Ninočka

Romantický komedie moc nemusím. Původně jsem se na tohle chtěl podívat pouze proto, že to je jeden z mála nehororvých filmů, kde se objevuje můj oblíbenec Bela Lugosi. Potom se k tomu přidal ještě fakt, že to režíroval Ernst Lubitsch, který mě dostal svou komedií Být či nebýt a najednou to bylo tady. Stejně jako tím již výše zmiňovaným snímkem i Ninočkou mě Lubitsch totálně rozsekal. Neustálý příval hlášek zesměšňujících komunismus a Rusko :-) Greta Garbo v roli Ninočky taky úžasná, hlavně na začátku coby oddaná soudružka, která obědvá mrkev s ředkví a na osvětlenou Paříž pohlíží pouze jako na plýtvání elektřinou:-) No a Bely Lugosiho jsem se taky dočkal. Objevil se asi na tři minuty na konci, opět v záporné roli, ale tentokrát se dožil konce filmu :-)))) (27.12.2009)

V rámci kariéry Grety Garbo funguje Ninočka jako její osvědčený top, film "líbící se všem". Zastiňuje z této pozice ale bohužel celou škálu mnohem lepších filmů. A je skutečně absurdní jít do Ninočky s tím, že uvidíme Garbo se poprvé smát (proč mi jenom takhle doporučovali film i v Ponrepu? :( ). Její smích už dávno předtím prověřil němý i zvukový film, můj nejoblíbenější příklad je z Královny Kristýny, kde byla nádherně přirozená. Ostatně tento reklamní trik měl sice ve své době opodstatnění, proč se ale pak všichni unifikovaně nesmějí i se Ženou dvou tváří? Aha, tam zase chybí to prověření zubu času a selektivní výběr do všech těch pseudoseznamů zlatého fondu (světové kinematografie). Takže hoďme radši za hlavu všechny tyto křivé náhledy na věc a nechme se jednoduše rozesmát soudružkou Garbo, kterak studuje mapu na tramvajové zastávce a posléze se jako malé dítě nechá sbalit na nejednoduší ženské cetky. Zahodí ideály komunismu a pochopí, že půlnoční setkání rafiček na ciferníku hodin je ta nejromantičtější věc na celém světě. Melvyn Douglas se stal milencem Garbo celkem třikrát, poprvé to bylo v Jakou mne chceš mít (1932) a po úspěchu v Ninočce byl doporučen také do její labutí písně v Ženě dvou tváří (1941), která se měla stát Ninočkou 2, ale Pearl Harbor to překazil. Jest to dobrý herec, má styl i humor, a navíc si ho dokážu představit ve spodním prádle, aniž bych se musela červenat. (25.02.2011)

Jsou představeny zajímavé postavy a konflikty, ale všechno musí jít stranou, aby mohl existovat nepřesvědčivý milostný vztah, jehož mužský představitel je tak strašně nesympatický a jeho vztah ke Gretě Garbo tak jednosměrný, že její podlehnutí tomu muži je urážlivé i na rok 39. Ale (!) jakmile už k tomu umělému vzplanutí dojde, jakmile se film najde, je naplnění té premisy skvělé - až vynikající. Vlastně to není nějak podivné - myšlenka "aristokrat a komunistka se zamilují a svou ideologií navzájem obohatí svůj život" dává smysl, jen dát ten mechanismus do kupy a rozchodit ho se nepovedlo bez zádrhelů. (23.03.2018)

Je to prostě jen "společenská komedie". Příběh vypráví "jen" o tom, jak francouzký životní styl a západní přepych zkorumpoval napřed tři starnoucí rudé komisaře a pak za pomoci milostného vztahu také přísnou a krásnou rudou komisařku. Ovšem ne každý umí točit společenské komedie tak geniálně. Tenhle film naznačuje, že Lubitsch, o kterém vím bohužel do dnes jen to, že ho obdivoval můj oblíbený režisér Billy Wilder, byl sám o sobě také výborný režisér. (Wilder měl prý ve své pracovně nápis: "Jak by to udělal Lubitch?") (15.06.2005)

Starý dobrý Hollywood ve své nejlepší formě - ten film i po letech udivuje svou svěžestí, vtipem a řemeslnou dokonalostí. Způsob, jímž kombinuje vtip a nekompromisní satiru, mě zcela ohromil, a všechny dialogy do jednoho jsou prostě dokonalé, stejně jako herecké výkony ústředního dua Greta Garbo & Melvyn Douglas. S časovým odstupem se ten film jeví skoro prorocký a člověk je až v pokušení se domnívat, že je v něm řečeno, proč se nakonec musel Sovětský svaz položit - protože si ze sebe (na rozdíl od "prohnilého kapitalismu") neuměl udělat srandu. (01.07.2017)