Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera

Zpočátku realisticky pojaté drama se zdá být příběhem o hledání identity ve společnosti, která není příliš přátelsky nakloněna výrazným fyzickým odlišnostem, na něž často reaguje útočně či posměšně, ale od toho film bohužel poměrně rychle upouští a místo toho uniká do mnohem bezpečnějšího prostoru snového, pohádkově imaginativního světa, který se řídí vlastními pravidly, a v němž je smíření člověka se sebou samotným mnohem jednodušší. Hlavními protagonisty filmu jsou třináctileté, předčasně vyspělé a bizarně uvažující děti, které se ale v lecčem chovají jako dospělí, a pohybují se v nesmyslně stylizovaném prostředí poskládaném z nahodile působících motivů, zatímco jim je v patách policie a John Turturro v prazvláštní roli potrhlého kolotočáře. (04.07.2019)

Asi není moc českých režisérů, kteří točí v zámoří. O podobných lidech už několik filmů natočeno bylo, ale spíše v dalekosáhlé minulosti. Paul v tomhle ohledu ničím nevyniká. Nejprve čelí posměchu, pak se vydává na útěk. Zde je to kvůli matce, od které očekává řadu odpovědí. Na své pouti se potkává s mnohými podivíny. A protože i oni jsou jiní, stávají se přátelé. Důležité je, že mezitím však Paul, Aristiana a Rose udělají pár benzínek a obchodů. Osobně mi ale vadí, že je to prezentováno jako nějaká odplata světu za své chování k této trojici. I oni k tomu tak přistupují, že vlastně mají na loupeže právo. A co bud dál moc neřeší. I konec je takový nedomrlý. Je škoda, že jsme nesledovali nějaká skutečná dobrodružství, kde by následovalo něco hlubšího než kradení chipsů a dělobuchů, aby hlavní hrdina pořádně oslavil narozeniny. Protože ona ta dobrodružství zase tak podivuhodná ani obdivuhodná nejsou. Ani politováníhodná. Tím je pouze to, co musejí hrdinové prožívat i od vlastní rodiny a společnosti jako takové, omluvit tím však nelze jejich chování dál. (17.04.2023)

Takové mile dojemné drama o odlišnosti a hledání sebe sama v tomto mnohdy hnusném světě. A i díky pohádkovému vyprávění se ten příběh dá zvládnout a pochopit daleko lépěji než kdejaká ždímačka citů, která by se z toho mohla vytvořit. A třešinka v podobě jako vždy sqělého Johna Turturra.  AJo, mě to fuckticky oslovilo a pohladilo na duši. Za mě hladkosrstých 80% (16.04.2023)

Nevím, proč si pan Krejčí vybral pro svůj celovečerní debut zrovna tohle okrajový téma, co ho k tomu vedlo, čím ho to oslovilo, jaký k tomu měl pohnutky..? Můžu jen napsat, co to dalo mně: Za prvé radost, že český režisér za oceánem získá pro svůj film Johna Turturra a Chloë Sevigny. Pak pocit, že jsem si měl skrze Paulovo celoživotní a doživotní utrpení znovu uvědomit, jaký mám štěstí, že se já, ani nikdo z mých blízkých- zejména děti- nepotýkáme s podobně děsivou anomálií. Že se už jen proto mám/e radovat ze života. Dávno to vím, ale taky jasně cítím, že to není úplně od věci, když mi to někdo občas připomene. A do třetice mě film pana Krejčího obdaroval zjištěním, že ten prvotní šok z podoby Paula Harkera se postupně úplně vytratil a já jsem na konci filmu nekoukal na děsivýho vlkodlaka, ale na vyděšenýho třináctiletýho kluka s nešťastnou poruchou. To je podle mě důkaz, že se postižení lidé nemají uzavírat před okolním světem, protože pokud si přejí, aby je společnost přijala, pak je třeba, abychom si na ně zvykli. A taky je to důkaz, že ten film není špatnej a už vůbec není zbytečnej. (15.03.2022)

The True Adventures of Wolfboy je vážně hodně podivné drama, které je pro mě fakt těžké hodnotit, jelikož v podstatě ani příliš nevím, co si o tom celém filmu, respektive příběhu, mám myslet, natož co tím chtěli tvůrci vlastně říct. Žánrově to má každopádně asi nejblíže k teenagerskému dramatu o problémech s dospíváním, ovšem ozvláštněný postavou hlavního hrdiny, trpícím hypertrichózou, což ho značně odlišuje od ostatních lidí všeobecně a zatraceně hodně mu to prakticky ve všech ohledech znepříjemňuje život a právě na tom je vlastně postaven celý film, jak se s tím vším tento netradiční mladík vyrovnává. Zásadní problém nicméně je, že veškeré zde ony navozené situace, se kterými musí právě ,,Wolfboy,, bojovat, jsou značně nedramatické, nevýrazné a především zcela postrádající emoce, a to ani nezmiňuji samotný závěr, který vyšumí úplně do prázdna, jinými slovy, je prostě bez pointy. K nějakému kvalitativnímu zlepšení tu pak nepřispějí ani ostatní postavy, které jsou vyloženě nezajímavé a ani nikdo z hereckého ansámblu tu nedokázal nějak výrazněji zaujmout, či alespoň zvířit až příliš moc poklidné vody tohoto snímku. A jelikož to celé nefunguje a nezaujme ani v dalších ohledech, jako je atmosféra, případně styl, a v podstatě tu za celou dobu není k zaznamenání ani jediný oživující element, musím tuto podívanou bohužel označit za vyloženě prázdnou, nezáživnou a prostě a jednoduše nepovedenou. (25.12.2021)