Mandy - Kult pomsty

Nie som si istá, čo som videla v poloplnej kinosále, ktorá sa, prosím pekne, zvažovala smerom nadol, čo mi teda ešte pridalo na divnom pocite, ale to som chcela, že no a čo že je tam súboj s motorovými pílami a jedna z nich je XL a že scenár robil Ahn ale že kde som to bola? Odišla som z kina dosť zmätená, úplne som tie libry za lístok neľutovala, ale nič by sa nestalo, keby som Mandy neuvidela. Hoci asi raz alebo aj dvakrát som sa nahlas zasmiala a bolo také milé/smutné počuť v kine posledný Jóhannov soundtrack. (Prince Charles Cinema, Londýn - 25.10.2018) (04.11.2018)

Přiznám se, že mě to těžce minulo. A to jsem se tak těšil! Druhá polovina je zábavná, i když často nechtěně, a Cage si úlohu šíleného zfetovaného mstitele nepochybně užívá. Málokdy jsou jeho přepálené herecké kreace na místě, sem však nepochybně patří a klobouk dolů před režisérem, že to takhle ukočíroval. Řezničina je krvavá, originální i rozmanitá, ke konci je tedy všechno v pořádku. S čím mám tedy problém? Jednak s úmorným tempem, které je opravdu extrémně pomalé a nekonečné záběry na nic se po chvilce dost omrzí. Hlavním kamenem úrazu je však první půlka, která slouží vlastně jen jako velmi, opravdu velmi zdlouhavý prolog - bez násilí, bez zábavy. Nemálo lidí z projekce odešlo a já se jim nedivím. Kdo si počkal na posunutí příběhu v půlce a následné krvavé lázně, neprohloupil, ale přesto se budu řadit k těm, kterým Mandy k chuti zas tak nepřišla. Škoda. (30.06.2018)

Ufff, jak se k tomuhle postavit? Na jednu stranu obdivuhodné formální sebevědomí, které se musí ocenit. Všechny ty barevné filtry, zvukové deformace a rozmazaný obraz sice působí trochu lacině a v průběhu začínají nudit, ale rozhodně budují dostatečně hutnou atmosféru, aby přebily i zpočátku monotónní tempo a wtf dialogy. Šílení záporáci mi přišli spíše otravní než děsiví a logiku nikdo příliš neřešil, ale o ni tu koneckonců vůbec nešlo - tohle je film o Nicolasi Cageovi, který se prodírá halucinogenním oparem s vlastnoručně vyrobeným palcátem a s úsměvem jemu vlastním masakruje náboženské fanatiky - a tahle poloha nesedí náramně pouze Cageovi, jehož projev nemá chybu, ale i Cosmatosovi, jenž netočí rutině a nahánění panbíčkářů simuluje jako nefalšovanou cestu do pekla, za což má mé plné sympatie. Zatím 70% s tím, že čtvrtou * si šetřím na příště. (30.10.2018)

„The darker the whore, the brighter the flame..“ Koukám, že Rambo přivezl taťkovi z Vietnamu tolik opia a LSD, že zůstalo až doteď. Cosmatos junior servíruje hypnotický trip, který se v půlce z audiovizuálně podmanivé expozice zlomí ve fantasmagorická revenge jatka, co sice občas vypadnou z rytmu, ale svou kouzelně bizarní tvář ani na moment neztratí. Někteří se v ní budou topit, někteří plavat.. Čirá radost z autorova oldschoolového smýšlení, casting dokonalý (i Cage jsem vzal po koupelnové scéně na milost) a mám za to, že Jóhannssonova hudba, bez které si Mandy jen těžko představit, je přesně to, co hrálo ve výtahu Harrymu Angelovi. Varování Ministerstva kultury: Fandové Ouijy a podobných záležitostí nechť se Mandy vyhnou obloukem. Mohl by je sežrat Čedarový goblin.. (27.09.2018)

Audiovizuálně neuvěřitelná mrda a v některých momentech neskutečně silné/omračující/působivé (za všechny budiž zmíněna scéna souboje motorovými pilami), ale jako celek pro mě osobně bohužel nesnesitelně nudné - prvních cca 65 minut je fakt utrpení, a teprve když Cage nastoupí na svou pomstu, je to trochu lepší, ale přesto mě celý film stál neuvěřitelné úsilí, abych vydržel do konce. Je to škoda, protože herecky je to bezchybné, a Cosmatosův první film Beyond the Black Rainbow se mi kdysi líbil moc, ale tohle na mě přes všechnu tu dokonalou hudbu, obraz a drastičnost už nezabralo. (29.03.2023)