Děsivé dědictví

Přiznám se, že závěr mi přišel strašně dementní a původně u mě shodil hodnocení o jednu hvězdu. Po rozmyslu zůstávám výše, protože Dědictví se mi jeví jako velmi zdařile zrežírovaný horor, který zdaleka netěží jen z několika vybraných děsivých momentů. Je to takový "celistvý" film, u něhož první polovina/třetina není jen jakýsi typický prolog hororu k nadpřirozenému běsnění, ale také samostatně funguje jako drama. 7/10 (25.11.2018)

Během sledování jsem si vybavil Vymítače ďábla a podobné žánrové milníky, beze srandy. Hereditary je po dlouhé době hororový film, který v člověku rezonuje ještě dlouho po zhlédnutí a baví jej o něm přemýšlet. Loni takto provětral kina skromný film Uteč, který je dle mého naprosto standardní a ničím nepřekvapivá filmařina, kdežto Děsivé dědictví mě dočista posadilo na zadek. Přitom to rozhodně není příjemné pokoukání. Debutující Ari Aster má evidentně nakoukané všecky pořádné horory a malinko si pohrává s žánrem, pečlivě graduje atmosféru a děsivé, či minimálně znepokojivé momenty a i díky famózní hudbě Colina Stetsona (vyloženě se nehodící na samostatný poslech), která je správně drásavá a pořádně člověka udeří na těch správných místech je přímo nervydrásající sledovat postavy, kterým okolnosti neuvěřitelně ubližují a člověk může akorát doufat, že to bude lepší...a ono nebude. Zároveň je to celé ale hodně psycho, pro slabší povahy vyloženě nevhodné. Podobné pocity jsem měl u loňské Aronofskyho matky!, respektive druhé poloviny filmu, ovšem přílišnému porovnávání bych se spíše vyhnul, ačkoliv zde taky hraje silný part motiv náboženství (rozuměj vymítačství a paranormální jevy). Velmi silný zážitek, který si minimálně ještě jednou musím dát. PS : Gabriel Byrne vypadá jak Karel Heřmánek. Rád jsem ale toho chlapíka po velmi dlouhé době zase někde viděl. (24.07.2018)

Prvá polovica filmu výborná. Netradičný horor, podaný formou rodinnej drámy. Rodová zaťaženosť nevykazuje tak očividné črty, ako vo väčšine iných hororov. Ostáva decentne skrytá rúškom znepokojivých náznakov či tragédií. Všetko je rozumom uchopiteľné a vysvetliteľné. Žiaľ, táto skvele budovaná koncepcia ide do kelu v druhej polovici. Tam posadnutá bosorka lieta domom. Dochádza k samovznieteniam. Nachádzajú sa rozložení mŕtvi. Neviditeľní duchovia čmárajú kresby a odkazy. Z povaly sa roja hory múch. Všade sú odrazu sviečky. Zopár efektov zaujalo. Výsledok ale pôsobí takmer nestrašidelne. Záverečná scéna navodzuje zaujímavú úvahu. Zmení sa v spoločnosti niečo, ak by sa oficiálne náboženstvá premenili na kulty uctievania záhrobných a pekelných síl? Forma i obsah sú totiž veľmi podobné - všetci si želajú blaho na Zemi, večný život (fuk či nebeský alebo pekelný). Ovečky sa poslušne sa modlia k Najvyššiemu zástupcovi duchovných síl na Zemi. Nechýbajú rituálne obete. 55%. (04.11.2020)

Praštěná pointa mě docela nadchla a díky ní se mi ten film líbil. I když to vlastně nedává moc smysl, tak to prostě bylo i docela vtipný. Což se nedá říci o zbytku filmu, který se snažil být velice nepříjemný (a dařilo se mu to). Všem tam šibe, mají náladu pod psa a rozhodně to není nic optimistického ke sledování. Je to až moc pomalé a občas mi přišlo, že nesleduji horor, ale dánské psychodrama o rozpadu rodiny. Hodně mě potěšila Ann Dowd. Ta má teď monopol na tyhle nejednoznačné záporné postavy. (02.03.2019)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. (29.06.2018)