Režie:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jarmil BurghauserHrají:
Vlasta Fialová, Jana Rybářová, Apostol Karamitev, František Smolík, Otylie Beníšková, Přemysl Kočí, František Kovářík, Josef Kotapiš, Gustav Nezval (více)Obsahy(1)
V koprodukci s Bulharském natočil Václav Krška dvě orientální pohádky. V této začala vládkyně žárlit na svou sestru, která se zamilovala do chudého malíře. Mladíkovi slíbí sestřinu ruku, pokud ze železné skály vymámí pramen zázračné vody. Muž se proto podstoupí mnohaletou dřinu, pracně se prokopává do skalního masivu. Zobrazení exotického prostředí je však příliš chladné a dekorativní, sám příběh pak hodně chtěný.
První česko - bulharská produkce. Současně s českou verzí byla natáčena také bulharská, kdy byly přeobsazeny některé hlavní role bulharskými herci a někteří čeští herci v malých rolích zůstali. Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka "Labakan". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Fialová s Rybářovou se zamilují do stejného Cikána a Krška z toho hned udělá pozdvižení. Moc pozdvižení to vlastně nebylo, spíše to byla nuda. Tak jsem si ji zpestřila tipováním, kdo ve výsledku bude nejvíce přehrávajícím. Vyhrál Karamitev. A že to byl skutečně drsný souboj, protože jediným solidně hrajícím byl Smolík. ()
Takovéhle filmy se těžce hodnotí. Svým způsobem to na mě příjemně zapůsobilo, prostředí osmanského paláce, výzdoby a šaty hlavních představitelek, to všechno bylo nádherné. Na druhou stranu na mě film působil až příliš poeticky a spíš se blížil divadelnímu představení. Což ovšem, dle mého laického názoru, bylo pro československou kinematografii té doby výstižné. ()
Dětskýma očima je to příběh přes šťastný konec příliš smutný, než aby se mi mohl líbit. Dospělýma očima je to smutně krásný příběh se smutným i šťastným koncem. Dvě sestry, jeden muž, milostný trojúhelník a sourozenecká láska proti partnerské tam, kde na začátku je nezištná oběť; mateřská láska chůvy k synovi a její láska k panovnici a její sestře Širín, otcovská láska měnící se v prokletí, když Farad pro svou lásku zahodí své umění a jde do skal vydobýt vodu, aby mohl být se svou milovanou. Je mnoho druhů lásky a kromě lásky k čokoládě se tady objeví všechny. ()
Chvíli mi to připomínalo pracovní morálku některých našich pracantů kopající za Telecom ... jeden pracuje, dalších x lidí ne že by mu pomohlo, ale jen se dívá a řve "do toho, kopej, bij !" Jako pohádku bych to nehodnotila ... myslím, že i jako dítě bych to v téhle formě nepobrala, spíš bych se trápila nad tou vyloženě dramatickou láskou vykoupenou deseti lety odloučení. Každý tam jen trpí ... ta žárlivostí, ten dřinou, ta steskem. Samozřejmě, že děj beru s velikou rezervou. Patrně větší pohádkovost se z jednoho z dramatických děl tureckého básníka, vytvořit v té době nedala. ()
Až se zas bude ve škole probírat orientalistické umění, učitelé mohou vedle jmen jako je Delacroix nebo Dinet klidně zařadit i Václava Kršku. Ne snad, že by film měl srovnatelnou výtvarnou hodnotu (čímž nechci tvrdit, že se výprava nepovedla), ale jeho ultraromantická, naivní a mýtizující prezentace "Orientu" je natolik přepálená, že se to nedá akceptovat ani v polopohádkovém příběhu z fiktivní země. Nejvíce iritujícím prvkem jsou ovšem básnicky patetické dialogy a rozvášněné přehrávání, proti nimž i ten nejexaltovanější bollywoodský doják vypadá jako civilní dílo 'ze života'. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (6)
- Natáčení probíhalo v Bulharsku. (Terva)
- Jedná se o první česko-bulharskou koprodukci. Se stejným štábem a stejným obsazením v menších rolích byla souběžně natočena i bulharská verze. Přeobsazeny byly role Širína (Emilija Radeva), Mechmena Banu (Ženi Božinova) a vezíra (Andrej Čaprazov). (lausik)
Reklama