Utop se, nebo plav

Vlastně velmi zdařilý kus na poli terapeutické underdog story, který ji propojuje s tolik aktuální krizí stárnoucích mužů, ztrácejících své místo v novém světě už jen z důvodu, že se dokáží identifikovat pouze se vzory starého světa. Synchronizovaný tanec pak má být tím prostředkem, který ačkoli by jim měl ubrat na jejich mužské hrdosti, tak naopak jim pomůže restartovat vnímání sebe samotných a dovolit jim opět pozvednout hlavu. Koneckonců Gilles Lellouche se spíše než jako režisér aproboval v hereckých rolích gangsterů nebo gritty poldů, takže s nástrahami blížící se padesátky se nejspíše taky tímto filmem vyrovnává. Na rozdíl od většiny zámořských komedií má Le Grand Bain dvě velké výhody. První je, že Lellouche s kameramanem Tangym mají cit na obrazy, situace a práci s prostorem a proto je film formálně o dost dál, než většina jeho žánrových souputníků. Druhá je nepříjemně věrně zahraný stárnoucí muž, naprosto vyčerpaný dvouletou depresí, kterého ztvárnil Mathieu Amalric. Ta nekonečná únava, nechuť, prázdnota, ambivalence, lenost i ty krátkodobé manické pocity radosti či vzchopení se, to všechno se ukrývá v tom jeho až děsivě zničeném pohledu. Tak a teď, proč to vlastně není dobrý film. Ve výsledku totiž odhalí, že vlastně jeho myšlenkou není dopřát postavám nový životní cíl a postavit je zpátky na nohy. Jeho pointou totiž je, že zdrojem neštěstí a úskalí protagonistů je vlastně to, že se do poslední chvíle odmítali přizpůsobit systému (jež film sám doposud kritizuje) a vlastně jejich vykoupení vychází z toho, že onen systém se rozhodli nakonec vzít na milost. Jenomže kruh do díry na čtverec nedáš kapiš? A pokud ten kruh tomu čtverci přizpůsobit dokážeš, tak kde potom v tom přizpůsobování chceš skončit žejo? (26.03.2019)

Nevinnost sama. Líbezný neškodný film, který slouží sice ke cliché, ale za to klasické a zábavě takové, že nikoho neurazí. Ne vždy se popadáte za břicho, ne vždy soucítíte, ale jde stále o to, že se i tak dokážete v celku snadno vžít do postav a soucítit s nimi. Mistrovství jsem prožíval jako kdybych se ho měl účastnit i já. Přišel jsem s tím, že jsem nic nečekal a odcházel jsem z kina v podstatě více než nadšený. (22.01.2019)

Prvá polovica nefunguje – je pomerne statická a nečinná. Až druhá polovica je dynamická, svižná, pripomínajúca to, že aké potenciály skrýval príbeh. Z hereckej stránky najviac dominuje L. Bekhti – ona zachraňuje celý film. V tejto forme zbytočne dvojhodinový pasáž (skrátenie o 30 minút by pomohlo). Osobné hodnotenie: 65% (**) (27.07.2019)

Název filmu napovídá, jak naložit se životem ve chvíli, kdy už máte něco za sebou, leccos se nepovedlo tak, jak jste si přáli, trable v práci střídají potíže v kruhu rodinném a vy najednou nevíte, co s tím. Mužské akvabely slouží podivné partičce chlapíků jako oáza klidu, místo k vypovídání a plácání se v bazénu, kde jim shovívavá trenérka předčítá z knih. To se ovšem změní v okamžiku, kdy se přihlásí do soutěže... Milý, úsměvný, takový nenápadný film o obyčejných lidech, kteří dokázali najít to, co potřebovali, každý po svém... (10.03.2019)

Skupinové, nelehké, plavecké, pozitivní. Vyžívám se v těchto typech filmů. Mám ráda ty outsidery, kdy si každý řeší nějaký svůj problém a beztak se rozhodne držet tým s cizími lidmi. Zbožňuju ty zvláštně pozitivní konce u kterých se usmívám jako idiot. A jinak tomu nebylo u tohoto snímku. Navíc kromě hlavního hrdiny samé neokoukané zahraniční tváře. Je to vtipné, smutné, hořké i sladké. Na unavenou duši ideální. ..obdivuju tu jejich odvahu.. (08.09.2020)