Muž, který stoupl v ceně

Výborná komedie plná skvělých vtipů. Samotná podstata věci (cenná kérka na zádech) je zde rozvíjena opravdu originálním způsobem - majitelem obrazu je galerie a majitel zad pozbívá ve své podstatě veškerou svobodu a stává se nesvéprávným, což mu nedělá psychicky moc dobře. I já si myslím, že toto zpracování je lepší, než to francouzské. Smál jsem se už od začátku, kdy malíř řekne "svlékněte se" a začne se svlékat uklízečka, která stojí opodál... :-) (21.12.2006)

Příjemně absurdní, ale nanejvýš příjemné, výš ne. Pozvolný sled navazujících gagů a zápletek, z nichž některé jsou přinejmenším brilantní. Pro mě to šlo prudce vzhůru s nástupem nového pragmatického ředitele galerie - manažera ranaře, před kterým musel hlavní hrdina prchnout do reálného světa - do lesa k potoku. Tohle by měl znát každý zaměstnanec :) Do lesa za vámi šéf nepřijde - pokud nepracujete v lese ovšem. Slovy pozdějšího ředitele galerie "Takový slušný člověk a on ukradne obraz z galerie, kdo by to do něj řekl?!" (03.09.2012)

Československá absurdní komedie o muži, jemuž na záda v opilosti vytetoval známý malíř svůj obraz. Pan Benda, nešikovný a ušlápnutý pracovník v ničírně poškozených a neplatných bankovek v podání J. Krónera, se domnívá, že díky obrazu na svých zádech přijde k velkému jmění, avšak opak je pravdou. Nastává totiž série absurdních a bizarních situací, neboť grafiku na jeho části těla si přivlastnila galerie a nebohý pan Benda je od té doby označován jako obraz a je s ním jednáno nikoli jako s lidskou bytostí, nýbrž s předmětem. Ke všemu si galerie vyhradila právo svůj obraz hlídat a z toho důvodu jsou s panem Bendou neustále, i v noci, dva střežící mužové (J. Libíček a J. Chvalina), jež ho nenechají ani vteřinu o samotě. Nápad s vnímáním člověka jako věci a potlačení jeho lidské podstaty spojený s mnoho vtipnými situacemi a hláškami byl zajímavý, bavil mne však pouze dočasně. V druhé polovině snímku se totiž úroveň absurdit naprosto vymkla kontrole a vysoce překročila únosnou míru. Dle očekávání byl i závěr jediného filmového díla J. Moravce, jenž při tvorbě tohoto filmu spolupracoval se Z. Podskalským, těžce nepromyšlený a v podstatě neukončený. Navzdory nezvládnuté druhé polovině, kdy jedna šílenost stíhala druhou, a jednotlivé scény se jevily jako stěží uvěřitelné, nesmyslné, či dokonce nemožné, se v této bizarnosti objevila spousta známých hereckých tváří. Zajímavou rolí se prezentoval Z. Řehoř, jenž představoval Bendova právního zástupce u soudu s galerií, jenž na rozdíl od ostatních zcela logicky vnímal svého klienta především jako člověka, avšak jednal s ním jako s věcí, především jeho nařízená hladovka a násilné odstraňování potravy z Bendových úst bylo více než manipulativní. Z neznámých důvodů se svým nemluvným společníkem V. Maurerem také nenechal panu Bendovi žádný osobní soukromý prostor, a tak nakonec spolu s hlídači z galerie sdílel pan Benda manželskou ložnici se čtyřmi neznámými lidmi. Dále se ve výraznějších rolích objevil J. Kemr, coby Bendův nadřízený z ničírny, Bendova manželka J. Tichá a I. Prachař vystřídaný J. Langmilerem v roli neústupného ředitele galerie. Z celkového pohledu nemohu udělit této experimentální ztřeštěnosti ani průměrné hodnocení, neboť autorova bláznivá fantazie neschopná vytvořit alespoň ucházející a smysluplný závěr překročila všechny snesitelné meze a v porovnání s pozdějším známým francouzským filmem na podobné téma Tetovaný neobstojí. (26.06.2018)

Zajímavá socialistická satira, zajímavá absurdní zápletka rozvitá opravdu ab absurdum, zajímavé nadčasové metafory v souvislosti s vystavováním člověka jako zvířete v ZOO či s jednáním s člověkem jako s předmětem (konkrétně obrazem). Je to do jisté míry originální, má to řadu vtipných hlášek (za všechny mi nejvíc utkvělo v paměti „Vy jste padělek. Odejděte, prosím!“), má to i jistý přesah skrze ty metafory i obraz doby a krajiny, v níž film vznikl. Ale současně jsem se neubránil pocitům znudění či dojmu, že je to... (tvůrci prominou) strašná blbost a trochu nedotažený úlet. Hotel pro cizince i Případ pro začínajícího kata ze stejné doby a hodně podobného ražení mě vysloveně fascinují, mimo jiné svou jedinečnou stylizací, kdežto v tomhle snímku čs. nové vlny mi to po umělecké stránce připadalo oproti těm dvou zmíněným takové průměrné a ani většina herců ve svých rolích mě nějak zvlášť nezaujala. Výjimku tvoří Zdeněk Řehoř v roli obhájce, kterému podobné vedlejší komické roličky s espritem anglického humoru vždycky seděly (okamžitě jsem si vzpomněl na Řehořova vrchního ze svatebního dílu Majora Zemana). 60% (29.09.2020)

V ďalšom z menšiny Československých undergroundových snímkov by bolo treba ponaprávať a vycentrovať zopár detailov, ale každá takáto snaha sa cení. Nadčasová absurdita, ktorej mnohí nebudú rozumieť nikdy a takisto mnohí sa ňou budú baviť aj o tisíc rokov. Odporúčam druhej skupine, ktorá verí, že keď sused zaháji poctivú hladovku, ľahšie vzlietne... (09.01.2011)