Stehlík

Velký Příběh neurčitě zpracovaný. 1) Zpočátku jsem byl poněkud zmaten snovou atmosférou snímku, častými flashbacky a nejasnými souvislostmi. Jako bych měl před sebou suroviny na nějaké složitě jídlo rozložené po stole a měl si domyslet, co z nich nakonec bude. Ale postupně si mě film přece jen vtáhl do svého světa. Moc se mi ten svět nelíbil, ale nemohu mu upřít, že byl působivý. Ve dnech následujících jsem dokonce zjistil, že mi některé scény se zaryly do paměti a nemohu se jich zbavit. To se mi u špatných filmů nestává._____ 2) Jen to zpracování... Neustálé snové scény evokující přemýšlení recyklovaly jedno a to samé. Nudily a zdržovaly. Výrazné mi přijdou části s Borisem._____ 3) Na konci film přehodí výhybku a přemění se v akční střílečku, která mě jako fanouška hlavní postavy sice uspokojila, ale působila poněkud nepatřičně. Možná, jak píší někteří komentátoři, by dílu více prospěla seriálová forma._____ 4) Neumím posoudit, jestli ta zvláštní lehká podmanivost filmu je dílem knihy, kterou ani film nedokázal potlačit, anebo naopak filmu. No, kniha dostala Pulitzera, takže asi špatná nebude. A film? 5) Nejvýraznější tváří je 17letý Finn Wolfhard (mladý Boris) a později 32letý Aneurin Barnard (Boris dospělý). Asi nejhezčí tváří pak 25letý Ansel Elgort (starší Theo)._____ 6) Výstižný koment: filmfanouch***. (15.01.2021)

Teenager Theo Decker si bude ešte dlhé roky vyčítať (a jeho postupné vyrovnanie sa s takouto nemilou situáciou, je viac, než svojské) smrť svojej matky v Metropolitnom múzeu v New Yorku počas nečakaného teroristického útoku jednotlivca, keď popritom všetkom chaose taktiež stihol „čmajznúť” vzácny obraz vtáčika priviazaného retiazkou o bidielko... Čochvíľa prestúpi do pestúnskej starostlivosti k pomerne výstrednejšej rodinke-Barbourovcom, kde sa skamaráti s okuliarnatým Andym, alebo taký ďalší člen rodiny, Platt, sa riadi heslom:„Čo na srdci, to na jazyku” . Paní domu stelesnila Nicole Kidman, ktorá bohužiaľ nemala ani čo poriadne hrať, a tak sa aspoň predvádzala v kostýmoch ušitých na mieru a tvárila sa zaujímavo v dvoch časových rovinách, kedy sa odohráva Stehlík, od režiséra snímku Brooklyn, Johna Crowleyho. Postavu Thea Deckera si zahrali dvaja herci, t.j. Oakes Fegley a Ansel Elgort, keď mladší z nich, extrémne presvedčivo stvárňuje neplnoletého jedinca, ako systematicky podľahuje prostrediu, v ktorom býva, čiže gény sa nezaprú, pretože jeho otec Larry je alkoholikom, a odtiaľ už nie je ďaleko k cigaretám a drogám. Vo svojom okolí nemá žiadny poriadny vzor, a to ani nehovoriac o Borisovi s ukrajinskými koreňmi, ktorý ho formuluje o stošesť. A práve toto nepodarené, výsostne skazené chlapčisko má veľké tajomstvo... _ Tento film je veľmi ambiciózny, ale iba čo sa týka jeho filmových ukážok, realita už býva strašne krutá, čo som sa patrične včera presvedčil v kine na vlastnej koži, kde som len neveriacky krútil očami nielen nad nekvalitnou prácou strihu, ktorý ešte viac kazí výsledné dojmy, presvedčuje ma, že sa s týmto neradno zahrávať, a ani taký osvedčený DP Roger Deakins nezmôže absolútne nič, keď i samotná réžia nestojí ani za fajku dymu, je tak neuveriteľne nasiaknutá samou nudou, že to až nie je pekné ! Jediné, aké-také, mierne pozitívum vidím tak maximálne v hereckom výkone Oakesa Fegleyho, ktorý bol oveľa lepší, ako hviezda z Baby Drivera, alebo z budúceho remaku West Side Story, Stevena Spielberga, kde sa už dúfam ukáže v lepšom svetle... ? Summa summarum : Po Tarantinovi ide opäť o ďalšie výrazné filmové sklamanie roku 2019, keď som to predtým vôbec ani nečakal, čo o to oveľa viac zamrzí ! Filmová zbytočnosť, ktorá vznikla úplne zbytočne ! (15.09.2019)

Stehlík by chtěl být velkolepým příběhem, ale jeho tvůrci až příliš pozdě zjistili, že do něj prostě nemůžou narvat všechno. A i přesto se o to pokusili. Výsledkem je film, který se chce zabývat obrovským množstvím témat, ale nakonec se všem musí věnovat jen velmi povrchně. Je to škoda, protože minimálně v první půlce jde o hodně povedené drama, která navíc krásně vypadá. Celek je však stěží uspokojivý. (11.10.2019)

Hóóóóóóóóóóóóóóóóódně dlouhé nic. Očividně kvalitní knižní předloha (nemohu posoudit – neznám) na filmovém plátně působí jako prázdná nádoba, kterou někdo chtěl mít plnou až po okraj. Bez emocí odezdi ke zdi….jenom plytké nahazování událostí…..tohle prostě nefunguje a je škoda plýtvat herecký um na podobné „velkolepé“ pokusy. (15.12.2020)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)