Borise Arkadije živí humor v době, kdy vás smích může existenčně zlikvidovat. Polovina 80. let. Brežněv zemřel, Andropov zemřel a o Černěnkovi se šeptá, že to má taky za pár. Boris vystupuje s neškodným skečem o opičce a žije život prominenta, komika režimem nejen tolerovaného, ale i podporovaného. Pod povrchem se ale dusí. Humor je z podstaty svobodný a pohrdá hloupostí mocných. V Borisovi zuří vnitřní boj mezi konformistou a buřičem. A to vše v době, kdy humor může zabíjet. Tragikomedie
Michaila Idova (scénář k filmu
Léto) pojednává o možnostech svobody v nesvobodné době, o srážce lidské kreativity s tupostí moci.
(Artcam Films)
Marigold
Pro tenhle typ filmu, který balancuje na hraně humoru a deprese, mám slabost. Navíc po tuhém televizáckém rozjezdu (tím nemyslím první "homevideo" sekvenci, která je boží) film najde celkem uměřený výtvarný klíč, který mu dodává uspokojivou dávku retra, ošuntělosti a určité snovosti. Příběh zbytečného člověka, který se pokouší opatrně žertovat v době důsledně potlačující humor, má svoje jasné vrcholy (skvělá scéna z Bajkonuru) a je doprovázený jemně absurdní vibrací. Humorista je metafora nejen reálného socialismu jako pragmatické doby bez iluzí, ale obecně vztahu moci a humoru v Rusku. Humorista spojuje komedii o konformitě a drama o úzkosti. Podobně jako Dovlatov je i tenhle film o vnitřních vzpourách bez ohňostrojů a podobně jako Léto (jehož je Idov scenáristou) zachycuje ospalou dobu bez velkých hrdinů.(15.1.2019)