Humorista

Košická filmová krasojízda pokračuje. Tentokrát jsem si vybral film od Michala Idova, která má na kontě spoluscénář k superpecce Léto a opět nelituju. Je to hodně chytře napsaný humor, který se prostřednictvím minulosti trefuje do současného Ruska. Boris tam hláškuje sice neápadně, ale je to přesně ten druh humoru, který miluju. Vojenský důstojník "já vás sleduju v televizi jak se vám daří" a odpověd Borise "já Vás sleduju v Afganistánu jak se Vám daří" . Závěrečná saunová scéna je luxus a vůbec celá postava Borise je krásně propsaná až do interních pocitů hlavní hrdiny. (18.06.2019)

Pro tenhle typ filmu, který balancuje na hraně humoru a deprese, mám slabost. Navíc po tuhém televizáckém rozjezdu (tím nemyslím první "homevideo" sekvenci, která je boží) film najde celkem uměřený výtvarný klíč, který mu dodává uspokojivou dávku retra, ošuntělosti a určité snovosti. Příběh zbytečného člověka, který se pokouší opatrně žertovat v době důsledně potlačující humor, má svoje jasné vrcholy (skvělá scéna z Bajkonuru) a je doprovázený jemně absurdní vibrací. Humorista je metafora nejen reálného socialismu jako pragmatické doby bez iluzí, ale obecně vztahu moci a humoru v Rusku. Humorista spojuje komedii o konformitě a drama o úzkosti. Podobně jako Dovlatov je i tenhle film o vnitřních vzpourách bez ohňostrojů a podobně jako Léto (jehož je Idov scenáristou) zachycuje ospalou dobu bez velkých hrdinů. (15.01.2019)

Epizodky zo zivota ruskeho komika pocas 80. rokov minuleho storocia. Niektore scenky su slabsie (vecera s kamaratmi), ine vynikajuce (astronaut). Celkovo kladny dojem vsak prevlada. Kritika zvrhleho politickeho zriadenia je prijemne decentna. Vsetko krasne buble pod povrchom az k zaveru ako z ineho sveta. Na prvu pohlad o nicom, no pod povrchom vlastne o vsetkom. Velmi vydarena vec 8/10 (19.06.2019)

Líbí se mi, když někdo natočí drama o humoristovi  nechce z toho dělat komedii? Nač taky, všichni ví, že humor je vážná věc a pobavit či dokonce po několik let bavit diváky je pořádná dřina a makačka na bednu. Konec konců dřív nebo později se najde nějaký šikovný admin, který k profilu tu komedii přišpendlí. Humoristou většinou nazýváme člověka, který je vtipný. Boris Arkadij je zábavný a zároveň smutně vážný. Balancuje na velmi tenkém ostří, protože je oblíbený mi mezi soudruhy, stačí jeden špatně pochopený vtípek a může znamenat definitivní konec humoru, tedy spíše humoristy. Snímek na malé ploše odkrývá celou křehkost Borisova bytí - odcizení od rodiny, opatrnost i závist přátel, nevolnost, kterou nemusí způsobit jen jeseter druhé kvality, vládní zakázka, ze které nemusí vyjít každý živý, protože ví víc, než se sluší ... Charismatický humorista se tak stává i křehkým a zranitelným a hlavně rezignovaným. Alexej Agranovič je velmi přesvědčivý. (05.11.2022)

Tuhé časy sovětského socialismu jsou výchozí situací pro tvůrce, kteří do tohoto bezčasí zasadili příběh o jednom inteligentním chlapíkovi, který je známým, širokými vrstvami respektovaným komikem a miláčkem sovětských potentátů. Ale je jen otázkou času, kdy ho přestane bavit býti cvičenou opičkou. Tragikomické vyznění filmu bych možná tak trochu přirovnal ke kultovním českým Pelíškům, kdy na mě dýchala ta bezradnost neutěšené a dusivé doby, ale zároveň ta melancholie a trochu jiný typ humoru, než na který jsem z filmů zvyklý. A to je právě na tomto filmu sympatické. Zpočátku jsem se totiž bál, že filmu nerozumím, ale postupem času se mi začal hlavní hrdina a celý příběh dostávat pod kůži natolik, že mi až bylo líto, když jsem se s ním musel rozloučit. Tenhle film frčí svým pomalejším tempem, ale je to tempo milé, vstřícné i k divákovi mimoruskému, který úplně nechápe skeče hlavního hrdiny a humor v nich obsažený, a hlavně dospěje k závěru, který byl z mého pohledu více než uspokojivý, včetně scény vložené do závěrečných titulků. Není důležitý, jestli žijete v blbý době, důležitý je to, abyste jí přežili. A s humorem jde všechno líp! [27. Art film Fest Košice] (19.06.2019)