O zakletém králi a odvážném Martinovi

Letos už uběhlo celých 9 let od vánoční premiéry Lásky rohaté, kterou jako poslední považuju za vydařenou pohádku v produkci České televize. Od té doby se k nám nahromadilo šílené množství dalších snaživých pokusů o úspěch mezi diváky, přeci jen byly roky, kdy ČT vyslala rovnou tři premiérová pohádková dobrodružství. Já jsem se kvůli ohlasům hrdinně všech zdržel a to letité přesvědčení jsem porušil až letos s filmem, který je stejně převážně ve vlastnictví našich sousedů. A díky tomu se zbořily rovnou dva mýty. Nejen ten o pohádkových propadácích, kterými ČT láká během svátků k televizi, ale zajisté ten o slovenské tvorbě, nad kterou jsem vždycky ohrnoval nos. Sice jsem tuhle povedenou milou odyseu viděl v českém dabingu, ta slovenská příroda, precizní horalská hudba a nádherná představitelka hlavní ženské role udělaly své. A já jsem po tak šíleně dlouhé době opět spokojený s premiérovou sváteční pohádkou. (31.12.2018)

Nič moč. Protivné laciné "efekty", jimž vévodí královská koruna blikající jak vchod do vietnamské samoobsluhy, nenahradí chybějící spád, napětí, naraci. Naštěstí si klasicky pojatý příběh dobrosrdečného slepého (ta slepota je z nějaké předlohy, nebo vlastní vklad?) hrdiny vystačí sám o sobě no a ten hrdina je přesně takový, jak má být ze země, v níž má nějaký ten zakletý Kriváň za humny každá dedina, což ovšem oceníte pouze v původním slovenském znění (Martinův hlasový projev, v dabingu setřený). Čímž zase ztratíte originální hlas otce Fury Vaculíka, ale stojí to za to. Nevím, kolik dobrých důvodů má Česká televize k předabovávání původní slovenské tvorby, ale je to dobrý důvod vyhodit ji do povětří. Ježibaba dobrá, princezna líbila. (27.12.2018)

O zakletém králi aneb Oslava průměrnosti. Já s novodobými pohádkami moc nekámoším. Proč? Jsou vesměs hrozně škrobené a nucené, zlo není skutečným zlem, ale jen karikaturou, objevují se tu žvatlající nebo piskvořivé postavy, chemie a vztah mezi princeznami a jejich budoucími je budován mizerně - princezna se zabouchne na první pohled a bez dalšího, aniž by si získal její srdce, se za něj s chutí provdá. Takže po zabouchnutí se do kluka přijde zbouchnutí? Nene, pohádky končívají v pravý čas. Tahle pohádka bohužel všechna tato negativa splňuje do puntíku. Je tu žvatlající skřet, tupá baba Jaga (její smysl tu byl jaký?), poměrně směšný záporák (záporáka nedělají černé mastné vlasy!), achjo achjo. Vaculíkovi ta běloba fakt nesedla, to by musel mít o dost více stařeckých vrásek, nebo žiletkou zkrátit bělý vlásek (jak by zaveršoval ten skřet). To by mě jen zajímalo, kde udělali soudruzi maskéři chybu, hmm? Simona Kollárová je krásná herečka a její putování by mě bavilo víc než slepého kováře. Zapomenutíhodný počin. Žel. (31.12.2018)

Ti Slováci se tak mají, natočí si původní pohádku, je sympatická, pohadková a v hlavní roli je pěkný kluk. A my máme Cinu, to je velice nespravedlivé. Dala bych pět hvězdiček, ale dokud bude v českých pohádkách exhibovat ten novotvar Cina a ve slovenskych budou sympatičtí a hezcí kluci, nedám. Nějak tu neférovou hru musím kompenzovat. (28.12.2019)

Jednoduchá a přímočará, ale také originální a nápaditá, taková je cesta jednoho nevidomého kováře za štěstím, jež osvěží mysl, pohladí po duši a chytne za srdce, a to prostě proto, že jde o vyváženou směs, v níž se krásně snoubí, poutavý děj, zajímavé postavy, vánoční atmosféra, přirozené herectví a technická zručnost, a co na tom, že třeba závěrečný souboj dobra se zlem mohl být o něco propracovanější, důležité je, že je potěšením se na to dívat. 75 % (28.12.2018)