poster

Takové krásné šaty

  • Velká Británie

    In Fabric

  • Slovensko

    Také krásne šaty

Horor / Komedie / Mysteriózní

Velká Británie, 2018, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vurhor
    ***

    In Fabric vlastně připomíná celovečerní verzi videí na youtubu, který byste dohledali pod zadáním „weird and disturbing“. A ono to přes tu první polovinu relativně dobře funguje. Obzvlášť díky výborné retro hudbě, která dodává snímku špetku určité bizarní podmanivosti. Je to divný. Je to SAKRA divný. Občas v tom dobrým smyslu (některé části připomínají filmografii Davida Lynche), občas zas ne. In Fabric odvádí dobrou práci ve vyvolávání pocitu znepokojení a zájmu, ale po druhé půlce se mu rychle začne rozpadat dějová struktura, přičemž ke konci už to připomíná jeden velký bordel. A ta přemíra nevysvětlených a rádoby uměleckých bizarností tomu pak nepomáhá. Celý ten film vlastně asi může symbolizovat onu ženskou nákupní posedlost a upnutí se na některé hadry už přehnaně moc, až to připomíná fetiš. Film je to rozhodně znepokojující, ale obecně není zas až tak děsivý. Bohužel mě ale trefil do zranitelného místa, protože osobně mám fóbii z figurín a podobných člověka připomínajících předmětů. Takže některé části mě docela vyděsily. Celkově to nebylo špatný, ale škoda, že se to po té polovině do sebe až příliš zakoukalo. Lepší 3*(20.9.2019)

  • Filmmaniak
    **

    Umělecký brak, leč pořád brak. Vizuálně uhrančivá pocta osmdesátkovým béčkovým hororům o vraždících předmětech a italským giallo krvákům se i přes přítomnost několika pozoruhodných nápadů místy neskutečně vleče (dvě hodiny jsou vážně na tento typ filmu příliš, nějakých plus mínus 80 minut by bylo daleko schůdnějších) a celkově jde i kvůli triviálnímu příběhu, na nějž jsou následně navěšeny další nahodilé a nikam nevedoucí motivy, především o video-artovou retro přehlídku bizarních scén a momentů, které jsou sem tam natolik šílené a ujeté, že se jim zkrátka nedá nesmát (nebo alespoň kroutit hlavou, pochechtávat se a podivovat se, co se honí tomu Peteru Stricklandovi hlavou a na jakých drogách zrovna jel, když tohle vymýšlel).(4.7.2019)

  • silentname
    ****

    "In Fabric" je v niektorých aspektoch veľmi zaujímavým filmom, no inokedy ma necháva v situácii, kde skutočne neviem čo si mám myslieť a niektoré scénky pôsobia viac divne než zaujímavo. Koncept nie je komplikovaný, no myslím si, že film reálne toho moc nepovie o tom čo sa reálne deje a je tu kopec scénok a postáv, ktorých pointa mi reálne uniká. Nebudem to tu nejako hlboko rozoberať, aby som neprinášal do toho spoilery. Film však chce prezentovať umenie a tak potrebuje svoju energiu sústrediť do divných vizuálnych momentiek, ktoré miestami fungujú a miestami nie. Páčia sa mi scénky, kde sa šaty pohybujú, spôsob akým vedia útočiť a v závere to má tiež niekoľko silných scénok. Marianne Jean-Baptiste je podľa mňa dobrá v hlavnej role, no tento film nie je len o nej. Asi po 75 minútach sa dostanú šaty do života mladého páru, ktorého hrajú Hayley Squires a Leo Bill. A bohužiaľ nemôžem povedať, že by mi oni ako dvojica boli nejako vysoko sympatickí a hlavne uvidíme opäť tie isté scénky, ktoré sme mali už naposledy v príbehu Sheily. A pôsobí to trošku recyklovane. Čas asi vytiahnuť nejaké pozitíva, lebo dávam filmu skutočne zabrať. Hudba a vizuály sú dobré a sú tu zaujímavé scénky, ktoré filmu dodávajú nápaditosť. Myslím si, že keď Barb hovorí o svojom sne, tak tam je niekoľko vynikajúcich momentiek, príbeh Sheily ma celkovo dosť zaujal, a je zaujímavé aj to, že tie šaty dokážu posadnúť čokoľvek, čoho sa dotknú. A všetky časti, keď ich vidím vznášať sa fungujú podľa mňa skvele. Myslím si, že je super, keď chcú tvorcovia robiť umelecký zážitok, no niekedy by som chcel, aby to nebolo na úkor príbehu. Tento film to miestami chápe, miestami nie. A rozhodne by som chcel, aby mi toho povedal viac, než stihol. Celkovo som spokojný, no neviem sa zbaviť pocitu, že to mohlo byť silnejšie. Hodnotenie: B-(30.9.2019)

  • Seabeast
    *****

    Petera Stricklanda je potřeba si dát do hledáčku. Zde přišel s úchvatným surrealistickým zážitkem, který se jen tak nevidí. Takové krásné šaty jsou totiž totální výmaz, který mě po celou dobu nepřestával fascinovat. Bizarní obraz, bizarní hudba, bizarní herci, bizarní... takřka všechno. Kdo by čekal, že hnacím motorem budou "šaty, co vraždí". Zní to vtipně a taky je místy film pěkně nadsazený, ale nepostrádá svoji vážnost a uměleckost. Nelze popřít, že se autor v několika scénách nechal inspirovat virálním mindfuckem I Feel Fantastic, který působí tak divně a děsivě a obdobně je tomu i zde. Takové krásné šaty jsou doslova hypnotickým, snově pojatým příběhem. A ona příběhová osa se dělí na dvě dějství. První s černošskou matkou mě bavila o něco více než s opravářem praček, ale propojujícím prvkem jsou vždy karmínové šaty a luxusní butik s prapodivnými zaměstnanci, který ukrývá mnoho tajemství. Musím vypětit, protože si takové hodnocení film plně zaslouží. Minimálně za tu perverzně okouzlující podívanou.(17.9.2019)

  • Matty
    ***

    Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70%(17.7.2019)