Utop se, nebo plav

"Bez podstavy nebudou zvedačky, vyhazovačky, šou ani mistrovství. Takže od teďka přestaňte laskavě dýchat." Úvodem se musím přiznat, že jsem v tom viděl Vybíjenou. Jednak drsná vozíčkářská trenérka Amanda se nápadně podobala legendárnímu Patchesovi O´Houlihanovi a představování týmů na mistrovství světa bylo taky dost podobný. Taky je nutno podotknout, že chlapi lehce za zenitem se ve filmu rozhodně neztrapňujou poprvé. A teď k tomu pozitivnímu, což jsou akvabeláci. Jsem toho názoru, že z tohoto nápadu šlo vytřískat mnohem víc, ale o zábavu se chvílema bezpochyby jednalo. Taky Bertrandovy záchvaty upřímnosti mě docela pobavily. A nakonec jsem poděkoval Všemohoucímu za to, že jsem z podstaty samotář a proto nemusím hledat nový kamarády na podivnejch místech. (28.10.2021)

Nevím, zda jde o vědomou nebo dokonce přiznanou inspiraci známým britskýmí snímkem Do naha!, ale ti, kteří britskou komedii viděli, si záhy uvědomí značnou podobnost v zápletce. Právě ve srovnání obou snímků se ovšem odhalí slabiny francouzského přístupu k látce. Britové natočili vtipnou komedii, která vyznívá i realističtěji, nemusí si pomáhat berličkami a je tam mnohem výraznější sociální rozměr. Francouzi to výrazně tlačí do komediální polohy, ale ta snaha se míjí účinkem. Místy to připomíná boxera se slušnou technikou a fyzičkou, který ale boxuje se zavřenýma očima. Pokud někde film funguje, je to spíš ve vážnějších polohách. Lellouche jako by nedokázal najít správnou polohu a neumí si vyjasnit, co vlastně točí. Snímku navíc výrazně škodí přepálený happyend. Je to škoda, protože se v Utop se, nebo plav sešla skupina výrazných tváří francouzské a belgické kinematografie. Celkový dojem: 45 %. (24.08.2020)

Moc se mě líbilo, že příběh je postaven na dospělých chlapech. Paradoxně se mě víc než klíčový spojovací prvek mužského akvabelství líbily více scény jednotlivých mužských akvabel v soukromém životě, tam jsem cítil skutečný život mnoha mužů a akvabelství jsem bral hlavně jako klíčovou záminku k humoru, ale taky ukázku toho, že i loseři potřebují sdílet své pocity s někým dalším (sauna/šatna). Na můj vkus zbytečně protahované a některé scény vyhrocené, těžko bych dokázal nacvičit nějakou sestavu, kdyby mě trenérka neustále jenom nadávala, že jsem sračka, ale jasně vtipný to občas bylo. Příjemný bylo i obsazení mužských postav, hlavní role velké hvězdy fr. kinematografie. Nedivím se, že to ve Francii láme divácké rekordy, ja se v kině na zahajováku FFF cítil fajn, ale znovu není potřeba. (21.11.2018)

Muži v istom veku strácajú v sebe chlapca. A začína im regulárne preskakovať. Depresie, rozchody, starosti s rodičmi, deťmi. Riešením niekedy bývajú mladšie partnerky. Ale to je tak na chvíľu. Pretože mŕtvičné žily sa hlásia o slovo. Alebo nájsť si nejakú kokocinku, nie na zárobok, lež na zábavu. Komu sa to zadarí o zábavu má postarané. A je úplne fuk, či je z toho nejaká medaila. Chápem, že film to tak musí mať, lebo však komerčný a všetci sme straky túžiace po lesklých hovadzynách. Ale aj bez toho to ide. Lebo inak, bez srandovnej aktivity (alebo aj pasivity) sa naozaj väčšina topí v rôsolovitom stredostavovskom želé. Podarená záležitosť o realizácii zdanlivej nemožnosti v živote zdanlivo na spoločenskom okraji. Hoci trochu moc na efekt, ale tak to v komerčnej kinematografii už chodí. (26.08.2021)

Na Francii poněkud vlažnější komedie, kde největší lákadlo je Benoit Poelvoorde, který na můj vkus nemá tolik prostoru, kolik by mít měl. Mužské Aquabelly jsou neotřelým nápadem a herecká sestava je zvolena trefně. Jakmile příjde na scénu nekompromisně sprostá trenérka na vozíčku, tak je postaráno i o humorné scény. Finále příjemně dojemné. Příjemný film, ale spíš jen na jedno podívání. Francie nabídla vtipnější kusy. 65% (04.04.2019)