Humorista

Epizodky zo zivota ruskeho komika pocas 80. rokov minuleho storocia. Niektore scenky su slabsie (vecera s kamaratmi), ine vynikajuce (astronaut). Celkovo kladny dojem vsak prevlada. Kritika zvrhleho politickeho zriadenia je prijemne decentna. Vsetko krasne buble pod povrchom az k zaveru ako z ineho sveta. Na prvu pohlad o nicom, no pod povrchom vlastne o vsetkom. Velmi vydarena vec 8/10 (19.06.2019)

Doba osmdesátých let v Sovětském svazu humoru zrovna moc nepřála, však to dobře známe z vlastní zkušenosti. Estrádní umělec Boris Arkadiev ve skvělém podání Alexeje Agranoviče se tím společensko-politickým marastem protlouká, jak se dá a je na něj povětšinou značně neveselý pohled. Jeho vnitřní revolta vůči režimu nakonec vybublá na povrch v sauně, kde mu soudruzi jasně dají najevo, že podobný styl legrácek nehodlají akceptovat. Přínos snímku Humorista spočívá zejména v tom, že obsahuje kritické narážky i na současné poměry, které v Rusku panují. (80%) (20.07.2021)

Líbí se mi, když někdo natočí drama o humoristovi  nechce z toho dělat komedii? Nač taky, všichni ví, že humor je vážná věc a pobavit či dokonce po několik let bavit diváky je pořádná dřina a makačka na bednu. Konec konců dřív nebo později se najde nějaký šikovný admin, který k profilu tu komedii přišpendlí. Humoristou většinou nazýváme člověka, který je vtipný. Boris Arkadij je zábavný a zároveň smutně vážný. Balancuje na velmi tenkém ostří, protože je oblíbený mi mezi soudruhy, stačí jeden špatně pochopený vtípek a může znamenat definitivní konec humoru, tedy spíše humoristy. Snímek na malé ploše odkrývá celou křehkost Borisova bytí - odcizení od rodiny, opatrnost i závist přátel, nevolnost, kterou nemusí způsobit jen jeseter druhé kvality, vládní zakázka, ze které nemusí vyjít každý živý, protože ví víc, než se sluší ... Charismatický humorista se tak stává i křehkým a zranitelným a hlavně rezignovaným. Alexej Agranovič je velmi přesvědčivý. (05.11.2022)

Film o jednom týdnu v životě Borise Arkadieva, který je v sovětských zemích velmi populární pro své vládou schválené vtipy, které jsou kousave i dnes. Měla ho ráda zvláště KGB, již dělal narozeninové party pro jejich manželky, ale třeba i pro bohaté lidi. Komik je svými úspěchy zbaven a vadí mu cenzura, takže stále více riskuje a přijímá americké způsoby. Paradoxně dnes se neomarxismus, který jsme u nás vyhnali na východ, přestěhoval do USA a na západ, odkud se k nám korektní cenzura vrací. Obsazení je pěkně, zvuk a styl také. Uvidíte obskurnosti sovětského života a struktury moci. (12.02.2024)

Tuhé časy sovětského socialismu jsou výchozí situací pro tvůrce, kteří do tohoto bezčasí zasadili příběh o jednom inteligentním chlapíkovi, který je známým, širokými vrstvami respektovaným komikem a miláčkem sovětských potentátů. Ale je jen otázkou času, kdy ho přestane bavit býti cvičenou opičkou. Tragikomické vyznění filmu bych možná tak trochu přirovnal ke kultovním českým Pelíškům, kdy na mě dýchala ta bezradnost neutěšené a dusivé doby, ale zároveň ta melancholie a trochu jiný typ humoru, než na který jsem z filmů zvyklý. A to je právě na tomto filmu sympatické. Zpočátku jsem se totiž bál, že filmu nerozumím, ale postupem času se mi začal hlavní hrdina a celý příběh dostávat pod kůži natolik, že mi až bylo líto, když jsem se s ním musel rozloučit. Tenhle film frčí svým pomalejším tempem, ale je to tempo milé, vstřícné i k divákovi mimoruskému, který úplně nechápe skeče hlavního hrdiny a humor v nich obsažený, a hlavně dospěje k závěru, který byl z mého pohledu více než uspokojivý, včetně scény vložené do závěrečných titulků. Není důležitý, jestli žijete v blbý době, důležitý je to, abyste jí přežili. A s humorem jde všechno líp! [27. Art film Fest Košice] (19.06.2019)