Režie:
Tomáš PavlíčekKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivana Chýlková, David Vávra, Jana Synková, Jan Kačer, Tereza Ramba, Jan Strejcovský, Judit Pecháček, Michael Pitthan, Václav Kopta, Zuzana Kronerová (více)Obsahy(1)
Rodiče prodávají starou chatu, pro kterou už nemají využití. Před předáním chaty novému majiteli se však matka (Ivana Chýlková) rozhodne uspořádat poslední pořádnou rodinnou slezinu. Zbytek příbuzenstva neprojevuje přílišné nadšení, tahle setkání bývají vždy dost náročná. Děda (Jan Kačer) už je duchem spíše nepřítomen, otec (David Vávra) tyto akce odmítá, syn (Jan Strejcovský) je věčně přiopilý a ironicky glosuje svět kolem sebe včetně rozpadajícího se vztahu s přítelkyní (Judit Bárdos). Babička (Jana Synková) je specialistkou na upřímné dotazy, které ostatní přivádějí přinejmenším do rozpaků. Nevyrovnaná dcera (Tereza Voříšková) na chatu přibere svého úspěšného německého přítele (Michael Pitthan), který se jediný na rodinný výlet těší, protože neví, do čeho jde. Naděje na idylický víkend na samotě u lesa rychle skončí, ale opravdové dobrodružství začne těsně nad ránem, když rodina zjistí, že se kamsi vytratil dědeček. Stopy vedou do lesa… (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (398)
Chata na prodej je přesně takovým filmem, jakým by si kritici český film v ideálním případě představovali. Je to přímo hmatatelná vzpomínka na 60. léta, Honza Kačer tu dokonce hraje takovou jakoby symbolickou roli. Téma je o typickém českém utápění se v malosti a ve vychvalování fenoménu chatařství. Nevíme, co chceme, ale víme zcela přesně, co nechceme. Jednotlivé epizody se jistě brzy zapíší do zlatého fondu. Synkové uštěpačné poznámky, frky nyní velmi oblíbeného Kopty... talenty takových, jako je Chýlková, Vávra nebo Bárdos se tu vysloveně plýtvá. Příběh plyne, cyklí se, rozpadá se a opět se nachazí. Ideální materiál pro sledování během vlastní cesty na venek. ()
Žádnou slávu, kvalitu nebo aspoň trochu kreativity z Parádně pokecal rozhodně nečekejte. Na druhou stranu Pavlíčkův snímek přináší obrovskou empatii a pochopení pro každodenní absurdity, nesmyslné hádky, ale i krásy rodiny a vztahů, kvůli kterým rozhodně stojí za to na film jít. Tleskám kouzelné Janě Synkové, roztomile zoufalé Tereze Voříškové a racionálně empatickému Michaelovi Pitthanovi za geniální ztvárnění svých postav z jedné běžné rodiny, co se rozhodla dát svou chatu na prodej... ()
DivX/// Obsazení 7/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Prostředí 3/10/// PLUS: nejvíce zajímavá a ne nepříjemná mi přišla postava Judit Bárdos a taky ta Michaela Pitthana, což by se dalo vysvětlit i tím, že nejsou příbuzní s rodinou, a také se divák může těšit na oblíbené herce, méně už ovšem na jejich (v proti řeči dobře napsané) postavy MÍNUS: pouze skromná nediegetická hudba střídající prvky melancholie a komična aby napověděla divákovi, jak se má cítit, tedy občas zazní hudba z gramofonu, ale i tak film nechává spíše tiché momenty k přemýšlení, a vlastně největším utrpením bylo to, jak byly postavy vytvořené (především Jana Synková - její postava je víc baba prebitečna ale taky nerudná a do všeho kecající babička) a vůbec celá rodinka je za trest, chudák Kačer, jehož postava má jen o něco více dialogů než medvěd a přijde mi že trpěl stejně jako některý divák, víceméně otevřený konec a nedořečený vývoj vztahů/// Shrnutí: Natočené to není špatně, jen zápletka a příběh jsou příliš jednoduché. Občas se samozřejmě nabízí děj, kdy na jedno místo dáte skupinu herců a oni mezi sebou sehrají nějaký konflikt. Největší problém je však ten, že v této rodince vytváří konflikt všichni a ono není příjemné se na to koukat./// Celkem 44%/// ()
Jsem nejistý. Bylo tam několik perfektních scén. Cesta na chatu je nejen proklatě vtipná, ale i důmyslná hra příčin a následků, kde humor nepramení jen z toho, jak se někdo zatváří, ale co ze situace vyplývá pro postavy, a tak to je víceméně po celý film, tedy alespoň na úrovni vystavění jednotlivých scén (byť celý děj překvapivě moc na tak mladého režiséra hraje na nostalgický fetišismus). Mrzí mě ale, že z těch zajímavě definovaných postav, které jsem upřímně chtěl poznat, v těch vtipných situacích nakonec nic nevyplývá. Když jsem s Tomášem Pavlíčkem dělal rozhovor, sám říkal, že Chata na prodej je spíš sled vtipných scének, o kterých ví, že jen problémově drží pohromadě - překvapuje mě, s jakou nevyhnutelností to sám přijal, když ačkoliv to určitě je problém filmu, není nějak hluboce zažraný v jeho jádru a naopak mám pocit, že stačilo celkem málo, aby tomu bylo jinak. Vlastně by stačilo, aby během jedné z posledních scén, té u posedu, která má být jistě magickým okamžikem spojení celé rodiny, byl vybudován nějaký vztah postav k oné situaci, aby to náhle zjevení mělo iluzi nějaké vnitřní hodnoty - právě v ten okamžik, kdy začne hrát dojemná mystická hudba a postavy zasněně hledí, aniž bychom chápali, co pro ně ten okamžik znamená, se odhaluje prázdnota - která ale nebyla nevyhnutelná! Stačilo by o deset minut natáhnout stopáž a méně hnát (postavy jsem si tak oblíbil, že mě štvalo, v jaké zkratce se posouvají jejich emoce a jak odnikud přicházejí některé jejich zkraty - chtěl jsem s nimi trávit víc času a dopřát jim trochu prostoru "být víc opravdoví"). Když ale k tomu filmu ale přistupuju jako k mainstreamové komedii pro masy, kterou v dobrém slova smyslu rozhodně je, tak jen stěží přemýšlím o lepším z tohohle ranku posledních let. 3 a 1/2 Zaokrouhlil bych nahoru, kdybych neměl dojem, že jediný důvod, proč ten film není lepší, je ten, že si tvůrci řekli, že "takhle stačí". PS: Docela zvláštní, že film je o prodeji chaty, kterou nikdo prodat nechce, z prodeje pro skoro všechny členy rodiny pramení dokonce smutek, nikdo netvrdí, že k prodeji musí dojít (není třeba představa mizerná finanční situace), a přesto se tento prodej z nějakého důvodu odehrává. Možná to svou nesmyslností mělo být poetické, možná to mělo být obrazem nesmyslných dramat, která lidi sami sobě bezdůvodně připravují? Kdo ví... ()
Těšila jsem na nový český film - komedii. A dostala jsem jen kavalérii dobrých herců, kteří jen tak naslepo tápali, neb jim ten příšerný a nudný scénář nic jiného nedovolil. Edit: v sobotu tento scénář vyhrál Cenu české kritiky za scénář...porazil i Jana Palacha... nemám slov; to už není intelektuálština, ale zločinná adorace podprůměru. ()
Reklama