Režie:
David LeanKamera:
Ronald NeameHudba:
Richard AddinsellHrají:
Rex Harrison, Constance Cummings, Kay Hammond, Margaret Rutherford, Johnnie Schofield, Hugh Wakefield, Joyce CareyObsahy(1)
Rozmarný duch naplňuje představu o typickém díle Noela Cowarda mnohem přesněji než Moře, náš osud. Vznikl podle veleúspěšné Cowardovy divadelní hry z roku 1941, o niž jevili zájem filmaři na obou stranách oceánu. Dramatikův vztah k americké továrně na sny byl ovšem proslule zahořklý, nabídl ji tedy svým partnerům ve společnosti Cineguild. Davidu Leanovi se do ní ale příliš nechtělo, zejména proto, že - jak se poměrně právem domníval - duchařská komedie nebyla jeho šálkem čaje. Jeho společník, výkonný producent Anthony Havelock-Allan, ovšem vznesl argumenty, jimž Lean neodolal - poukázal na to, že po dvou dramatech (Moře, náš osud a Ten požehnaný rod/This Happy Breed, 1944 také podle Cowardovy divadelní hry), by pro něho jako režiséra bylo záhodno vyzkoušet nový žánr a navíc, že filmová adaptace oblíbené jevištní komedie by mohla jejich společnosti přinést kýžený zisk.
Z hlediska dobové produkce nebyla Leanova režie Rozmarného ducha nijak nepatřičná - až na několik čestných výjimek plnily britská kina během války ryze oddechové žánry, které měly vyčerpané obyvatelstvo rozptýlit a zabavit.
Coward si byl svou hrou jistý a než odjel bavit vojáky na frontu, instruoval Leana: „Prostě to jen vyfotografuj, drahý chlapče." Jenže drahý chlapec věděl, že sebevtipnější zápletka, odehrávající se v jediném salónu, v kinech neuspěje a postupoval jako každý rozumný filmař: kde jen mohl, vyvedl trampoty spisovatele detektivek Charlese Condomina do exteriérů. Příběh zůstal v podstatě týž: Charles by se pro svou novou knihu rád poučil o médiích a jiných šarlatánech a pozve tedy na večeři madam Arcati. Bláznivá stará dáma sice budí jen smích, přesto se jí (nejspíš omylem) podaří přivolat ducha bývalé paní Condominové, která je viditelná jen pro Charlese a nové paní Condominové příslušně pije krev. A to je jen začátek...
Coward viděl při své návratu až hrubý střih, upřímně se mu nelíbil a obvinil Leana, že zmrvil to nejlepší, co kdy napsal. S odstupem je ale zřejmé, že neměl pravdu. Divadelní původ je na filmu samozřejmě znát, ale Leanova filmařská snaha, vesměs kvalitní herecké výkony (strhující je zejména Margaret Rutherfordová - jinak také proslulá slečna Marplová - v roli madame Arcati) a především Cowardovy dialogy (při jejichž inscenaci Lean prokázal, že o humoru přece jen něco ví) zaručují příjemnou zábavu i dnes.
(Letní filmová škola)
Videa (1)
Recenze (27)
Pokiaľ sme mladí, čítame o načisto neskutočných veciach a veríme im. Keď sme starší a múdrejší, zistíme, možno aj s trochou ľútosti, že niečo také je nereálne. Ale to je úplny, absolútny omyl. Bol raz jeden krásny vidiecky dom, v ktorom žil veľmi šťastný manželský pár... Týmito slovami začína starý, čiernobiely anglický snímok "Rozmarný duch" (Blithe Spirit), ktorý v roku 1945 natočil režisér David Lean. Je to filmové spracovanie v tých časoch veľmi obľúbenej divadelnej hry z roku 1941, ktorú vyprodukoval dramatik Noël Coward. Divadelná predloha bola skúseným filmovým režisérom umne pretransformovaná do zhruba deväťdesiat päť minútového kino snímku. Vznikla tak príjemná konverzačná duchárska komédia, ktorá i po viac ako sedemdesiatich piatich rokov od svojej premiéry dokáže zaujať a i pobaviť filmových gurmánov. Mne osobne padla vhod, nenudil som sa. **** ()
Přísně racionální spisovatel Rex Harrison uspořádá ve svém domě spiritistickou seanci, aby získal materiál pro svou novou knihu. Jenže v jejím důsledku má pak dvě manželky - živou a mrtvou. Komedie, která mile překvapí na svou dobu značně černým humorem a Margaret Rutherfordovou v roli bláznivé spiritistky. 60% ()
"Tak sbohem, pane Condomine. Bylo to úchvatné, od začátku do konce.." Dovolím si s Margaret Rutherford lehce nesouhlasit, začátek byl dost rozpačitý. Pak ale duchařská komedie s divadelním rozměrem dostala správně studený vánek do plachet a vše se divákovi zalíbilo. Konec si můžete snadno tipnout, ale vzhledem k tomu, že postavy svým věčným brbláním stihly divka slušně otrávit, asi nikomu vadit nebude. Vizuálně mi to dost připomnělo spessartskou trilogii. A ten vtípek s autem jsem si musel pustit znovu - vůbec jsem napoprvé nepostřehl, že ve scéně s policajtem na křižovatce neřídí Charles, ale Elvira (a pak jsme doma dumali, proč je jednou volant vlevo, podruhé vpravo..). ()
Roztomile cynická příjemná konverzačka, plná břitkých slovních přestřelek mezi živými a duchy. Střídmá, trikově nenáročná, postavená na dialozích, poněkud černém humoru a hereckých výkonech. Není nic, u čeho by se člověk válel smíchy, přesto dokáže navodit téměř setrvalý úsměv. Divadelní původ je patrný a vyvedení do exteriérů ho nijak neskryje, takže bylo možná zbytečné. Stejně dobře bych se bavil, kdyby se to vše odehrávalo jen u Condominů v obýváku. Rozhodně mě to bavilo víc než Topper, duchařká komedie, kterou jsem si zopakoval nedávno. ()
David Lean prý neměl smysl pro humor, takže tohle je jedna z pouhých dvou komedií, co natočil a již třetí spolupráce s úspěšným dramatikem Noelem Cowardem. Aby Lean tuhle komediální frašku učinil filmově dívatelnou a setřel ten divadelní pel, trošku jí pozměnil, přidal exteriéry, ale zle pak pochodil u Cowarda, který výsledek šmahem odmítl. Myslím, že neprávem. Výsledkem je docela příjemná konverzačka, sem tam s břitkým dialogem a jako bonus mladý a ještě štíhlý Rex Harrison. Akorát Oscara za speciální efekty nechápu, ty čtyři kraťounké prolínačky v té době již nebyly ničím vyjímečným a to samé v lepším provedení bylo vidět např. v o 12 roku starším ´Neviditelném muži´. ()
Reklama