Krvavý trůn

Macbetha jsem sice nečetla, ale zato jsem viděla působivé divadelní představení. Filmové adaptace mi prozatím unikaly, byť se většinou jedná o klasiky. Začala jsem netradičně u Kurosawy. Ani nevím, kolikátý Kurosawův film, který jsem zhlédla, to je. Jeho poetika mě však spíše míjí než uhranuje. Krvavý trůn bohužel nebude výjimkou. Ano, provolávám třikrát sláva umírněné délce filmu, nemusela jsem trpět u tříhodinového eposu, uznávám, že Macbethovi to v Japonsku více než sluší, že v jeho reáliích funguje a působí, jako by patřil právě tam, ale... Nedokázalo mě to strhnout, nadchnout, i přes přijatelnou délku se to místy vleklo... Některé působivé scény to nezachrání. (14.07.2012)

Akira Kurosawa. Legenda. Osobnosť. Jeho prínos pre svetovú kinematografiu, je pre mňa ale sporný. Samozrejme, že nečakám od takejto japan produkcie vyložený akčný masaker, ale aby som sa nudil na kosť, občas si spravil počas snímku ,,komerčnú,, prestávku, tak toto je na takúto filmovú výšinu azda veľa. A opäť ide o ďalší dôkaz, že Shakespeare sa určite lepšie číta, ako pozerá. (12.08.2016)

Pre mňa doteraz jeden z najlepších Kurosawových filmov a s miernym prižmúrením očí 5*. Tu často spomínaná teatrálnosť mi zvlášť nevadila, vlastne som si na to v týchto filmoch už celkom zvykol. Je ju vlastne vidieť hlavne len na Mifunovi, zato ma prekvapilo ako nevýrazná je Isuzu Yamada, keď pritom hrá v príbehu tak zásadnú úlohu. A ešte tu tu nikto nespomenul, ale film má úžasnú kameru (Kurosawov dvorný kameraman Asakazu Nakai), ktorá aj prekvapivo pri televíznom oreze 4:3 vytvára hlavne kompozične prekrásne zábery. No a pevnosť sa až priveľmi ponáša na tu z Ran. (05.10.2008)

Výborný převod známé „prokleté“ Shakespearovy hry do prostředí středověkého Japonska. Vpravdě démonická žena (Isuzu Jamada dostala za tuto roli cenu Kinema Junpo) přikrmuje ve svém muži touhu po úspěchu, přiměje ho k mnoha nečestným a krutým činům, které nakonec uvrhnou celý rod do záhuby. Spojení Shakespeara s Japonskem je jen zdánlivě nesourodé a překvapivé. Vždyť kdo by mohl lépe porozumět Shakespearovým konvencionalizovaným, archetypálním a do jisté míry schematickým hrám než Japonci, v jejichž kultuře je právě konvence a archetypálnost dosud pevně zakotvená. Zlatý lev v Benátkách. (20.01.2006)

Nádherný příběh, musíme za něj sice poděkovat Shakespearovy, ale myslím si, že ta japonská verzeje lepší. Film provázela dobrá napínavá hudba. Scéna byla úžasná. Herci podle mého názoru nepřehrávali, ale naopak hráli realisticky. Příběhu a vůbec Shakespearovi se naprosto nedá nic vytknout a jsem pravdu rád, že se dočkal tak geliální podoby jakou mu může vtisknout jedině Kurosawa. (06.02.2013)