Režie:
Oldřich LipskýScénář:
Ivan OsvaldKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Rudolf Deyl ml., Irena Kačírková, Josef Kemr, Lubomír Lipský st., Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský (více)Obsahy(1)
Zákulisí manéže Slavia dnes pozná, co je to pořádná drezúra! Debut Oldřicha Lipského byl natočen bez nároků na velké umění a vyjadřoval spíše režisérovu lásku k cirkusu a celoživotní náklonnost k humoru. Bláznivá komedie o vyprodaném představení, které se vlastně nemělo konat, protože zaměstnanci cirkusu měli náhradní volno, nám nabízí pohled do jeho zákulisí, pod plachtu manéže, kde své umění předvádí řada vynikajících artistů. Jaroslav Marvan zde ztvárnil roli furiantského inspicienta, který podniká všechno možné i nemožné, aby návštěvníci z venkova nepoznali, že večerní vystoupení je šité opravdu velmi horkou jehlou. (Česká televize)
(více)Recenze (69)
První cirkusová vlaštovka režiséra Lipského sebou sice ještě nese veškeré příznaky, typické pro dobu svého vzniku, nicméně maximální zaujetí pro tajemný svět manéže filmem probleskuje tak silně, že není možné odolat. Série vrcholných artistických čísel, hravý hudební orchestr, improvizace, humor mísený budovatelským entuziasmem, trocha kritiky a trocha byrokracie. Vynikající Marvan, Hrušínský, Filipovský, Deyl, nezapomenutelná klaunská etuda s palačinkami v podání Kopeckého s Lipským. A cirkus nakonec byl. ()
Bláznivá komedie Oldřicha Lipského, který měl celý život rád cirkusy a cirkusáky, zatímco mně to nikdy moc nic neříkalo, alespoň v dospělosti. Klauni a zvířata, to bylo něco pro desetiletého kluka, ale žongolování, visuté hrazdy, drezúra koní, to se mě nikdy nedotklo. A to musí snížit bodování téhle veselohry, která místy působí násilným a nepravděpodobným dějem. Ovšem je to klasika 50. let, která byla mezi lidmi oblíbená, plejáda oblíbených herců předvedla dobrý humor. Škoda,že se optimismus téhle komedie, kterému jsem i já věřil, nepřenesl do života lidí. Prostě odepřít si chvíli volna a udělat něco pro druhé bez jakékoliv finanční odměny - to byl krásný sen,, jak by měl socialistický člověk vypadat. ()
Je zajímavé sledovat, jak prostředí cirkusu, které je ze své podstaty extravagantní, uzavřené a tak trochu "západně dekadentní" se tu potkává s vědomím, že samotný cirkus je vlastně ideální volnočasová odměna dělnictvu, protože se jedná o zábavu bez jakýchkoli intelektuálních nároků a v tomto rámci se snaží ty dva světy ve filmu prolnout. No jako snaží, je tu zřejmé, že film slouží spíš jako pódium pro předvedení rozličných cirkusových čísel, které stále budí velký údiv (zejména tím, jak moc je možné nechat zdegenerovat zvířata). Lipský tady uvádí svojí režijní metodu postupné akcelerace děje až k surreálné maniakálnosti, přičemž je bizarní sledovat, jak se mu v tom motají mladý Kopecký, Kemr, Hlinomaz, Sovák, Hrušínský a v roli jedné z akrobatek dokonce Věra Čáslavská. František Filipovský s vlasama tu možná nevěda vytvořil předlohu pro J. Jonaha Jamesona. ()
Tenhle film zrovna moc v lásce nemám. Příjde mi jako strašná ptákovina, i když zde hraje plno výborných herců. Nejvtipnější scény filmu byly s naháněním umělců, kteří byli všude možně jenom ne v cirkusu. Artisté by určitě slavili úspěch i v dnešní době. Předváděli skutečně zajímavé kousky. Film je bohužel poplatný době vzniku a znát to na něm je. To považuju za velkou smůlu. ()
Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (4)
- Režijní debut Oldřicha Lipského. (M.B)
- Během scény svatby artistů je možné všimnout nad dveřmi obrazu Hradčan. Stejný obraz visí i na zdi kanceláře rady Vacátka (Jaroslav Marvan) ze seriálu Hříšní lidé města pražského (od r. 1968) nebo hlavního protagonisty seriálu 30 případů majora Zemana (od r. 1974). (ihonzik)
- Pri scéne s Tamerom (Josef Kemr), keď levy na konci predstavenia opúšťajú klietku, vidno naľavo na zemi tieň postavy v klietke, ktorá patrí krotiteľovi. (J.J.1972)
Reklama