Devadesátky

Nebudu se tvářit, že moje časově obdobně zasazené dětství vypadalo takhle, protože bylo mnohem umírněnější, klidnější a adekvátně introvertnější. Přesto se mi moc líbí, jak Hill onu dobu zachycuje. Ne jako milou dekádu tvárného dětství, ale jako problémovou, ztracenou a tím pádem až trochu tesknou chvíli v kulturním vývoji, do jisté míry i slepou uličku. Takový protisměr nejde než docenit, protože trefuje tu palčivou děravost a nedokonalost a v ní vystihuje, proč mě budou devadesátky fascinovat i na smrtelné posteli. (04.08.2020)

(8.5/10). Musím říct, že jsem takový granát ani ve snu nečekal.. Kor od toho tlouštíka z Vlka z Wall Street a Jump Street.. Ukázal nám, že mu jde jak za režijním křeslem, tak se scénářem. Musím konstatovat, že měl Jonah taky obrovské štěstí s obsazením hlavního hrdiny.. Protože on je neskutečný.. Roztomilý úsměv a přece to hraje jak pán.. Topovka. (23.06.2020)

Formální propad časem do období, kdy ráz dospívání ještě určovaly pubertální party, skateboardy a hudební kultura. A kdy frčel autentický, byť dnes už obtížně koukatelný video formát. Příběh s profláklým konceptem a očekávatelnými zvraty, ovšem natočený vtipně a se srdíčkem kluka, který v oné éře pobíhal po ulicích s videokamerou a snil o budoucnosti, v níž se nebude muset krčit pod nátlakem depresivního chudinského prostředí. Výborně zvolení představitelé, suprový soundtrack a Fuckshit - jasná (nejen) undergroundová kultovka.. (22.01.2019)

I přesto, že nám Jonah Hill nabízí jen útržky svých mladických zkušeností a vzpomínek, nakonec také luxusní SK8 video, film má velmi silný sociální a lidský podtext, skrývající se ve vynikajícím vyobrazení lidských charakterů, jak v kruhu rodinném, tak i kamarádském, jednotlivé postavy jsou vykresleny vskutku excelentně, matka, bratr (vedle samotného Stevieho emocemi nejvíce zmítaná postava filmu) a nakonec i ta banda skejťáků může sloužit jako skvělý společenský vzorek, neb každý za svým cool štylem něco skrývá...příběh o útěku i návratu, silná nostalgie a obraz kultury, která zůstává navždy v srdci...zvlášť když člověk zažíval něco podobného na vlastní kůži a má vzpomínky v šatníku, kde nechybí něco od Alien Workshop, Split, DC, Blind, Toy Machine, Girl, Chocolate, Shorty's...atmosféra zafungovala silně, to filmu nelze upřít. [Kino Citadela - Litvínov] (14.08.2019)

[KVIFF 2019] Pominu fakta kolem toho, že jsem se na film dostat hrozně chtěl, ale zapomněl si pas jako debil poprvé v životě, ale když mi ďábel zavřel dveře, tak mi otevřel okno v podobě lístku, který jsem objevil z ničeho nic. Film je situovaný jednoduše do devadesátých let. Což málokomu co řekne. Mne a spoustě dalším lidem okolo mé generace to však řekne dost. Hill ve svém debutu vsadí na komedii s vážným tématem okolo a natočením na 4:3. Neherci, nebo alespoň počáteční se blýsknou, že to není možné, humor funguje velmi dobře i s vyhrocenými situacemi. Sunny jenom září. Je zde vyvolána nostalgie, kterou jste vlastně ani třeba nikdy nezažili, ale to vám nevadí, protože je to natočeno velmi dobře, kdy vy se necháte jenom unášet na vlně let minulých spolu s autentickou hudbou, kde nezáleží na vašem vkusu, protože to prostě sedí. A Reznor s Rossem dělají svou práci tak jak mají. Vsadili na klasiku, nekonfliktní, lehkou a melancholickou pohodu. Hill napsal symfonii. Vy už jen můžete sedět a vychutnat si ji. Přejeme příjemnou zábavu. (07.07.2019)