Bolest a sláva

Bolest a sláva je velmi specifický film. A má i své specifické postavy. Pedro Almodóvar se po komedii Rozkoš v oblacích a melodramatické Juliette vrátil k podstatě; lásce k filmu a vlastním zážitkům. Zatímco dříve však oslňoval bizarní výstředností, Bolest a sláva je film spíše komorní, tichý a rafinovaný. Každý autor někdy zažil krizi, jež zásadně rozhodovala o jeho dalším tvůrčím životě. Fellini svou krizi přetavil v klasiku subjektivního filmu 8 1/2, Almodóvar byl k divákům o něco vstřícnější. Antonio Banderas (režisér Salvator Mallo) podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Stejně tak úchvatná Penélope Cruz v roli hrdinovy maminky. Almodóvar střídavě přestřihává ze současnosti zahalené v oparu deprese a nejistoty režiséra ve středním věku do harmonického světa dětské nevinnosti, kdy malý Salvator s maminkou cestuje v parném dni do nového bydliště s jedinou otázkou, zda ve vesnici, kde už na ně netrpělivě čeká otec, bude kino. Alcainova kamera je krásná, film doslova hýří barvami, Iglesiasova hudba spotřebuje přesně tolik tónů, kolik je třeba. Je to nesmírně křehký, ale také nesmírně úderný film, který dojme nejen milovníky kinematografie. Závěr pak stvrzuje velikost Pedra Almodóvara jako velkého vypravěče, který rozhodně ještě neřekl vše. (26.05.2019)

Hned jak jsem viděla, jak je zařízen Salvatorův byt, okamžitě jsem se do toho prostoru zamilovala - a nejen to, poprvé v životě jsem zakusila silnou touhu se tam i neprodleně nastěhovat. Tak moc mi připadal nádherný! Vše tak designově zajímavé, barevně vymazlené, sladěné a neurážející. Nevyměnila bych tam ani jedinou židli. Samozřejmě to nebyl vkus najatého herce Banderase (který ovšem hrál velice hezky civilně a uvěřitelně), ale velkého Almodóvara, kterého asi budu muset oprášil a znovu se po letech podívat i na starší snímky. Krásný film, tady je dosti podhodnocen, přitom je tam spousta úžasných a silných scén. (01.08.2020)

Starý dobrý Pedro Almodóvar vypráví melancholicky zabarvený příběh, jenž by při troše dobré vůle mohl z velké části vycházet z jeho vlastních vzpomínek a zkušeností. Až natolik věrohodný mi snímek Bolest a sláva připadá. Obsazení právě Antonia Banderase do hlavní role tomu rovněž dost nahrává. Poklidně plynoucí film se silnými emocionálními momenty ocení zejména jedinci, kteří už mají něco odžito. Mezi ně se pomalu a jistě začínám řadit i já. (85%) (26.08.2021)

Mé první setkání se španělským režisérem Almodóvarem. Zaujaly mě hlavně poetické scény, v nichž hlavní hrdina snímku (často pod vlivem heroinu) vzpomíná na své dětství a především na svoji matku. Salvátorův svět "tady a teď" mě naopak moc nefascinoval a moc jsem mu nerozuměl. Jeho tělo i duše trpí a zdá se, že je téměř nemožné, že by se mu mohlo podařit se odrazit ode dna propasti, do níž pomalu ale jistě padá. Film je však pro mě zajímavou výpovědí o síle setkání s druhým člověkem a o naději, kterou mohou takováto setkání přinést. (20.07.2020)

Na mě příliš typický Almodóvar, spíše pro jeho vyznavače. Banderasova fyzicky trpící postava vysloužilého režiséra spomíná na dětství s matkou Penélope (nejhezčí, poetická část filmu) a potkává se s lidmi, důležitími v jeho pozdějším životě. Almodóvarovsky hezky barevné, v pocitových střípcích autobiografické, další zajímá role pro Antonia, a stejně mě to nechalo chladným. I přes myšlenku, že tím nejhezčím na životě jsou filmy. [Cannes] (20.05.2019)