Tři veteráni

Já bych to upřímně ani neoznačoval jako pohádku, protože z pohádek to má fakt málo, a mnohem víc to jde svou poetikou i vzhledem k tvůrcům třeba k Cimrmanovi. Ono je to ale ve výsledku jedno, hlavní je, že tady to prostě funguje na všech řadách. Nezapomenutlné písničky, které už dnes kompletně zlidověli, či výborně vychytralý scénář s do nejmenších detailů vypiplanými dialogy. (25.12.2021)

"Volá Německo. Jestli prý k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku." Takže Německo, abys tomu rozumělo, tak není nutno, aby bylo přímo veselo, ale s třemi veterány veselo je. A abys to lépe pochopilo, tak nemít prachy - nevadí ... tedy když máš nemovitosti, nadupaný vozový park, letadlo, akcie Googlu, Bundeswehr, alej frňákovníků a továrnu na cigarety s velbloudem. Chápeš? Nechápeš, ale to je tím, že ty jsi, milé Německo, nikdy nemělo smysl pro humor. A proto ti budeme každé vánoce strkat ctěný nos do tvých záležitostí. Jawohl? Já taky. (28.01.2019)

„Tu bude pšenice.“ – „Tu bude válka!“ Zvláštna rozprávka, ktorá mi psychedelicko-surrealistickou atmosférou ako malému spôsobila nejednu ťaživú nočnú moru. Pamätám si, že som mal jarné prázdniny a poobede v telke dávali trojicu strašidelných dôchodcov, zmutovaný nos, hororový nočný les... Ufff. Spätne ale oceňujem práve onú snovú zvláštnosť. Film na niektorých miestach pôsobí lacno. Rozpočet bol zrejme nízky (biedne masové pasáže, smiešne bojové scény) a tak čo sa týka kostýmov a rekvizít, proste dali dokopy všetko, čo sa im podarilo splašiť. Dokopy to spolu vôbec neladí, ale paradoxne aj práve vďaka tomu snímka pôsobí originálne, zábavne a osviežujúco. Takže uprostred námestia trónia tri, nuž, kadibudky (dnes toitoi). V inej scéne sú na scénu zázračne pričarované cigarety Camel (!). Jazdci na koňoch vydávajú zvuky ako policajná siréna. Povedal by som, že takto wtf by to dopadlo, ak by Troch veteránov nakrúcal Terry Gilliam, ale vlastne on už minimálne jednu rozprávku nakrútil a zďaleka nebola až taká divná (Kliatba bratov Grimmovcov). K tomu chytľavá pesnička. Scenár sám osebe síce nie je nijaký extra zázrak, ale má skvelé hlášky („Tak to nech rozečtený a uhni.“) a dialógy a plno dominantne šialených nápadov (plácačky na muchy, frňákovník). (01.01.2005)

Texty ve Werichově Fimfáru bych rozhodně neoznačil jako pohádky. Naopak jistým způsobem to jsou spíš horory, na mě z nich čiší chlad, odcizenost mezi lidmi, zlo. Chybí láska, dobro, hřejivost. I ty povídky, které "skončí dobře" tak úplně dobře nekončí, vždy je tam nějaké ale. Z těchto důvodů se mi nijak zvlášť nelíbí ani Tři veteráni, neb o nich platí vše, co jsem napsal výše. V muším království jsou všichni zlí a vyčůraní, tři veteráni se k sobě taky nechovají nijak zvlášť pěkně a dobrý konec v jejich případě znamená, že se budou protloukat světem chudí s flašinetem. Ale zahrané je to pěkně. (03.08.2011)

Pohádka k níž mám poněkud zvláštní vztah. Mám rád humor Jana Wericha i Zdeňka Svěráka, mám rád Hrušínského, Čepka, Somra, Satinského i Lasicu, mám rád pohádky, mám rád spoustu scén téhle svérázné pohádky, ale nemůžu si pomoci, jako celek mi nějak nikdy moc nesedla. Když se k ní nachomýtnu, podívám se (jako teď), pobavím se (jako teď), ale že bych měl někdy chuť jít a pustit si ji sám od sebe, to se mi zatím nestalo. (02.11.2011)