Mazací hlava

První plnohodnotný pokus Davida Lynche o jakýsi filmový příběh. Ale jo, bylo to pro mě paradoxně ohromně příjemné sledovat, děťátko bylo úžasně roztomilé a pouť do jeho vnitřních sfér bytí pak byla ještě o něco hezčí. Tyto světlé body však sráží fakt, že je to opět takřka nekoukatelné. Poslední půlhodinka je hrozná nuda a nekonečné statické záběry mě nutily přemýšlet, jestli mi opravdu stojí za to, ztrácet takto hloupě svůj volný čas. Nepřekousnu ani díry ve scénáři (někdy až 10 minutové :-) ) a ani celkovou nesmyslnost. (30.03.2006)

To jsem si dal. Čekal jsem ujetost, ale nevěděl jsem, že to bude tak divácky nepřístupné. Mazací hlava je zaměřená hodně na vizuál, kde v obvykle stísněných prostorech (především vidíme pidibyteček hlavního hrdiny) vidíme poměrně nápadité, ošklivé prostředí. Vše je nemoderní, zchátralé a špinavé. Deka v posteli je plná děr, výtah se rozjede s hlasitým řachnutím a pak jede nahoru pomaličku jak šnek a na nočním stolku roste větev z hromady hlíny. Rozhodně se tedy nejedná o veselohru. K celkově nepříjemné atmosféře přispívá to, že velkou část filmu jsou nějaké hlasité ruchy v pozadí, které ne a ne přestat. Už jen z těch by většině lidí trefilo. Asi tenhle film měl i nějaký ten příběh, možná dokonce i nějakou hloubku. Já viděl spíše jen řadu scén, které se předháněly v tom, jak moc budou nepříjemné a nechutné. Tempo je velmi rozvláčné už od začátku, ale ve druhé části se u mě film překlopil do neustálé nudy. Po celý film se dají obdivovat ty odpornosti, které zjevně nejsou laciné a prvoplánové, ale také už dnes nejsou kdovíjak šokující. Vizuálně zajímavé, jinak nuda. (4/10) (24.04.2020)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)

Před třemi lety jsem spatřil Mazací hlavu poprvé a vůbec mi tento psychedelický horror s bizarním dějem v artovém kabátu tenkrát nesedl. Přesto jak se ukázalo, šlo o zážitek, který prostě nešlo vymazat z hlavy a poté, co jsem s převažně velmi pozitivními dojmy poznal další filmy z tvorby Davida Lynche a postupně si s oblibou zvykl i na ojedinělý surrealistický styl pana režiséra, rozhodl jsem se pohlédnout na jeho slavný zvrácený debut ještě jednou... a nemohu si pomoct, byť jsou mé dojmy napodruhé výrazně lepší, pořád je to pro mě (ze zatím 7 mnou viděných filmů) ten nejslabší Lynch. Mazací hlava má pro mě úžasnou výtvarnou stránku, která spolu s temným nasvícením a pomalým tempem v komorním prostředí vytváří po celý čas velmi osobitou atmosféru. Problém vidím v tom, že ta atmosféra zůstává po celý ten čas úplně stejná, vůbec negraduje a nesálá z ní žádné napětí, nijak ji zde Lynch dále nerozvíjí, až se mi v některých částech film začal zdát neskonale monotónní. Taky některé scény mi zde připadaly až zbytečně samoúčelně bizarní a úchylné (např. padající červy na jevišti nebo z břicha Mary) a samotný děj, který navzdory fascinující výtvarné stránce v rámci některých pasážích neměl daleko od brakového horroru, mě nijak zvlášť neoslnil. Na druhé straně ty nejbrakovější scény jsou zde originálním způsobem zakompovány jako součást halucinace a jejich často neotřelé surrealistické ztvárnění (např. odříznutí hlavy vetřevším se monstrem u věšáku) mě dokázalo hodně zaujmout. Velice mě taky v první polovině zaujala postava instalatéra Billa, která už předznamenává některé svérázné vedlejší postavičky z pozdějších Lynchových filmů... nebo absurdní scéna s továrnou na tužky mi zde připadala naprosto geniální – jak ztvárněním, tak svou černohumornou pointou v rámci oné halucinogénní pasáže. Celkově u mé napodruhé klady poměrně vyvážily výhrady a snad i proto, že čím dál víc dokážu ocenit podobně nekonvenční filmy vymykající se svým stylem z běžné žánrové produkce, přidávám třetí hvězdičku. I když mojí srdcovkou tahle Hlava asi úplně nikdy nebude... :D [65%] (19.09.2021)

Upřímně lituji všech nešťastníků, kteří v domnění, že se povznesou nad tupé stádo průměrných žroutů kinozábavy, zaexperimentovali si odvážně se svým duševním zdravím a utrpěli šok, který jim z paliček a jejich prázdných dutinek nikdy nevymizí. Pohledný Henry je bude do konce jejich marných životů strašit po nocích a milé děcko, vylézající z topení je bude honit z rohu do rohu, ha ha ha (24.03.2006)