Zapomenuté světlo

Z nábožensko-mystického textu Jakuba Demla vytvoril Vladimír Michálek film, ktorý viac ako o náboženstve hovorí o ľuďoch, o ich statočnosti, o viere, ktorá pomáha prekonávať defétizmus pri boji s chorobou alebo byrokraciou, ale tiež o ľuďoch šíriacich zlobu, ktorá sa v nich nahromadila. Filmy Vladimíra Michálka mám rád a štyri hviezdičky "kak minimum" sú toho dôkazom. Dobrým ťahom bolo aj obsadenie dvoch komikov do hlavných postáv, pretože každý komik túži hrať dramatickú úlohu a tomu, kto mu to umožní, sa odvďačí perfektným výkonom. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. A keď si k tomu prirátame krásne obrazy, dobre vybranú hudbu a civilné, uveriteľné výkony ostatných hercov, výsledkom Zapomenutého světla je Nezapomenutelný zážitek. (03.06.2011)

Hodně jsem o tomto filmu četl a podle všech reakcí a mého vkusu jsem očekával nejlepší porevoluční film, ale ten jsem bohužel nedostál. Zda se mi, že kromě velmi dobrých hlavních hereckých výkonů nic výjimečného nenabízí. Tím myslím po stránce příběhové. Ale je asi pravda, že kdybych neměl tak vysoká očekávaní šoupl bych sem čtyři hvězdy. 60% (22.03.2012)

Zůstanu s vámi, protože vás mám rád. I když Evička někdy trošku zlobí. Buďte s pánem Bohem. Smutno - veselý príbeh o tom, ako Jan zistí, že je vlastne bezmocný a zostáva mu sa už len modliť. Príbeh, ktorý nenadchne, ale ani neurazí. A také mi príde aj spracovanie. Herecky je to dosť slušné a hudba je pekná. 3,5* (04.11.2023)

Nádherný film. Jestli jste znali Bolka Polívku jako buranského Bohuša z Kurvahošigutntag, tak vám možná - stejně jako mně - spadla čelist. Protože on zahrál kněze dokonale, nebyla to černobílá postava, co věčně bublá jakási moudra (tak, jak to filmaři umí), ale skutečný člověk, který svou víru v Boha žil, snažil se pomáhat lidem a zachránit rozpadající se kostel. Stejně jako kostel působí v té komunistické blamáži plné krabicovitých betonových staveb jako zjevení, tenhle film je v české kinematografii podobný - poetický, citlivý a nutí k zamyšlení. Existuje Bůh? Může o tom rozhodnout nějaká...komise!? Nádherný film. (02.10.2008)

Vladimír Michálek se scénáristkou Milenou Jelínek zpracovali Demlovu knižní předlohu Zapomenuté světlo svým vlastním způsobem a děj zasadili blíže k současnosti. Výsledek mě neoslovil ze zamýšleného směru působnosti, byť se solidní herecká sestava snaží ze všech svých sil. Nesmrtelné rebelství, které je majoritní částí společnosti vnímáno jako kacířství, se nenávratně vytratilo. Ve zbytku jde především o osobní pohnutky a zoufalou snahu o naplnění vlastních ambicí na poli společenské užitečnosti. Tato poloha se třese ve větru nestability a psychologická stránka nenašla odvahu ke sfárání do vnitřku lidské duše. Snaží se vyslovovat duchaplné fráze, ale opravdový prožitek se nedostaví. Má z něj strach, pozoruje, ale neprožívá. Hlavní postavou příběhu je farář Jan Holý (velmi zajímavý Bolek Polívka), idealistický snaživec, usilující o zachování posledního duchovního svatostánku své farnosti. K lidem se přibližuje pouze ve chvílích osobního prospěchu, nebo pocitu ukřivděnosti. Protipól ctižádosti faráře se má ukrývat v postavě Marjánky (zajímavá Veronika Žilková), ovšem její smíření s tíživou a neodvratnou skutečností nemá očisťující, či rozvratný charakter. Nabízí gesta, nikoli cestu a způsob. Výraznou postavou je sochař Karel Klíma (dobrý Jiří Pecha), koketující s lákavou možností nelegální činnosti. Důležitou postavou je socializovaný hrabě Kinský (sympatický Antonín Kinský), upřímný pomocník farářova snažení. Z dalších rolí: rázná Klímova manželka (Simona Peková), v nostalgii okouzlená Kinského stará teta (příjemná Zita Kabátová), flexibilní a úspěšnější farář Kubišta (příjemný Jiří Lábus), Marjánčin nervózní a milující manžel Francek (Petr Kavan), na svém významu trvající obecní policista Jaroslav Novák (Ivo Kubečka), drobné nespravedlnosti napravující Dr. Prokopová (zajímavá Soňa Valentová), nepřející kapitulní vikář (Richard Metznarowski), či nekompromisní místní vlivný stranický funkcionář Vacek (zajímavý Jiří Samek). Po technické a herecké stránce jde o nadprůměrné filmové dílo, po stránce obsahové, výrazové a sdělné tomu již tak není. Ani udělená ocenění výsledku nepomohou zvednout svou zamýšlenou působnost na diváka. (09.02.2017)