King Skate

Nejraději mám dokumenty, které mi ukáží něco, o čem vím jen velmi málo, a odkryjí mi, že kolem toho existuje (existoval) naprosto fascinující svět. Šimon Šafránek přesně tohle udělal, našel hromadu těch, co u toho byli, ti k tomu nejen řekli, ale i předvedli spoustu zajímavého, nastříhal do toho dobové záběry, naskládal k tomu skvělou hudbu (no dobře, Sloky Luboše Nováčka, pardon, Kroky Františka Janečka jsou spíš z dnešního pohledu zajímavé:)), a výsledek mě přivedl k dojmu, že jestli bude Meky aspoň z poloviny tak dobrý jako je King Skate, tak má Miro Žbirka letos Zlatého Slavíka jistého;) Atmosféra svobody a revolty, atmosféra hovězí představy nesmrtelnosti, atmosféra vědomí, že to už nejde zopakovat, bomba. 90% (18.06.2020)

Skateboarding není sport, je to životní styl... Z dokumentu čiší radost, nadšení a svoboda. A prostor rovněž dostávají pověstné české kutilství a šikovné české ručičky, které si v době komunismu dokázaly i tak poradit a dávat prkna dohromady jak se dalo. A navíc je vidět, že tehdejší průkopníci tohoto kdysi exotického odvětví jsou velcí borci i dneska! Prostě paráda, hned jsem dostal chuť jít jezdit na prkně. ;) (19.04.2019)

Pecka. Tenhle dokument jde až na dřeň. Autorovi se podařilo proniknout do komunity zakladatelů skateboardingu v ČSSR a oni nám s upřímností sobě vlastní přiblížili život v komunismu. Nesmírně cením tu otevřenost, naivitu a intimnost s jakou je to natočené. King skate je dokument, který každému mohu jen doporučit. Tohle není nudná hodinka historie ze základky. Má to úžasnou atmosféru podtrženou velmi dobře vybraným soundtrackem a já to hltal až do poslední minuty. Jako bonus k příběhu o vzniku skateboardingu u nás máte dokument o socíku, který díky mixu dobových reportáží, soukromým záběrům a protagonistům jakoby mimochodem dokonale vystihuje podstatu totáče a skejťáci tak velmi posloužili jako ideálni subkultura k popsání podstaty svobody a totality. Cením hořkosladký konec, kdy vlastně revoluce vyznívá jako vítězství s otazníkem a příchod naprosté svobody jako danajský dar. (17.03.2022)

Zřejmě jsem letos neviděl film s takovou živelnou energií (blízko k němu ovšem má, také tematicky, Léto). Osmdesátiminutová testosteronová jízda bez zpomalování (malá proměnlivost tempa ovšem při střízlivé stopáži nikdy nezačne být únavná). Na konci uvěříte, že absolutním vyjádřením svobody v nesvobodných časech byla jízda na skejtu. Režijně, resp. dramaturgicky jde (stejně jako hudebně) o dost punkovou záležitost, která sice sem tam zaměří pozornost na určité téma, ale žádnou pevnější strukturu, díky níž byste dostali ucelený přehled o skejtování za socialismu, nemá. Hlavní je zakusit pocit volnosti. Díky charismatickým skejťákům a mixu bravurně sestříhaných archivních záběrů (skvělé jsou kontrasty necenzurovaných amatérských záběrů a koženého oficiálního pohledu na věc) a téměř neutichající hudby, to je velmi snadné i pro člověka, který nemá rád pivo, na skejtu stál poprvé a naposledy cca v pěti letech a příčí se mu, když je ženám přidělována role pohledných pasivních zpestření mužských aktivit. Za to, že jsem díky filmu objevil písničku Superden, tvůrcům děkuji a zároveň je nenávidím, protože to už z hlavy nedostanu. 80% (07.09.2018)

Joo, svýho času sem byl taky skejťák... Cca v 7.třídě na základce, skočil sem cca 4 cihličky na vejšku a nějaký slajdy na zábradlíčku. Ale i tohle všecko už mělo mnohem větší stajl, než to co tady předváděj tihle český průkopníci :o). Jako asi nejvíc mě dostala soutěž ve "skoku do dálky" :o). Rozjedeš se , prkno ti narazí do zábrany a pak už jen letíš a pravděpodobně spadneš... Skok do vejšky přes laťku bez vejšky taky hodně supr nápad :o). No, ale dokument sám o sobě je parádička. Dostal sem se do let, kdy pražský floutci v době totáče žili punkovej život a neřešili hovadiny. Škoda, že není víc podobnej dokumentech, já bych navrhoval třeba rovnou o tom punku nebo hudbě... Líbí se mi, že i skejťáci lili pifko co to jen šlo a ty jejich uplý hadry taky sexy :o)) (17.04.2019)