Mazací hlava

Upřímně lituji všech nešťastníků, kteří v domnění, že se povznesou nad tupé stádo průměrných žroutů kinozábavy, zaexperimentovali si odvážně se svým duševním zdravím a utrpěli šok, který jim z paliček a jejich prázdných dutinek nikdy nevymizí. Pohledný Henry je bude do konce jejich marných životů strašit po nocích a milé děcko, vylézající z topení je bude honit z rohu do rohu, ha ha ha (24.03.2006)

Zásadní dílo nejen pro Lynche. Pro mě osobně jeden z nejhorších hororů (ve smyslu strašlivě sugestivních), vyhřezlé vnitřnosti duše Davida Lynche. Zajímalo by mě, jestli podobné hrůzy opravdu denodenně v hlavě nosí a filmy točí proto, aby je předal i jiným lidem a necítil se s nimi sám... Dětský pláč malého monstra, industriální dusivé prostředí, bizardní surrealistická atmosféra, sny a vize, šílená rodinka Henryho přítelkyně, hnus a noční můry, deprese, pesimismus... Tenhle film je opravdu jen pro silnější jedince, i ti budou znechuceni a pokud aspoň trochu nemají rádi Lynchovu strašidelnou tajuplnost, symboliku a atmosféru dokonce uraženi. Je to hnus. Ale hnus, který vás spolehlivě odrovná a odvážné, v jistém smyslu velké dílo. 90% (07.07.2006)

Hodnotit tenhle film se opravdu těžké. Jakékoliv jiné, než extrémní hodnocení nepřichází v úvahu, protože tenhle film sám o sobě je extrémní. nabízí se tedy ***** nebo Odpad. Mazací Hlava si zaslouží ***** za dokonalou syrovost, temnou atmosféru, stylizaci do starých hororů, herecké výkony ( hlavní hrdina díky těm vlasům působí až lehhce retardovaně), onoho ufonka, a úžasnou absurditu některých scén. Několikrát sem se opravdu hodně přiblble uchecht. Mazací Hlava si zaslouží Odpad za naprosto nulové tempo, místy opravdu nechutné okamžiky, totální výplach, způsobený především zvukovu stránkou (v podstatě žádná hudba, jen neustále šumění, hučení, fičení, doplněné o jiné, většinou rytmické zvuky - různé typy bušení, kvičení štěňat, fňukání ufonka, odfukování vlaku), a za některé surealistické prvky, které jsou opravdu hdoně šílené (např ta holčička s těma divnejma tvářema). Nakonec sem došel k závěru, že tento film se hodnotit prostě NEDÁ. Filmu se musí přiznat obrovská dávka originality, vydržet se na to dodívat do konce ovšem vyžaduje velké vnitřní sebezapření a zážitek je to skutečně vysílující. Psychicky i fyzicky. (19.04.2006)

Mazací hlava je film o samotářském muži s květákem na hlavě a bordelem uvnitř. Znáte to pořekadlo? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Tak si náš majitel květáku najde totálně vymazanou přítelkyni s ještě vymazanějšími rodiči. A když se takhle sešli všichni společně u společného stolu, tak to byla docela legrace. Poté se květákovi a jeho mentálně retardované přítelkyni poštěstilo míti děťátko, které bylo pastvou pro oči. Respektive se jim to poštěstilo ještě před večeří, ale dozvěděl se to až později od matky přítelkyně, která ho chtěla osouložit. Kdyby bylo možné mezidruhové páření, tak bych dal ruku do ohně, že květákovi přítelkyně zahnula současně s kuřetem, kačerem a rybou, neboť dítě vypadá, povím-li to slušně, nestandardně. Film pochází z rané režisérovi tvorby, kdy ještě definitivně nezešílel a jeho filmy dávaly alespoň nějaký smysl. Hlavní dějová linie tohoto filmu je rovněž jednoduchá a je popsána v obsahu. To co v obsahu není jsou květákovy vize, vidiny a halucinace(nevím, jak to přesně nazvat) které smysl nedávají vůbec žádný, jsou debilně natočeny a měl by za ně někdo Lynche zlynčovat, nebo mu alespoň na chvíli udělat z análního vývodu anální přívod a všechny mu je tam narvat. Vážně nevím, co vám všem aktivovalo ty vaše deprese a noční můry. Atmosféra byla, řekněme, zajímavá. Černobílost a slušná prácička se světlem ji ještě zdokonalovaly, ale stejně nemohu říct, že by mě film jakkoli rozhodil, či mi pozměnil náladu, či mi na nějakou chvíli uvízl v paměti. Jako žít bych v podobné atmosféře s podobnými lidmi rozhodně nechtěl, ale to je vážně můj jediný zážitek, který si z filmu odnáším. Jsem si jistý, že po dopsání komentáře už si na něj ani nevzpomenu, ale ruku do ohně bych za to nedal. Třeba se mi o něm bude zdát. Je čas pro finální součet. Úplná sračka to není, to nemohu říct. Ale zřejmě postrádám nějaký ten gen navíc, abych se dokázal infiltrovat do Lynchových feťáckých vizí. Já se schválně někdy nečichám toluenu a dám si chlast na trávu a kouknu na tento snímeček. Trošku se bojím, že se po něm zasamovraždím, neboť tu každý schízuje, jak je strašně depresivní, ale jsem ochotný v zájmu vyššího blaha toto riziko podstoupit. Mám z Lynche pouze takový pocit a každým dalším filmem mě v tomto pocitu ujišťuje, že nemá světu co říct, a proto zabaluje své filmy do kupy hoven a nutí tak diváka, aby si řekl sám, co by rád slyšel. Dovolím si to nepovažovat za umění, ale za prvotřídní vychcanost. A odpusťte mi, pokud se opakuji. 1* (29.06.2013)

Zde se na sebe Lynch poprvé strhnul pozornost užší skupiny filmových maniaků.V jejich okruhu se film stal kultovní záležitostí. V duchu jeho předchozích děl se jedná o naprostý úlet jehož nejen psychoanalytickými interpretacemi by se dali popsat stohy papírů. V té době už bylo jasné, že se zrodil velký režisér a umělec s rukopisem - auter. Film obsahuje několik nezapomenutelných geniálních scén. Například společná večeře, scén se stříháním obvazů „miminka“ či tanec dívky s nádory na tvářích…Tyto scény mají naprosto drtivý efekt na psychiku diváka. Jsou šokující, ale ne banálním způsobem. Vyplývá z nich, že máme co do činění s velkým umělcem. (16.11.2004)