Slavnosti sněženek

Melancholické a rozjímavé ohlédnutí za Kerskem, které v takové podobě už dávno neexistuje, díky jakémusi miliardáři. Přesně odpozorované typy postav, leckdy až absurdních příběhů a určitých podobenství o tom, co je v životě důležité. Dokonalá hudba Jiřího Šusta včetně závěrečného ranního podtextu vše jen přesně podtrhuje. (24.03.2019)

Perfektní spojení Menzela a Hrabala. Což se osvědčilo několikrát. Slavnosti sněženek je česká zlatá klasika. Film o ničem a o všem. Celým dějem hýbe zabití jednoho kance a myslivecké hody v hájence. Skvěle obsazené, krásně napsané, decentně zrežírované a hlavně plné legendárních hlášek. Nechybí samozřejmě ani Zdeněk Svěrák s jeho klasickou a typickou rolí. Krásný melancholický film, který pochopí jen našinec. A u vzpomínání nechybí ani smutný konec. Jsem vděčný, že na Netflixu jsou i takovéhle filmy. (80 %) (30.01.2022)

Máte štěstí, že jedu zrovna kolem - až teď mi došel skrytý dvojsmysl, neboť Hanzlík přitom přijel na kole (a podobných krásných a kouzelných skrývaček je ve filmu více). Hrabal jako spisovatel mě moc nebaví, i když povídky, podle nichž vznikly Slavnosti, měly své kouzlo (které ale zřejmě umocňovalo to, že jsem je četl až poté, co jsem viděl film, takže jsem si ho do nich zpětně promítal a o to se mi zdály lepší - prostě ty postavy měly ksicht) a tohle je bezesporu nejlepší filmová adaptace jeho díla (např. Postřižiny považuji za hroznou nudu, Ostře sledované vlaky za průměr a Obsluhoval jsem anglického krále za naprostý úpadek - doufám, že kniha je mnohem lepší) plná nezapomenutelných scén, vtipů, hlášek ("teď jste nám vypustil duši", "brambory dám prasátku a prasátko pak mě") postav, situací a zapamatováníhodných monologů. (17.02.2009)

Nemôžem si pomôcť, ale i napriek hereckým velikánom a ich výkonom to zas taká filmová kreácia nie je. Pokiaľ ma staršie filmy z dôb socialistického Československa z nejakeho dovodu priamo neoslovia, tak mam s nimi problem, ako aj v tomto pripade s Menzlem. Verim, ze si to vsetci na placi nesmierne uzivali, no tentokrat nahanacky divej svine, hadky ci sipkovu nebo s knedlikom ide mimo mojho gusta.... na mna to zaposobilo mdlo a obycajne... (31.03.2008)

Lásku k statickým, nedokonalým postavám, neměnně připoutaných k jednomu, zdánlivě běžnému, místu, s Hrabalem, potažmo mladým Menzelem, velmi sdílím (tahle věta je můj Lukáš Grygar moment). Však jsem také po celou dobu sledování cítil ve vzduchu to tlející listí, déšť a kouř z udíren. Škoda jen, že tuhle poezii umaštěného nicnedělání, kterou film dokáže efekt(iv)ně znázornit jenom tím, jak v podvečeru svítí v lese okna chat, má potřebu občas zbytečně fortifikovat těmi na krev pábitelskými momenty s vyměněnými ženami, Patem a Matem s kýblem barvy či dětmi zpívajícími Čechy krásné, Čechy mé na poslední cestě nešťastného kaňoura. Menzel zde každopádně projevuje překvapivé formální schopnosti. Noční sekvence jsou šikovně nasvícené, denní zase nostalgicky zastřené. Umí velmi dobře pracovat s pološerem a umolousanou blátivostí podzimních dní. Není divu, že jeho talent objevili na Západě, kde jim následně natočil Čokoládové čmuchaly. Hehe. (26.05.2023)