Beze stop

Téměř celý svůj život jsem naladěná na stejnou notu jako hlavní postavy filmu, takže jsem se jimi ráda nechala provázet po lesních zákoutích státu Oregon. Kdybych byla odvážnější, určitě bych vyrazila s nimi, moderní civilizaci totiž stále častěji vnímám pouze coby nutné zlo. Americká nezávislá režisérka Debra Granik vypráví mimořádně silný příběh plný zvláštní teskné poetiky, která zanechává nostalgický pocit v duši. I když si myslím, že jsem pochopila způsob uvažování a pohnutky jednání otce i dcery, přece jen mě trochu mrzí, že na konci zůstalo víc otázek než odpovědí. (75%) (20.02.2023)

Nudné a úplně zbytečně na dvě hodiny natažené drama, které nemá zrovna špatné téma a dává prostor oběma stranám, jenže mu chybí nějaký ksicht, nějaké vyznění a na ty dvě hodiny i nějaký děj. Sledujeme otce a dceru, jak žijí v lese, pak je z toho parku vyženou, žijí u nějakých lidí v domě, pak znovu zdrhnou a celé to končí tak, jak jsem předpovídal už ze začátku, takže ani k nějakému pořádnému zvratu nedojde. Tohle je téma tak na hodinu a dvacet minut. Navíc o postavách toho nic moc nevíme - Matka je mrtvá nebo je na živu? A proč se ten otec tak straní společnosti, že žije sám s dcerou v lese? Od kdy s ním takhle ta dcera v tom lese žije? Ani bůhvíjak poetické to není, spíš mi to přišlo většinu času poněkud chladné. Ale ono je to tím, že neznám motivace hlavního hrdiny, kdybych věděl, proč žije odloučen od civilizace, našel bych si k němu nějaké větší sympatie. Tohle je prostě celé takové nijaké, nějak samo si to plyne, bez hloubky a nějakých myšlenek. 2* (03.01.2020)

Komornější vydání Mr. Fantastic. Mě ale tahle látka, týkající se izolace od společnosti, zaujme v každém vydání. Jediné co mi chybělo bylo hlubší odůvodnění otcova rozhodnutí. Nějaké střípky z minulosti, atd. Jinak za mě sympatická žánrovka. Potěší především casting s B. Fosterem a začínající T. McKenzie. (13.10.2018)

Debra Granik sáhla do klobouku a možná vytáhla další mladou hereckou hvězdu. Thomasin Harcourt McKenzie je skoro stejným zjevením jako před osmi lety Jennifer Lawrence ve Winter's Bone. Spolu s Benem Fosterem tvoří dvojici, která utáhne celý tento film, který něco naznačuje, ale moc toho neříká. Nevíme, co zažil otec, co se stalo s matkou a spoustu dalších věcí. Film se také překvapivě obešel bez záporných postav. Tohle nenápadné drama totiž nehraje na efekt, ale odmění jen diváka, který je ochoten se sám zamyslet. (02.10.2018)

Žilo se jim dobře. Tedy alespoň to tvrdí. Než je dostihla společnost, ta krutá konzumní společnost a chtěla jejich existenci v přírodě zadupat. Divák nemusí být génius, aby pochopil, že posttraumatická stresová porucha válečnému veteránovi znemožňuje fungovat jako 97,8 procent společnosti. Jeho bystrá dospívající dcera s ním žije v oregonských lesích jednoduchý život v souladu s přírodou. Dobrovolně. Prozatím. Protože právě okusila, že to jde i jinak. A rozhodně se nebrání novým možnostem. Postupně tak vnímáme dva silné charaktery a dynamiku jejich (milého a uvěřitelného) vztahu. Minulost tvůrci neřeší, soustředí se na to, že zvědavost a otevřenost dcery ničí jejího otce. Nechtějí, abychom dvojici litovali, abychom s nimi souhlasili. Americká autorka Debra Granik sáhla po dalším nenápadném dramatu s obyčejnými hrdiny, které minimalisticky nechává plynout, a svým komorním pojetím dává vyniknout hereckým výkonům. Zatímco v Do morku kosti válela Jennifer Lawrence, tady na sebe upozorňuje novozélandský talent Thomasin McKenzie. Bude radost jí dál sledovat. Ben Foster je charismatický držák, který pravidelně střídá drahé látky s menšími projekty. Samozřejmě se šlo více odvázat (to myslím směrem k režisérce), ostatně nějaké silnější scény bych uvítal. I když i tohle bude pro mnohé atraktivní kus. PS: americké vánoční stromky prostě musejí vypadat bezvadně. (15.12.2021)