Utop se, nebo plav
-
Le grand bain
-
Do plaviek!
-
Sink or Swim
-
Sink or Swim
Komedie
Francie, 2018, 122 min
Režie:
Gilles LelloucheScénář:
Gilles Lellouche, Julien Lambroschini, Ahmed HamidiKamera:
Laurent TangyHudba:
Jon BrionHrají:
Mathieu Amalric, Guillaume Canet, Benoît Poelvoorde, Jean-Hugues Anglade, Virginie Efira, Leïla Bekhti, Marina Foïs, Philippe Katerine, Félix Moati, Noée Abita, Alban Ivanov, Balasingham Thamilchelvan, Jonathan Zaccaï, Mélanie Doutey, Erika Sainte, Anderz Eide, Claire Nadeau, Ian McCamyProducenti:
Alain Attal, Hugo SélignacStřih:
Simon JacquetScénografie:
Florian SansonKostýmy:
Elise Bouquet, Reem Kuzayli74%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Mládeži přístupný
V kinech
od:
|
27.12.2018 Bohemia MP |
|---|---|
V kinech
od:
|
06.12.2018 Continental film |
V kinech
od:
|
24.10.2018 StudioCanal |
Ollie235
Francouzi tohle umí - vykřesat z netradičního prostředí zajímavý nápad a udělat z toho fungující komedii. Le grand bain je přitom po většinu času spíše depresivním příběhem lidí, kterým se v životě nepodařilo dosáhnout svých vytoužených cílů. Přes společný zájem v mužském synchronizovaném plavání však jednotlivé postavy nachází svůj malý kousek štěstí a film díky tomu dostává komediální rovinu, která místy opravdu stojí za to.(31.12.2018)
marhoul
Hodnotím pěti hvězdičkami, protože tohle je přesně šálek mojí kávy. Já miluju milé, nenáročné a přitom lidské příběhy, ve kterých je sranda, láska, úcta člověku ( klidně od lůzra k lůzrovi) a nějaké to vydřené vítězství, nejlépe nad sebou samým. V předvánočním shonu mi francouzská komedie přišla vhod a moc ráda se na ni podívám i v budoucnu. Stopáž mi nevadila, bavilo mě to od A do Z.(11.12.2018)
dubinak
Komedie, které jsem sice dala čtyři hvězdy, ale už dost dobře nevím proč vlastně, protože kvůli příliš dlouhé stopáži, která je tu dost na škodu si nepamatuji veškeré detaily. Postavy jsou typicky francouzské, taktéž i dějové absurdno. Vím, že největší humor se zde těžil z vedlejších (super zábava nastává s trenérkou na vozíku) a hlavních postav, avšak některé zůstaly silně nevyvinuté a na tak dlouhou stopáž byl děj z tohoto hlediska značně nevyvážený a celkově to bylo se scénářem občas kostrbaté. Vím, že jsem z promrzlého letňáku odcházela docela spokojená, ale teď vidím, že to ve mně moc vzpomínek nezanechalo. Tři a půl. KVIFF 2018 (13.8.2018)
Sala1
Sú len tri európske krajiny, na ktorých filmy sa viem obrovsky natešiť a to sú Taliansko, Francúzsko a Španielsko. Je to absolútne iný pohľad nielen na film ako remeslo, ale predovšetkým na život a aj umenie narácie. Je to spontánnosť a otvorenosť, ale hlavne vnímanie kontrastov, komplikované témy sú vypovedané jednoducho, vonkajšie ide cez vnútorné a podobne. Má význam, že na začiatok píšem podobné "bláboly", pretože potom sú tu tie druhé snímky. Filmy, ktoré majú posolstvo a sú jednoducho príjemné. Sú štandardom pre úsmev a jemné zamyslenie sa nad väzením, ktoré si v živote sami vytvárame. Tieto filmy vnímam ako most a zároveň kompromis medzi "masovejším" divákom a tým festivalovým. Podobné mosty sú veľmi dôležité a preto (príklad) divák, ktorý si pozrie Nymfomanku, nepohrdne Blade Runnerom. V každom prípade Do plaviek je podobným kompromisom. Takým, ktorý v prvej polovici pristupuje k látke príliš opatrne a rôzne životné peripetie jednotlivých postáv sa nemenia ani negradujú. Sme svedkami stagnácie, prebúdzajúceho sa nihilizmu. Ako keby filmárov začal samotný film baviť až postupne. Zrazu úniková cesta postáv začne dávať oveľa hlbší význam a zároveň konečne začnú aj interakcie medzi jednotlivými členmi. Pomalé tempo a dlhšie trvanie vás prinúti pozrieť na hodinky, na druhej strane však vytvorí "domácku" atmosféru, ktorá vytvorí pocit, že tie postavy poznáte už veľmi dlho. Ak by film išiel hlbšie do ich problémov, prípadne sa venoval menej postavám a o to viac, ak by obozretnejšie narábal s humorom a vedel rafinovanejšie prepojiť "nudný" život s práve objaveným, bola by snímka podľa mňa lepšia. Nechcem ju vnímať komplikovanejšou ako je. Koniec koncov, Nedotknuteľní sú stále mojím topom. :)(8.12.2018)
Enšpígl
Moc se mě líbilo, že příběh je postaven na dospělých chlapech. Paradoxně se mě víc než klíčový spojovací prvek mužského akvabelství líbily více scény jednotlivých mužských akvabel v soukromém životě, tam jsem cítil skutečný život mnoha mužů a akvabelství jsem bral hlavně jako klíčovou záminku k humoru, ale taky ukázku toho, že i loseři potřebují sdílet své pocity s někým dalším (sauna/šatna). Na můj vkus zbytečně protahované a některé scény vyhrocené, těžko bych dokázal nacvičit nějakou sestavu, kdyby mě trenérka neustále jenom nadávala, že jsem sračka, ale jasně vtipný to občas bylo. Příjemný bylo i obsazení mužských postav, hlavní role velké hvězdy fr. kinematografie. Nedivím se, že to ve Francii láme divácké rekordy, ja se v kině na zahajováku FFF cítil fajn, ale znovu není potřeba.(21.11.2018)