Obsahy(1)
Přilepit se k betonu. Vysvištět prostorem. Mít to všechno v pohybu. Skateboard! V šedi ČSSR 70. a 80. let něco úplně jiného, úplně nového. Láska na první pohled. Nekonečnej mejdan. Adrenalin. Kultovní postavy českého a světového skateboardingu v příbězích zlámaných kostí, nezlomných přátelství a divoké jízdy za svobodou uprostřed komunismu. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (102)
Pecka. Tenhle dokument jde až na dřeň. Autorovi se podařilo proniknout do komunity zakladatelů skateboardingu v ČSSR a oni nám s upřímností sobě vlastní přiblížili život v komunismu. Nesmírně cením tu otevřenost, naivitu a intimnost s jakou je to natočené. King skate je dokument, který každému mohu jen doporučit. Tohle není nudná hodinka historie ze základky. Má to úžasnou atmosféru podtrženou velmi dobře vybraným soundtrackem a já to hltal až do poslední minuty. Jako bonus k příběhu o vzniku skateboardingu u nás máte dokument o socíku, který díky mixu dobových reportáží, soukromým záběrům a protagonistům jakoby mimochodem dokonale vystihuje podstatu totáče a skejťáci tak velmi posloužili jako ideálni subkultura k popsání podstaty svobody a totality. Cením hořkosladký konec, kdy vlastně revoluce vyznívá jako vítězství s otazníkem a příchod naprosté svobody jako danajský dar. ()
Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. ()
Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. ()
Skateboarding není sport, je to životní styl... Z dokumentu čiší radost, nadšení a svoboda. A prostor rovněž dostávají pověstné české kutilství a šikovné české ručičky, které si v době komunismu dokázaly i tak poradit a dávat prkna dohromady jak se dalo. A navíc je vidět, že tehdejší průkopníci tohoto kdysi exotického odvětví jsou velcí borci i dneska! Prostě paráda, hned jsem dostal chuť jít jezdit na prkně. ;) ()
Na tu (logickou) nekvalitu původních materiálů, které ještě neodnééés čas, a na tu občas trochu rychlejší střižnu, než by si zasloužilo, je to velmi povedené. Soundtrack nakopne; rozumím té kampani na českém kikstartéri nebo kde to bylo. Lednička na závěr je pecka. Stárnem, ale v duši zůstaneme mladí, možná se stínem parodie sebe sama... ale tohle je nám klukům přeci vlastní. Palec nahoru! [80%; 2018-09-22 Kino Světozor] ()
Galerie (12)
Photo © Aerofilms
![King Skate - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/680/162680427_b4586f.jpg)
Zajímavosti (5)
- Před českou premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 2. července 2018. (Varan)
- Petr Forman se svým bratrem Matějem byli asi prvními vlastníky skateboardů v bývalé ČSSR. Dovezli si je v roce 1976 z USA, když byli za svým otcem při příležitosti předávání Oscarů za film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). (raininface)
- Do filmu se podařilo zajistit výpovědi osmi vyznavačů skateboardingu, což byla zásluha Kateřiny Černé ze společnosti Negativ. (ČSFD)
Reklama