Dogman

Další příjemné překvapení z Itálie. I když je pravda, že člověku je při jeho sledování místy dost smutno. Hlavní hrdina (skvěle zahraný) si sice může za své problémy částečně sám, ale přitom je to vlastně hodný člověk, který si chce jen v klidu žít svůj malý, obyčejný život, a mé sympatie rozhodně měl. A to i ve chvílích, kdy jednal na první pohled možná trochu hloupě/nepromyšleně, mám tím na mysli scény jako mrazák, zavření do klece, poskytnutí klíčů, no a samozřejmě výslech (u kterého jde krásně cítit, co Marcello prožívá, a že jeho dilema je rozhodováním mezi 2 možnostmi, z nichž jedna znamená ztrátu kreditu a svobody, druhá ohrožení života a rodiny). Pak už divák jen smutně sleduje, jak se „Dogman“ postupně ocitá v čím dál víc bezvýchodné situaci, která vede k zoufalému činu (zmínky o neorealismu v tomto případě nejsou jen výkřiky do tmy, i prostředí, ve kterém se děj odehrává, ho připomíná). Otevřený konec sice úplně nepotěšil, na druhou stranu byl o tom, aby divák znovu přesně pocítil to, co Marcello. Za mě silné 4*. (30.12.2018)

Těm co to v tom našli upřímně závidím. Za mě Garrone neposkytuje žádný návod k postavě, u které jsem nechápal čím je definovaný její charakter a motivace, takže jsem se rozhodl přijmout podezření, že se zkrátka rozhodl prodat melodramatický příběh naivního dobráckého outsidera (roztomilá dcerunka a pejsánci included), kterému se tak nějak smutně nedaří. A nádavkem to ještě osolit double feature dojemnou pohádkou o herci z okraje společnosti, jehož objevili někde ve škarpě a do rána jej vybavili palmou z Cannes. Fantastická kamera, výprava a herectví bohužel pak nedokáží zahladit problém z největších a to ten, že tomu filmu zkrátka nevěřím. (22.01.2019)

Hlavní hrdina si chce jen v klidu vydělávat obskakováním čoklíků, občas si přilepšit drobnou levárnou a být dobrým tátou, ale díky místnímu sígrovi se mu to i přes veškerou snahu nedaří. Když se ocitne na úplném dně, rozhodne se svému trýzniteli postavit, ale je otázka, zda to bude něco platné. Lítost je asi nejsilnější emoce, kterou film vzbuzuje. Fonteho postavě nejde nefandit, ale vzhledem k celkovému uchopení látky a bezútěšné atmosféře rozflákaného předměstí jsem měl prakticky celou dobu pocit, že tohle nemůže dobře dopadnout. Jestli bylo Garroneho záměrem hodit na diváka deku, tak se mu to v mém případě bezezbytku podařilo. I proto mě nakonec zklamal samotný závěr, kvůli kterému nemůžu pětkovat. Ale je to jen o fous. 85% (06.01.2019)

Herecký orgasmus, který tu ze sebe vymáčkl Marcello Fonte je asi první věcí , kteoru tu musím zmínit. Dlouho jsem neviděla, aby takhle někdo uměl hrát očima a v podstatě ani nepotřebujete jako divák vidět to, co on, protože to z jeho pohledu vyčtete. Nicméně ke scénáři. Až do poslední chvíle jsem hodně koketovala i s tou čtvrtou hvězdičkou, ale nakonec mi tam ještě něco málo chybělo. Možná jakýsi moment překvapení na závěr. Film je to ale festivalově krásný, lidský, plný lásky, nenávisti a pejsků. Opravdu nelituju toho času, co jsem mu věnovala. (26.06.2019)

Příběh ze stejného prostředí jako Gomorra.Majitel psího "salonu" si docela klidně žil než se mu splašil odběratel koksu.Příběh je propracovaný do nejmenšího detailu.Jízda z kopce na jejímž konci je stopka životu s dcerkou a práci kterou měl rád.A nikdo ho nepochválil že je zbavil tyrana.Čekal na to vůbec? (12.09.2021)