Děvčátko, neříkej ne!

"Z lásky bolej vlásky." není jedinou replikou, kterou zde Ada získala, ale pozastavovat se nad tímto filmem jen skrze její debut je značně liché. Větší roli tu má Hanka Vítová, ale pravými ideály jsou zde Jarmila Vacková - Morton, Otto Rubík, Eman Fiala a Jožka Vanerová. Na samém piedestalu pak stojí skupina manekýnek v čele s Eliškou Pleyovou a právě skrze tuto módní linii je příběh nejzajímavější. Pakliže je například Děvče z Podskalí nejzajímavější z historického hlediska pro dnes už nedochované pražské lokace, Děvčátko skvěle poslouží pro rekonstrukci recepce módy na přelomu 20. a 30. let. (15.02.2009)

Nudné pasáže při módní přehlídce možno přeskočit. Tedy pokud vás tehdejší móda nezajímá. Mne nezajímá ani letošní che che. Poměrně kvalitní komedii, která ještě obsahuje prvky starého dobrého němého filmu, a nakonec se velmi dobře zvrtne až v grotesku, sráží časté ječení, které jest nazýváno zpěvem. Tohoto jekotu je zde až moc, ale jde o operetku, jak na začátku filmu jest titulkem presentováno. No, mně to prostě vadilo. Ale jinak je to fajn zábava. (25.07.2019)

Klasický český snímek z počátků zvukového filmu ještě stále využívající naplno všechny nové možnosti. A není od věci, že se jedná o komedii a dle dnešních měřítek přímo o komedii bláznivou. Po scenáristické stránce naprostá pecka. Každá postava má svým charakterem své pevné místo, příběh je dostatečně zamotaný a finále jak z čítanky. Samozřejmě že je atmosféra a herecké výkony dle standardů hodné k třicátým letům, ale to na věci nic nemění. Povedených hlášek je tu tolik, že s přehledem fungují i dnes. Snímek by mohl být výborným kandidátem na předělávku do současné doby, ale bohužel na to nejsou tvůrci. Není scénáristy k dobře odvedené práci, není režiséra, který by tomu dal tu správnou energii a komediální herci už teprve nejsou. Takže nezbývá než zůstat u stále zábavné klasiky, která sebou nese jednu zajímavost. Adina Mandlová si tu odbyla svoji první filmovou roli, ve které pronesla pouze jednu jedinou větu, a s ní se s chutí vyřádila i Hana Vítová. Zub času neúnavně hlodá, ale je to jako s filmy s Vlastou Burianem. Dobře postavený humor je prostě nezničitelný. (22.04.2022)

"Máte hodinovou výpověď!" "Hm, teď jsou dvě, takže ve tři nashledanou." Tohle se ani nedá nazvat nepovedeným filmem, tady muselo být od začátku jasné, že nebude stát za nic. Prostě jen další produkt od běžícího pásu tehdejší výroby. Najdeme v něm zadluženého šviháka Čeňka Šlégla, soukromého detektiva Jindřicha Plachtu, policejního komisaře Marvana atd., ale to jsou jen koloraturní figurky, postávající stranou, aby vytvořily dost prostoru pro to nejdůležitější - producírování netalentovaných slečinek po módním molu (mezi nimi se ovšem mihne i Adina Mandlová!). K tomu se přidalo pár tristních hudebních čísel s neuvěřitelnou "choreografií" a to je tak asi všechno. Třeba hlavní song "Děvče, neříkej ne!" je pojatý jako tercet Emana Fialy s dvěma herečkami (Vacková, Poznerová), které nejenže nemají sluch, ale jejich hlasy neladí ani vzájemně a když při té scéně zavřete oči, slyšíte jen kakofonické kejhání jako z kurníku. Jediné, co Děvčátko zachraňuje od úplného odpadu, je pár solidnějších výstupů Emana Fialy v roli přidrzlého příručího Ferdy. 10% (22.03.2006)

"Těžko říci, co na filmu hanit dříve. Zda chatrnost děje či mátožnost postav..." Film je dnes pozoruhodný snad jen jako filmový debut Adiny Mandlové a Hany Vítové. Zatímco Mandlová nemá žádný prostor a snad tu nejblbější repliku ("Z lásky bolej vlásky"), Vítová si sice dost zahraje, ale ty následky. Většinu filmu je viditelně nervózní a jen tu a tam probleskne dívčí svěžest. Děj filmu se snad ani nedá vylíčit, protože je dílem předvídatelný, dílem úplně zmatený. Co mne zaujalo, to byla velmi volná morálka skoro všech. Snoubenka má milence, její snoubenec si namluví děvče a ještě ten večer si ji přivede domů (do stejného bytu, ve kterém bydlel se snoubenkou), ani příručí a služtička se zrovna neupejpali. Ze všech mužských rolí vyniká snad jen Plachta a Šlégl, kteří své postavy předvedli s chutí. Tragická byla zpěvní a taneční čísla. Vítová s Plachtou předvedli sestavu hodnou všesokolského sletu a když zapěli Vacková, Poznerová a Fiala, to byl vrchol všeho. Nejen že jim nebylo rozumět, ale Fialovy taneční kreace rozhodně předběhly dobu o dobrých 50 let. Vrcholem je brutální product placement během módní přehlídky. Před každou její částí (spodní prádlo, klobouky, šaty), se divačky dozvěděly, nejen která firma předváděné modely šila, ale i kde ji lze nalézti. Spodní prádlo bylo rozhodně její nejlepší částí, když došlo na kloboučky, byla to katastrofa. Takto by šlo hodnotit film dále a dále a odepisovat jej bod po bodu. Jenže film má předtitulkovou scénu (věc v českém filmu dost nebývalou), ve které je předveden brutální brainstorming filmových pracovníků. V mnohém předbíhá proslulý skeč Monty Pythonů a končí vlastně úplně stejně. Producent rozjařen novým titulem "Děvčátko, neříkej né!" jej natočí. Zbytek díla je pak možno chápat jako varování před podobně z vody uvařenými dílky. (09.02.2011)