Devadesátky
-
Mid90s
(festivalový název) -
Mid90s
-
Deväťdesiate
-
Mid90s
Drama / Komedie
USA, 2018, 85 min
Česko-Slovenská filmová databáze
zigíš
sakra sebevědomý debut (!) ani ne tak námětem, nebo formou -vše bylo, tak nějak, už X krát viděno- ale minimálně; tou lehkostí, s jakou Hill mluví o dosti drsném dospívání, jednoho outsidera (žádný feel good, to fakt není) za to respekt.. a maximálně; je po dlouhé době, osvěžující, poslouchat ost složené z jiných, než vosumdesátkových songů :)(26.1.2019)
Zeck
Po současné ubíjející pásové velkovýrobě nostalgických návratů do 80. let, někdo konečně oprášil devadesátky a přinesl film i pro doposud opomíjenou generaci. Fakt, že tím člověkem bude ve svém režijním/scenáristickém/producentském debutu zrovna Jonah Hill, to bych si asi nikdy nevsadil. Doslovný název je zcela namístě, protože pro kohokoliv jiného než pro cílovou skupinu bude tento film skoro o ničem, do hloubky totiž moc nejde. V polovině devadesátek mi bylo méně než hlavní postavě a vzhledem k tomu, že v době bez internetu nějaký ten rok trvalo než se libovolný trend ze zámoří dostal do postkomunistické ČR, období největší módy v prohánění fošen mě zastihlo už celkem odrostlejšího. Když jsem byl ještě o něco víc odrostlejší (tím myslím poslední ročníky na základce), začalo se chodit chlastat do hip-hop hudebního baru pro mladistvé, kde vám alkoholický barman (který si před otevíračkou nechal pravidelně kouřit ptáka od štětky na stole přímo naproti skleněným dveřím) nalil i když jste vypadali jak z šesté třídy. Hip hop s hippie rovným přístupem byl na vrcholu popularity u mladé generace a díky němu jsem ostatně také narazil na partu starších "týpků", kteří byli v mých naivních očích dospělí cool hrdinové (bylo jim tak 17), kteří mě brali, i když jsem byl o roky mladší než oni. Pro nejistého teenagera hledajícího vzory to bylo neskutečné zadostiučinění, zvláště pokud byl zvyklý, že se jemu a jeho vrstevníkům na chodbě ve škole podkopávaly nohy od o půl roku starších retardů, právě kvůli "rozdílnému" věku. Rodiče by patrně z mých nových idolů, jointů a chlastání na dánský způsob moc odvaření nebyli, ale koho v té době zajímali, já byl v sedmém nebi jako kluk ve filmu. Sečteno a podtrženo, v tom filmu jsem se neustále zpětně viděl, i když v různých obdobích mého dospívání, takže se spokojeným úsměvem retarda a totálně zaplaven nostalgií, neschopen objektivně hodnotit, jsem tomu nasolil plný počet. Film sice má pár náznaků hlubších momentů a témat, ale klouže po povrchu a místo řešení postavy bratra raději přinese ukázkový dobový soundtrack. Primárním účelem snímku je retrospektivní vzpomínání na dospívání v konkrétní části minulosti, tedy podporování zkreslené sentimentální vzpomínky na dobu, ve které bylo "všechno skvělé". 90 %(20.1.2019)
Psema
Režijní debut komika Jonaha Hilla (21 Jump Street, Superbad) mnoho lidí překvapí. Nejedná se totiž o komedii, nýbrž o tuze realistické „coming of age“ drama o klukovi Steviem, co hledá s přicházející pubertou své místo ve společnosti. Situaci mu komplikuje agresivní starší bratr a matka-samoživitelka, od kterých Stevie utíká k partičce místních skejťáků, kteří nejsou zrovna dokonalou ukázkou morálky, ale přesto mají srdíčko na správném místě.. Filmu vládne neskutečně přesná atmosféra 90. let, umocněná natáčením na 16mm film v poměru stran 4:3. Herecky je film naprosto parádní, včetně zcela neznámých dospívajících herců. A režijně a scenáristicky debutující Hill válí vysoustruženými dialogy, přesným tempem a schopností nechat diváky prožít příběh bez zbytečné doslovnosti. Jeden z nejlepších filmů roku.(13.9.2018)
Tft
Jonah Hill rozhodně nenatočil pouhé nostalgické porno jak by se dalo dle trailerů očekávat, obraz devadesátek vykresluje opravdu povedeně, ať už je to díky jeho detailním vzpomínkám na své mládí a celkové znalosti toho co v devadesátkách frčelo nebo díky výborné kameře Christophera Blauvelta, který využívá super 16 mm film, ten dodává Mid90s zrnitou špinavost, která na vás ty devadesátky přímo dýchne a k tomu připojuje rozlišení obrazu 4:3, které ihned evokuje podomácku vyrobené skejťácké filmy z tohoto období. Po estetické stránce je Mid90s opravdu vyladěný film a je vidět, že nad jeho vizuální podobou Hill dumal hodně dlouho. Trochu ale zapomněl, že ke kompletnímu filmovému zážitku je potřeba i kvalitní scénář. Mid90s po dějové stránce působí jako pouhá sbírka událostí, které Hill vylovil ze své paměti a poskládal je za sebe. Film obsahuje spoustu událostí, které působí úplně mimo děj a jsou nedotažené do konce, jindy to vypadá jako by se Hill bál říznou trochu hlouběji do divákova podvědomí, Mid90s tak často působí, že jen kloužou po povrchu a je to velká škoda. Jonah Hill natočil skvělý stroj času, který dokáže od prvních vteřin naplno přenést diváka do let devadesátých a v tomhle ohledu Mid90s jako prvotina působí velmi vyzrále, kde však bude muset Hill do budoucna hodně zabrat je vytváření dějové struktury. 70%(30.12.2018)
lamps
Formální propad časem do období, kdy ráz dospívání ještě určovaly pubertální party, skateboardy a hudební kultura. A kdy frčel autentický, byť dnes už obtížně koukatelný video formát. Příběh s profláklým konceptem a očekávatelnými zvraty, ovšem natočený vtipně a se srdíčkem kluka, který v oné éře pobíhal po ulicích s videokamerou a snil o budoucnosti, v níž se nebude muset krčit pod nátlakem depresivního chudinského prostředí. Výborně zvolení představitelé, suprový soundtrack a Fuckshit - jasná (nejen) undergroundová kultovka..(22.1.2019)