Henry: Portrét masového vraha

Trvalo to, než se Michael Rooker se svou hranatou vizáží dostal i ke kladným postavám. Z dlouhé řady rolí agresivních násilníků vyčnívá právě stroj na zabíjení Henry. Většinou šlo o ženy, ovšem jakmile se do akce pustí i se svým spolubydlícím Otisem, o pohlaví už nejde. Výsledek není horor, ale mrazí z toho, že své kroky vnímá Henry jako běžnou realitu života. Když třeba pánové zatouží po barevné televizi, už jde svým způsobem o „zábavu”. A v tomhle ohledu je Otis větší primitiv a hlavně větší nebezpečí. Ovšem má jistý vývoj – nejprve je pouze flákač a ochlasta, pak si zabíjení začne užívat, zatímco Henry je prostě jen mašina. Samotné násilí je tu a tam zprostředkované jen coby zvukový záznam, zatímco divák sleduje výsledek řádění. Snímek má ducha sedmdesátých let, neexhibuje, nikam nespěchá, snaží se být naprosto všední. Atmosférické, nepříjemné, syrové. (15.08.2020)

Jeho kontroverznost je mi docela záhadou, ale je pravda, že i dneska působí Henry dost špinavě, těžce a hlavně reálně. Chytře zvolená polodokumentární forma navodí skoro zaručeně negativní emoce, kor když se do akce zapojí kamera, skrz níž "hrdinové" staví diváka do pozice voyeura. Rooker coby chladnokrevný, ale svým způsobem sympatický zabiják táhne film hodně dopředu, za zmínku však stojí i hororový veterán Tom Towles (Noc oživlých mrtvol, Borrower, Vyvrženci pekla). (01.12.2011)

Do morku kostí naturalisticky ztvárněné zlo. No vida, že lze udělat atmosférické, hutné peklo i bez hektolitrů krve, uřezaných končetin (hlavičku nepočítám) a vyhřezlých vnitřností a přesto je divák děním na obrazovce dokonale znechucen a šokován. A to vše jen díky civilnímu notně buranskému hereckému projevu všech zúčastněných, precizní režii a hudbě, která tomu jako celku nasadila přesný depresivní tón. Henry je jeden z mála filmů po jehož zhlédnutí se divák opravdu necítí dobře po těle a není to klišé. 80% (12.05.2011)

Na mě tradičně moc osmdesátkové, ale dalo se to překousnout. Co mě spíš iritovalo byla absence jakékoli snahy o vysvětlení proč byl Henry, čím byl. Nějaké rozepře v rodině jsou sice načrtnuty, ale ne tak, aby se z toho dalo vyvodit nějaké rozumné vysvětlení. Nekritizuji absenci jakýchkoli orgánů jako policie, domácí apod., protože předpokládám, že to měl být umělecký záměr. Vlastně celý film si u mě šel pro dvě hvězdy, čemuž hlavně napomáhala naprosto nechutná postava Otise a na tři to vytáhl až celkem drsný konec. (01.05.2010)

Svému reálnému předobrazu jsou filmoví Henry s Otisem a jejich příběh na hony vzdáleni, to však nic nemění na tom, že John McNaughton natočil velmi působivý snímek, jehož největší síla spočívá paradoxně ve všednosti toho, co se odehrává před divákovýma očima. Všichni tři hlavní protagonisté i prostředí ve kterém se pohybují jsou úplně obyčejní a jejich průměrnost ostře kontrastuje s jejich děsivým počínáním. Takhle nějak by mohl vypadat skutečný sériový vrah a člověka při sledování Henryho občas napadne, co asi dělá po nocích ten chlapík od vedle... (09.04.2008)