a rázovitý švec. Nacionální ladění jistě upevnila i tehdy nová píseň Kde domov můj, zde zazpívaná na počest vlastenecky smýšlejícího hraběte. V úvodu filmu jsou záběry spisovatele K. V. Raise. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Stará adaptace Raisova vlasteneckého románu z dřevních dob zvukového filmu, s malou produkcí, malým počtem natáčecích dnů a tehdejší krátkou stopáží. Je objektivně vzato podprůměrná i na svou dobu. Film trvá 78 minut, z nichž hodně prostoru dostávají odbočky od hlavního děje s hvězdným Hugo Haasem v roli ševce Adama Hejnů. A vidíme např. i dvouminutovou německou árii na plese v Milově, aniž by měla ve filmu jakýkoli význam. Scénáři chybí řád, scény jsou za sebe poskládány tak, že na sebe místy dějově správně nenavazují. Jindy filmu pro změnu chybí kontext, který je znám pouze čtenářům literární předlohy, a tak působí scény nesmyslně nebo dokonce komicky. Režisérovi patrně chyběl odstup od námětu. Nejlepší výkony předvádějí Jaroslav Vojta v roli faráře Stehlíka a Jarmila Lhotová v roli Žalačky. Obsazení Nory Stallicha do role preceptora Čermáka je dobrou volbou s ohledem na vzhled, věk a pěvecké dovednosti. Jeho herecké pojetí role ale není moc přesvědčivé. Hudební doprovod mimo fakticky hraných nebo zpívaných scén téměř chybí. Pod průměrem končí i kamera a střih. 39 % ()
Tahle archaická ukázka vlastenectví od průkopníků našeho filmu, kteří se učili filmařině za pochodu, se podobá spíše divadelnímu představení přenesenému na plátno. Je to dneska už natolik zastaralé a naivní, až to je svým způsobem roztomilé a zábavné i pro mne, dnešního diváka. Herecké výkony příšerné, obzvláště Nora Stallich je neskutečný, zábava dobrá. Vyvolává to otázku, kam se to vlastenectví v běhu času podělo. Na tomto filmu je dokonale vidět jaký obrovský pokrok filmová technika za posledních sto let udělala. Ještě že takové snímky máme. ()
Nechci příliš zvyšovat laťku, třeba bych ji už nepřeskočil. Nicméně to bylo milé vyprávění o vlastencích pobývajících ve shodě na silně zidealizované, byť reálné vesnici (Paseky nad Jizerou), v níž kdysi působil učitel Věnceslav Metelka, z jehož deníků čerpal K.V. Rais reálie. Film je, možná ke své škodě, i když jisté to není, natočený v interierech, pár záběrů z exteriérů působí osvěživě. Český pěvecký tenor Nora Stalich zde okouzlil Lídu Baarovou, ale zřejmě ne natolik jako později německý expresivní řečník; no, to české vlastenční... ()
Dojem z filmu mi zcela pokazili herci. Ve třetím zvukovém roce už vznikla řada profesionálně zdařených filmů, ale Krňanského Zapadlí vlastenci mezi ně nepatřili. Stallich je hrozný, Jarmila Lhotová se hodila možná do role cikánky, ale jako vdova - svůdkyně se nevyvedla, slušně zahráli jen Haas, Vojta a Martin. Smrt Čermákova otce byla spíše k smíchu, obrazy míhající se krajiny z dostavníku mířícího ku Praze nedůvěryhodné, vyhození cestujících uprostřed lesa záhadné. ()
Snímek Zapadlí vlastenci Miroslava J. Krňanského není sice nikterak přelomový, avšak v prvorepublikové kinematografii má své významné místo. Jeho stejnojmennou literární předlohou byl román z pera Karla Václava Raise (sepisoval jej v Sobotce, roku 1893 vycházel v časopise Světozor, knižně vyšel v roce 1894). Děj idealizující národní obrození je zasazen do podkrkonošské vesnice čtyřicátých let 19. století. Hlavní postavou je učitelský mládenec Čermák, vystupuje zde však i řada dalších postav (hlavně kantoři a duchovní), jejichž společným úsilím pronikají obrozenské a vlastenecké myšlenky a národní cítění na odlehlý venkov. Film v dnešní době může působit poněkud pateticky, nicméně si zachovává laskavou atmosféru dobrosrdečnosti a lásky k národu a vlasti. ()
Reklama