Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, František Řehák, Míla Myslíková, Jana Preissová, Jiří Menzel, Bohuš Záhorský, Vlasta Jelínková, Alois Vachek (více)Obsahy(2)
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet... Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (367)
Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. ()
Velmi těžký film. Až bych řekl, že jedno zhlédnutí nestačí. Menzel byl v dobách své největší slávy expertem na přenesení knižních předloh na velká plátna. Ať už se jedná o povídky Hrabala, Havla nebo v tomto případě Vančury. V drtivé většině případů to dokázal s velkou noblesou, jako v Rozmarném létě. ()
Menzel zvládnul převést takhle svérázný román na filmové plátno skvěle a mistrně vystihnout ducha předlohy. Užíval jsem si i pěknou kameru a herecké výkony mistrů Hrušínského, Brodského a vlastně i mě neznámého Františka Řeháka. Ale moje nejoblíbenější postava je Arnoštek (:D) a Menzel je sice vyhlášené herecké prkno, ale tady seděl skvěle. Kniha je poklad, ale film vlastně taky. ()
Jako převedené je to parádně a je to kus skvělé filmařiny, o to nic. Herecký koncert, skutečně. A dokonce i ty šroubované věty znějí díky hercům a dovedné kameře v podstatě přirozeně. I ona letní pohoda a atmosféra ospalého maloměsta je ve snímku dokonale podaná. Jen dějově mne to nějak nebere. Tři kamarádi se zamilují do jedné holky, div se nepozabíjejí, aby pak k sobě opět našli cestu a zjistili, že přátelství je důležitější. U postavy Anny vlastně nevím, zda je skutečně poetická bytůstka, nebo prostě kurvička (Ovidiovo Umění milovat ji přinutí hned odhodit šaty a nalévat alkohol), což mi onu poetiku tak nějak kazí. Možná je to účel, onen paradox krásné řeči a povrchnosti nízkých tužeb, ale prostě mne to v tomto ohledu nebavilo. ()
60 léta, zlatá éra českého filmu, doba ve které během deseti let vznikly všechny nejlepší české filmy a která se vepsala do dějin nejen české, ale i světové kinematografie. Rozmarné léto je jedním z mezníků té doby. Vančura by nešel natočit lépe. Mnezel jeho příběh opatřil jakousi aurou magického realismu a sám si zde zahrál nezapomenutelným způsobem podivína Arnoštka. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (25)
- Film obdržel mimo jiné i cenu na filmovém festivalu v Plzni, kde bylo ocenění doprovázeno předáním sudu piva a prasečí hlavy. (raininface)
- Pro Františka Řeháka byl jeho abbé první filmovou rolí. Režisér ho proto neustále chválil, aby mu dodal sebevědomí. Jiří Menzel na herce používal i jiné praktiky - pány Hrušínského a Brodského například jednou pozval na oběd ke své mamince na švestkové knedlíky. (Cucina_Rc)
- Ve filmu se jako komparzista objevil i uznávaný kardiochirug z IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, který si tím přivydělával při studiu na vysoké škole. (Redyx1)
Reklama