poster

King Skate

  • anglický

    King Skate

  • Slovensko

    King Skate

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2018, 80 min

Scénář:

Šimon Šafránek

Kamera:

Jiří Chod
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Idego
    **

    Stárnoucí boomers vzpomínají na to, jaké to bylo být mladý. Zkoumání kontextu se omezuje na prosté konstatování, že se těžko sháněl materiál. Silné osobní příběhy chybí. Prostě jen pár pánů vypráví, jak si na desky nabili kolečka z bruslí a blbli a bylo to fajn. Existují dokumenty, které dokážou diváka vtáhnout, i když mu téma moc neříká, ale tenhle to není. Skateboarding je mi docela ukradený a tohle byla prostě nuda.(11.4.2020)

  • Big Bear
    *****

    Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * *(6.6.2019)

  • Lachtaan
    ***

    Miluju veškeré formy sportu, kde se člověk přilepí nohama k prknu a jede. Skateboarding odmalička jakbysmet. Roztékám se při vzpomínce na unikátní filmový zážitek s Legendami z Dogtownu, sleduju našeho současného skejťáckého ambasadora Maxima Habance a nepohrdnu jakýmkoli formátem, který se tímto sportem zaobírá. Přímo na tento cenami ověnčený dokument jsem se opravdu těšil, jsem vděčný za všechny záběry z kolébky této pouliční rebélie pod nadvládou socialismu, nic víc jsem si ovšem neodnesl.(16.4.2019)

  • PoprockCZ
    ***

    Co dodat, je krásné sledovat, když to s prknem někdo umí. Útěk do svobody pohybu v těžké době, ale i rebelská léta pro mnohé z mužů. Překvapilo mě, že se soutěžilo i např. v disciplínách jako je skok do výšky přes tyč nebo do dálky přes lidi. Šílené, že se tito aktéři dneš ještě nachází v 1 kuse a dokonce i ve svém současném věku na skate nedají dopustit. Dobové záběry (díky nim celý dokument ve formátu 4:3), včetně energické hudby a neustále rychlému tempu střihu, dobře přibližují atmosféru nevázané doby. Jediné mínus mám k takové té chlapské aroganci a domnělé nadřazenosti ve stylu: "Tenhle sport je jen pro velký chlapy, holky jsou leda do postele." Ovšem to je stereotyp téměř každé doby a lidí v mladém věku, bohužel.(21.3.2020)

  • Vodnářka
    ****

    Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku.(3.7.2018)

  • - Důležitou osobou byl Vojta Kotek, který tvůrcům poskytl 130 GB archivních záběrů (což představovalo asi 25 hodin záznamu). (Stoka)

  • - Petr Forman se svým bratrem Matějem byli asi prvními vlastníky skateboardů v bývalé ČSSR. Dovezli si je v roce 1976 z USA, když byli za svým otcem při příležitosti předávání Oscarů za film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). (raininface)

  • - Před českou premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 2. července 2018. (Varan)