Na dno vášně

Trošku mě mrzí, že Pedrová osobní umělecká můza Penelopička (jak se vyjádřil o Penelope Cruz sám Pedro) a moje osobní španělská nadbohyňka (jak jsem se vyjádřil o Penelope Cruz sám já) film v úvodních deseti minutách skvěle rozjela, ale tím taky ve filmu skončila. Nicméně film pokračoval v krasojízdě až na konečnou. Nádherně zapletené vztahy, které se s blížícím se finále stále více a více zaplétali a já se úplně těšil jak se to všechno rozetne. V tomhle je Pedro fakt jak Yoda mezi filmaři a do toho ty krásný a originální záběry. Nikdo neumí natočit milostný scény z takovým citem pro obraz jako Pedro. (21.03.2012)

Pustit si tenhle film v roce 2022 znamená vrátit se na chvíli do starých dobrých devadesátek, kdy se po ulicích Madridu proháněla auta jako Citroën BX, Seat Toledo či Peugeot 406 (která už ze silnic takřka zmizela), a kdy byl Almodóvar na vrcholu tvůrčích sil. Na dno vášně je skvěle obsazené drama, s krásnou hudbou a kamerou, a hlavní postava, sirotek Víctor, je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk jako já musí držet celou dobu palce (mám podezření, že úvodní -  zdánlivě zbytečná - sekvence s jeho narozením v autobusu v r. 1970 ve mně po zbytek filmu živila k Víctorovi příjemný pocit jakési důvěrné blízkosti). Osobně bych si tipnul, že literární předloha Ruth Rendell bude asi slušný brak - vzájemná propletenost všech postav v silně nepravděpodobném příběhu je až úsměvná (těžko kupříkladu věřit tomu, že by i v bezstarostných devadesátkách bylo možné, aby do školky k dětem přijali vychovatele, který čerstvě vyšel z vězení) - ale v tom je Almodóvarovo mistrovství, že z takové látky nechal vzniknout tak dramaticky působivému výsledku (ostatně film z předlohy vychází jen volně, jak jsem se dočetl). Člověk uvyklý Almodóvarově tvorbě zde vlastně nemůže být překvapen, protože se mu zde dostane v podstatě všeho, co už zná z jeho dalších filmů, a to dokonce ve vrcholné formě, která s lety zraje jak víno, a je vyloženě příjemné vidět dnes film z časů, kdy ještě nebyl internet ani mobily, a život tak vypadal podstatně jinak - dnes by už takový film vlastně nebylo možné natočit. (25.08.2022)

"Na dno vášně" se může jmenovat 90% filmů podobného typu, což je 90% filmů všech. Česká produkce se ale na překlady tohoto typu specializuje; čili jak diváka zmást už od počátku. Anglický název (Živé maso) je už bližší, ale ani on onu španělskou surovost nevyjadřuje. Carne trémula je prostě syrové maso, které se hodí na pult a ještě deset vteřin se chvěje. Toto Almodórovo melodrama sice svého autora nezapře, patří však k jeho průměrným, a v podstatě nekomplikovaným filmům. (byť by se mohl zdát opak). Kdybych tento film chtěl porovnávat s často citovaným Habla con ella (skutečně: Mluv s ní) nemohl bych mu dát přednost. (16.02.2014)

film v ktorom Almodovar ide absolutne odlisno ucestou nez doposial. jeho svojim sposobom najsugestivnejsie filmove dielo hovori klasicke myslienky o vasni a parafrazuje ich do pohyblivych obrazkov. Zacitovat sa mi chce Maraiove Sviece doharaju: ,,Kazda vasen sa premeni na popol" a presne o tom je aj ten film. na prvykrat to nepojde, lebo tomu jednoducho nepochopite, ono je to cele postavene aj odohrane v ramci vasne. je to o vasnivych postavach, ktore spolu vasnivo sexuju a ktore vasnivo konaju. natocil to vsetko najvasnivejsi reziser vsetkych cias a nazval tento opus magnum Na dno vasne. sto bodov pedro. (28.04.2009)

Můj první film od Pedra Almódovara. Příjemný, krásný, se španělským temperamentem, Javierem Bardemem a okouzlující Penelope. Myslím, že jsem nemohla začít Pedrovu filmografii lépe, než právě tímto snímkem, i přesto, že si pátou hvězdičku nechávám v záloze pro jiné jeho tvorby. A že se na ně velmi těším. (11.11.2012)