Toni Erdmann

Nenudil jsem se, to ne, ale jak řekla moje manželka, při jedné scéně ji víc zajímal dezert se zelenou polevou, než primárně to, co se odehrávalo na plátně. Když častokrát čteme, že v tom či onom snímku nebyla žádná scéna navíc, žádná zbytečná, u Toniho by se jich sakra našlo. Mnohé nebyly dohrané dle mých představ (narozeninová oslava coby nečekaně bizarní záležitost), nicméně platí, že humor tady jde mnohdy až na kost. Každému ale nesedne. Na druhou stranu, a hodí se, že nám skončily Vánoce, trefně ukazuje, jak se všichni předháníme v srdečnosti, přitom netušíme, co to slovo vlastně znamená. Tvrdá robotická manažerka a její praštěný a opuštěný otec. Jejich vztah se stal chladným, možná vždycky byl. Stejně jako je její pracovní náplň. Přetvářka, ve které nevede soukromý život. Tatík ji v rumunské Bukurešti chce připomenout, jak se dá život naplňovat a žít, jenže naráží na trapné situace nejen z dceřiného nedostatku času. Začne tak do jejího života pronikat skrze vymyšlené alter ego, tu konzultant, tu německý velvyslanec. V detailech jsou tvůrci poměrně silní, jako celek ale neobstojí. Navíc přicházejí s extrémní stopáží. A to byl pro mě další kámen úrazu. 70% (05.01.2017)

Shodou okolností jsem den před Erdmannem viděl znovu Tatiho Playtime. V něčem jsou ty filmy podobné - podobné téma, které je podáváno skrze humor, respektive humor sám je jedním z témat. Ale Ade samozřejmě není Tati a Erdmann jeho filmům filmařsky nesahá po paty. Což není špatně. Všechno je naopak v pořádku. Tati je geniální, elegantní a smutný, Ade je srozumitelná všem a optimistická. Všechno je v pořádku. Záměr naplněn dokonale. // A funguje to i napodruhé. (23.11.2016)

Seš ty vůbec ještě člověk? Jsi šťastná? Žiješ ještě? Život je fraška, v níž hraje kde kdo kostky. Tak proč hrát podle pravidel a nenapsat si sama svůj vysněný osud? Ale je tohle skutečně tvá vůle? Tvá pravá motivace? Ta vylhaná nevinnost mě rozplakala. Stará pravda říká, že život vzkvétá prací. Ale může s ní i umírat. V bohatství nelze mít klidný spánek. Štěstí z bohatství bylo vždy veřejným majetkem. Napila ses pančovaného lihu z Ďáblovy továrny, a tak ses stala onucí korporátního slizu. Sbohem sny a ideály. Zaprodala si svou duši a tvé utrpení roste každým dalším krokem. Až k nesnesitelnosti. Ta bolest tě sžírá zevnitř jako mor a postupně zavírá jedno po druhém všechna okna tvé poklidné minulosti. Zpěv andělů zaznívá ze záchranné lodi. Je to láska, která vyvede tvou duši z nekonečného utrpení a smích je klíčem k poznání. Ale ty už neslyšíš. Přežíváš uvězněná v ulitě přeludů a omylů vlastního bytí. Prozři a slyš. Ještě není vše ztraceno. Já tě mohu zachránit. Vím, že to dokážu. Jsem Toni Erdmann a nemám co ztratit. Vyvedu tě ze slepé nicoty zbytků vlastní existence._______________________________Podobný film: Klaunovy názory (17.11.2016)

Dvouapůlhodinová německá tragikomedie o komplikovaném vztahu úspěšné businessmanky a jejího otce se sklony k sivému čtveráctví. Film obsahuje nezapomenutelné scény, přes svou délku rychle uběhne, teď po druhém zhlédnutí už musím říct, že délka je ospravedlnitelná a žádná scéna není zbytečná. Zvyšuji na pět. (09.07.2016)

Vôbec to nie je komédia, ale budete sa aj smiať a tú jednu scénu zaručene preplačete. V kine som sa obzrel do publika počas tej scény a všetci si utierali slzy. Je to komorná artová dráma rozprávaná v pomalom tempe zameriavajúca sa na "odvrátenú" stranu reality, pohľad za fasádu nemeckej strednej triedy. Dosť mi to pripomenulo napríklad Konečnú uprostred cesty, teda vlastne taký súčasný nemecký realistický film. Plus tým, že sa to odohráva v Rumunsku tak je tam priestor na bilanciu EÚ tématiky a importu/exportu medzi skutočne bohatou a rozvinutou západnou krajinou a postkomunistickou rádoby rozvinutou krajinou. (30.10.2016)