Devadesátky

US kmeny 90's - díl skateboardová subkultura. Celovečerní americký nezávislý návrat do devadesátek, tak autentický, že tomu bylo přizpůsobeno vše, téma, kostýmy, hudba, všechny ty propriety oné doby, mizanscéna, dokonce i formát obrazu. Zaostřením na skateboardovou komunitu to trochu připomíná Legendy z Dogtownu, důrazem na pouliční kulturu i sociální aspekt zase třeba rané filmy Spikea Leeho, ale jednoznačně nejvíce z toho čni opravdu skvěle provedený pokus popsat ten složitý přechod mezi dětstvím a dospělostí, složité období pre/puberty, formování osobnosti i hledání si svého místa ve společnosti, i přes (autenticky) vulgární jazykový projev film citlivý a empatický... Opravdu povedený režisérský celovečerní debut Jonah Hilla...kdo by to do něj byl řekl... Fuckshit (22.01.2019)

Skvělý návrat do nezaměnitelný doby "Tony Hawků", nadávání do buzíků, punk rocku, discmanů a 4:3 videí -- Jonah režijně hned na poprvé s bezchybnou, filmařsky citlivou sérií zásahů do emocí, navíc posílenou o soundtrack Reznora & Rosse. A myslím, že je to dostatečně rozměrný a poutavý příběh i v případě, že vás to nechytne nostalgicky, nevyrůstali jste tou dobou náhodou v Kalifornii, ba nejste ani sami generací y. Za mě mnohem lépe fungující "rekonstrukce dětství", než s čím teď přišla cinefily oslintaná ROMA. P.S. A teď šup na LORDS OF CHAOS :) (02.01.2019)

Jonah Hill mě svým debutem dostal naprosto do kolen. Fantastická dobová atmosféra zve k návratu do našeho dětství, případně dospívání, úžasný soundtrack a především famozní práce s herci mladého věku. Sunny Suljic podává totálně přirozený výkon, ale zvládá při něm i herecky velmi těžké scény, při kterých to hlavní musí říct oči. Další velký objev je Na-kel Smith, velmi charasmatický kluk a jen jsem přemýšlel jestli se skejťáci učili hrát a nebo herci skejtit, ale ať tak nebo onak, maj ode mě za jedna. Jonah přes tenhle film zařval do celýho světa "sem tady a mám kurva talent" . Již druhý košický pětihvězdičkový filmový zážitek. BTW, Košický artfilm fest se mě začíná dostávat do srdce nejen svou filmovou dramaturgii, ale i svou atmosférou a totální pohodou, kavárničky, hospody, bary, spousty prostoru, krásný město, kino Slovan, herci a návštěvníci jedno jsou. (17.06.2019)

Nebudu se tvářit, že moje časově obdobně zasazené dětství vypadalo takhle, protože bylo mnohem umírněnější, klidnější a adekvátně introvertnější. Přesto se mi moc líbí, jak Hill onu dobu zachycuje. Ne jako milou dekádu tvárného dětství, ale jako problémovou, ztracenou a tím pádem až trochu tesknou chvíli v kulturním vývoji, do jisté míry i slepou uličku. Takový protisměr nejde než docenit, protože trefuje tu palčivou děravost a nedokonalost a v ní vystihuje, proč mě budou devadesátky fascinovat i na smrtelné posteli. (04.08.2020)

To si robíte srandu? Herecké výkony? Scenár? Soundtrack? Fakt ste to tam videli (počuli)? Pravdupovediac, mal som z toho rovnako negatívne pocity, ako z Kids Larryho Clarka. Pamätáte? Príšerný film o otrasných ľuďoch (pre)žijúcich v hnusných podmienkach. Poetika ošarpaných ulíc amerického predmestia 90. rokov má niečo do seba a nepochybujem o tom, že presne takto to Jonah Hill chcel natočiť a je s výsledkom spokojný. Ja nie. (23.12.2019)