Zapomenuté světlo

Naštěstí velmi uměřený přepis ne zrovna jednoznačné knihy. Film navíc naštěstí neodsuzuje, neposuzuje, jen naznačuje, a to bohatě stačí. A Bolkovi jsem jeho kněze s idealistickými představami, který neustále naráží na tvrdou realitu, věřil jako nikdy. A ostatně i ten vztah - nevztah, paralely na Maří Magdalenu a tak, to je vše je solidně uhrané. Je prostě vidět, že scénář psal profík, tedy profesionálka, která tomu rozumí. K tomu skvělá a nostalgická kamera a zamyšlená hudba... takže celkový výsledek člověka zasáhne. Pár scén a některé drobnosti mi vadily a vadí, abych tomu dal maximum, ale jde skutečně o drobnosti. (24.09.2017)

Už je to dlouho, hodně dlouho, co jsem tenhle film viděl. Musím se ale přiznat, že mě dokázal prakticky okamžitě zaujmout...a to jsem to v žádném případě nečekal. České filmy mě v té době totiž vůbec nezajímali a bylo jich málo, které by stály za to vidět. Zapomenuté světlo ale stojí a je škoda, že se o něm tolik neví. Bolek Polívka v něm totiž ještě skutečně hraje a celé je to nabyté takovými herci, že to prostě nebude nudit a i přesto, že je to dost smutné, ten film mi nepřestal být sympatický prakticky do teď. A to už je to skutečně hodně dlouhá doba, co jsem ho viděl. (07.04.2011)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

„Že se na to Jardo nevysereš. Dyť je to trapný.“ – „Já se ti divím, že se ho zastáváš... katolík nejseš.“ Ak by som raz režíroval, asi by to bolo niečo vážne a vybral by som si do hlavnej úlohy slávneho komika. Bolek Polívka je ďalší z rady komediálnych hercov (ďalej mi napadá napr. Jim Carrey), ktorému by kedysi nikto hlavnú „serióznu“ rolu nedal. Nakoniec to riskol Vladimír Michálek a Zabudnuté svetlo mu vďaka sympatickému Polívkovi vyšlo. Vyšla aj poetická kamera lazov, vydarené podporné postavy, napriek vážnosti témy jemný ironický nadhľad, hlášky a dialógy. Bez Polívku by to ale nebolo v žiadnom prípade ono. (28.05.2011)

Jak nemusím Bolka Polívku, tak mu role faráře sedla perfektně a dokázal tu potlačit svou komediální duši. Jeho boj s větrnými mlýny byl přesvědčivý a příběh nebyl podán zbytečně sentimentálně. Proto film stojí rozhodně za povšimnutí a asi by si zaloužil Českého lva víc než Kolja, ale proti smutným očím dítěte neměl šanci. I ostatní herci ve vedlejších rolích předvedli velmi slušné výkony. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (13.12.2013)