Sheila Woolchapelová zabloudí ve snaze zlepšit si den do lehce podivného butiku. Čeká ji schůzka naslepo a nové šaty by snad mohly prolomit smolnou řadu nepoužitelných nápadníků. Červené šaty, které jí sugestivně nabídne prodavačka slečna Luckmoorová, jsou možná trochu odvážné, ale tak krásné! Bohužel jsou také prokleté. Čeho všeho jsou schopné? Přinesou Sheile štěstí, nebo záhubu? To ví snad jen personál obchodu, kde po nocích probíhají vzrušující okultní rituály, ale věřte, že předpírka nepomůže… Divoká asambláž svébytně autorského režiséra
Petera Stricklanda je stejně tak poctou kultovním giallo filmům, jako vyjádřením obdivu k matérii textilu, jež se ocitá v hlavní roli.
(MFF Karlovy Vary)
V kinech
od:
dubinak
Brilantní filmová hříčka, která oslní svým charakteristickým vizuálem, postavami a hlavně scénářem, jemuž vévodí brutálně vysoustružený humor. Kdo tomuto snímku odpustí podstatnou absenci smysluplnějšího děje, dostane královskou zábavu z dílny britské tvorby. In Fabric potěší hlavně přívržence britského humoru. Dalším velkým táhlem tu jsou nepopsatelné postavy, které snad nejdou k ničemu přirovnat. Všudypřítomný vtip ve mě ale evokoval hlavně Červeného trpaslíka a občas i Velkovlak. Najdete tu gotické prodavačky se super schopností prodat cokoliv, jejich poněkud upířiho šéfa a opraváře praček excelujícím v ASMR. Pro mě zatím nejzajímavější a nejoriginálnější představení ve Varech. Bez nadsázky pět hvězd. KVIFF 2019(4.7.2019)
terunka003
Červené, obchodní, dějové, příběhové, hororové, poutavé, zajímavé, nové. To bylo tak šílené, až jsem se nemohla nabažit toho nového nápadu a bláznivého zpracování. Děj plynul, občas nějaká ta bizarní scéna, vtip i drama, hororově červené létající šaty, ujeté prodavačky a monology naprosto neuchopitelné. Hudba ladila se scénami. Diskuze s režisérem mi trochu rozbila teorii "vraždících šatů". Nicméně jsem se skvěle bavila. Film byl tak absurdní, plný, a tolik zábavný, že musím dát plný počet. ..skvělá tečka za letošním festivalem.. (KVIFF2019)(5.7.2019)
Trash
Tak tenhle film se fakt špatně hodnotí. Pocta italskému giallu? No možná formálně, jinak mně to přišlo spíš jako pošklebování se tomuhle žánru. Nebo jako když si vás malé dítě dobírá a provokuje tím, že po vás všechno opakuje, ale pitvoří se u toho. Prostě na facku. Spíš pocta absurdnímu dramatu à la Eugène Ionesco. Některé scény byly tou přemrštěnou symbolikou a vypjatostí vtipné, stejně jako bezúčelné a surrealistické lekačky... Postava hypnotizujícího opraváře je pro mě osobně hodně vtipná, můj strýc Pavel – elektrikář má na mě s jeho prology z oboru úplně stejný vliv. Asi musím vidět ještě jednou, takhle je to něco mezi * až *****, čili v průměru za 3.(14.7.2019)
horovska
Retro parodie na béčkové horrory, vraždící šaty, čarodějný obchodní dům se sexuálními rituály s krejčovskými panami, opravář praček, jež vysvětlením závady uvede člověka do hypnotického stavu a jiné a další MontyPythonovské gagy a situace, jež vás ohnou smíchy, pokud tento druh humoru máte rádi. Ten matroš, co při natáčení všichni hulili musel být fakt kvalitní. Bohužel prázdných ploch s vlajícími šaty a příšerně sedmdesátkovou syntezátorovou hudbou je ve filmu hodně a tak mu chybí spád. Ale za výbuchy smíchu hvězda navíc.(29.6.2019)
Filmmaniak
Umělecký brak, leč pořád brak. Vizuálně uhrančivá pocta osmdesátkovým béčkovým hororům o vraždících předmětech a italským giallo krvákům se i přes přítomnost několika pozoruhodných nápadů místy neskutečně vleče (dvě hodiny jsou vážně na tento typ filmu příliš, nějakých plus mínus 80 minut by bylo daleko schůdnějších) a celkově jde i kvůli triviálnímu příběhu, na nějž jsou následně navěšeny další nahodilé a nikam nevedoucí motivy, především o video-artovou retro přehlídku bizarních scén a momentů, které jsou sem tam natolik šílené a ujeté, že se jim zkrátka nedá nesmát (nebo alespoň kroutit hlavou, pochechtávat se a podivovat se, co se honí tomu Peteru Stricklandovi hlavou a na jakých drogách zrovna jel, když tohle vymýšlel).(4.7.2019)