Devadesátky

Skvělý návrat do nezaměnitelný doby "Tony Hawků", nadávání do buzíků, punk rocku, discmanů a 4:3 videí -- Jonah režijně hned na poprvé s bezchybnou, filmařsky citlivou sérií zásahů do emocí, navíc posílenou o soundtrack Reznora & Rosse. A myslím, že je to dostatečně rozměrný a poutavý příběh i v případě, že vás to nechytne nostalgicky, nevyrůstali jste tou dobou náhodou v Kalifornii, ba nejste ani sami generací y. Za mě mnohem lépe fungující "rekonstrukce dětství", než s čím teď přišla cinefily oslintaná ROMA. P.S. A teď šup na LORDS OF CHAOS :) (02.01.2019)

Nebudu se tvářit, že moje časově obdobně zasazené dětství vypadalo takhle, protože bylo mnohem umírněnější, klidnější a adekvátně introvertnější. Přesto se mi moc líbí, jak Hill onu dobu zachycuje. Ne jako milou dekádu tvárného dětství, ale jako problémovou, ztracenou a tím pádem až trochu tesknou chvíli v kulturním vývoji, do jisté míry i slepou uličku. Takový protisměr nejde než docenit, protože trefuje tu palčivou děravost a nedokonalost a v ní vystihuje, proč mě budou devadesátky fascinovat i na smrtelné posteli. (04.08.2020)

US kmeny 90's - díl skateboardová subkultura. Celovečerní americký nezávislý návrat do devadesátek, tak autentický, že tomu bylo přizpůsobeno vše, téma, kostýmy, hudba, všechny ty propriety oné doby, mizanscéna, dokonce i formát obrazu. Zaostřením na skateboardovou komunitu to trochu připomíná Legendy z Dogtownu, důrazem na pouliční kulturu i sociální aspekt zase třeba rané filmy Spikea Leeho, ale jednoznačně nejvíce z toho čni opravdu skvěle provedený pokus popsat ten složitý přechod mezi dětstvím a dospělostí, složité období pre/puberty, formování osobnosti i hledání si svého místa ve společnosti, i přes (autenticky) vulgární jazykový projev film citlivý a empatický... Opravdu povedený režisérský celovečerní debut Jonah Hilla...kdo by to do něj byl řekl... Fuckshit (21.01.2019)

To si robíte srandu? Herecké výkony? Scenár? Soundtrack? Fakt ste to tam videli (počuli)? Pravdupovediac, mal som z toho rovnako negatívne pocity, ako z Kids Larryho Clarka. Pamätáte? Príšerný film o otrasných ľuďoch (pre)žijúcich v hnusných podmienkach. Poetika ošarpaných ulíc amerického predmestia 90. rokov má niečo do seba a nepochybujem o tom, že presne takto to Jonah Hill chcel natočiť a je s výsledkom spokojný. Ja nie. (23.12.2019)

Jonah Hill mě svým debutem dostal naprosto do kolen. Fantastická dobová atmosféra zve k návratu do našeho dětství, případně dospívání, úžasný soundtrack a především famozní práce s herci mladého věku. Sunny Suljic podává totálně přirozený výkon, ale zvládá při něm i herecky velmi těžké scény, při kterých to hlavní musí říct oči. Další velký objev je Na-kel Smith, velmi charasmatický kluk a jen jsem přemýšlel jestli se skejťáci učili hrát a nebo herci skejtit, ale ať tak nebo onak, maj ode mě za jedna. Jonah přes tenhle film zařval do celýho světa "sem tady a mám kurva talent" . Již druhý košický pětihvězdičkový filmový zážitek. BTW, Košický artfilm fest se mě začíná dostávat do srdce nejen svou filmovou dramaturgii, ale i svou atmosférou a totální pohodou, kavárničky, hospody, bary, spousty prostoru, krásný město, kino Slovan, herci a návštěvníci jedno jsou. (17.06.2019)