Tátova volha

"Nemám přeci jen zapnout tu navigaci ??" - "To víš, že jo !! Aby mě tu komandoval ještě někdo.." ;) Typický Vejdělek !! Slušný vypravěč vyšších tvůrčích ambicí nemaje.. I ta Volha zůstala zcela jako falešná stopa nevyužita.. Herecky v podstatě výtečné, leč jak poznamenala Tatiana, poněkud sešněrované a prázdné.. Souhlasím s váženým přítelem Gilmourem, že když dva dělají totéž, Jimmy Jarmusch si diváka nekupuje růžema z pouti.. (12.10.2018)

Logicky postavený příběh dvou žen vystavených působení mezní životní situace hledá katarzi v hledání zdánlivě zcela zapomenutého nebožtíkova syna. Mezní situace poněkud bizarně zabarvená do někdejší ruského vozu Volha vede ne po hradech a zámcích, ale někdejších nebožtíkových kamarádkách; senilitou stižený přítel se na okamžik vrací do přítomného světa a stává se spouštěcím mechanismem, který mimoděk léčí staré rány. Scénář činí životným výborná režie, špičkové herecké obsazení a dobře promyšlená pointa. To také dává filmu svém souhrnu špičkové vyznění. (14.07.2022)

Jo, tohle se Vejdělkovi fakt nepovedlo. Nudná záležitost, u které se nemůžete smát, ale není to ani drama, u kterého byste si vychutnávali filmařinu. Vilhelmka tradičně špatná, ostatní trochu podle škatulky (Holubová, Polívka, Cibulková). Potěšila Maciuchová. Letní kino na Masarykově náměstí, Letní filmová škola Uherské Hradiště (30.07.2018)

Tak takhle si čeští tvůrci představují „ženskou“ road movie? Pátrání hrdinek je iniciováno (nepřítomným) mužem a za mužem také směřují, devadesát procent jejich dialogů se týká mužů (zbylých deset rakoviny), když se octnou ve svízelné situaci, pomůže jim muž. Vyprávění je organizováno kolem zesnulého otce - k němu se sbíhají všechny motivy, jeho odkaz motivuje rozhodnutí Terezy udělat něco se svým vztahem, okolo něj se točí většina konverzací (neustále přemítání nad tím, jaký otec byl, co by jak udělal, co po něm Tereza podědila), díky němu se matka s dcerou někam posunou (doslova, protože jedou jeho autem). Ženy se zkrátka starají zejména o muže (nejnázorněji v případě Polívkova senilního Jindřicha, odkázaného na péči své partnerky), ne o sebe. Tereza záleží především na tom, aby byl Petr šťastný a svobodný, proto se s ním chce rozvést (ne kvůli vlastnímu štěstí). Matčino závěrečné odhalení je sice v rozporu s tím, jak byl film strukturován, k jakému závěru nás vedl, ale stejně nevede k přehodnocení názoru na otce a nijak neovlivní vývoj vyprávění (cestu je třeba dokončit tak jako tak). Nedomyšlený koncept (resp. nedomyšlení toho, k čemu by měl sloužit) je odhalen až v závěru, návodná hudba, která hraje prakticky bez přestání a pomáhá vyplnit všudypřítomnou prázdnotu (námět by vydal na povídku, ne na celovečerák), mě iritovala od začátku. V pojetí Jiřího Vejdělka je vážný takový film, k němuž hraje vážná hudba. Nemůže se stát, že byste nevěděli, co máte cítit. Stačí poslouchat. Ideální, pokud se chcete nechat dojmout, ne přemýšlet. Přidejte malebné záběry české krajiny každých dvacet minut a dostanete bezzubý urážlivý kýč. Takových Vejdělek už pár natočil (a nejede v tom sám), sledování Tátovy volhy je ale o to bolestivější, že stojí na (mužském) předpokladu, že ženy jsou na světě kvůli mužům a ještě jsou za to rády. Nejhorší na tom je, že něco takového tvrdí film, který se tváří mile a neškodné a je natočený vcelku profesionálně (což u nás bohužel rozhodně není standard - viz amatérské pseudofilmy Jána Nováka, Tomáše Magnuska a dalších). 35% Zajímavé komentáře: Coliseum, Kokska, Oktavianus (13.12.2018)

Nehraje, prostě je, aneb jak jsem pochopil, proč je Balzerová nejmilovanější herečkou českého lidu. A pokud jde o Vejdělka, vzbuďte mě zase za 20 let. Anebo mě radši vůbec nebuďte. Stačí přečíst mi pár Psáno životem z Chvilky pro tebe a k tomu pustit nějaká propagační videa cestovních kanceláří a humanitárních organizací. Bez Muchowa, prosím. (Čtěte: Matty, xxmartinxx, Djoker.) (14.01.2023)