Black Mirror: Bandersnatch

Maximální hra s diváckou trpělivostí, kterou chápu v rovině intence, z diváckého hlediska u mě ale převážila frustrace nad oceněním tvůrčího záměru. Brooker a Slade si udělali dobrý den z diváckých očekávání postavených na zdánlivé svobodě volby, jejíž (ne)možnosti jsou vtěleny do každé vteřiny Bandersnatch. Místo labyrintu, ve kterém můžeme objevovat, ale dostáváme jen sérii slepých uliček, kterými nám tvůrci omlacují o hlavu, že jsme jen loutkami v jejich "rafinovaném" podvodu na spotřebitele. Mohlo by to fungovat ve chvíli, kdyby nás ty slepé uličky nenutily se opakovaně vracet ke stejným volbám a tím pádem si některé situace pro jistotu prožít třeba čtyřikrát. Divácký diskomfort na entou, který bych přijal lépe, kdyby byl skutečně tak chytře vymyšlený, jak se snaží tvářit. Což není. 55 % (19.07.2020)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Zatím nejlepší film tohohle formátu co jsem měl tu šanci sledovat. Líbí se mi jak chytře se všechno propojuje, což má za nasledek to že informace které získáte, získáte občas úplně jinak než zvolením právě dané odpovědi. Meta hrátky a retro feeling jsou už jen další plus. Ikdyž právě to meta v tom mě extrémně bavilo a cítil jsem z toho trochu superhot vibe. (14.01.2020)

Na Black Mirror celkem obyčejný příběh, který dělá zvláštním fakt, že si jeho hlavní postava uvědomuje, že je ovládáná někým jiným - divákem. Divákem, který je ale také manipulován a tlačen jít po vyšlapaných cestičkách ke konci, který nejde tak úplně změnit. Hodně frustrující podívaná, která mě místy doháněla k šílenství. Slovo Bandersnatch teď nějakou chvilku nechci slyšet. (28.12.2018)

Super koncept a velice plynulé přechody mezi jednotlivými možnostmi. Celkové zpracování je tedy dobré. Bohužel velice záleží na tom jakým směrem se v rozhodování vydáte. Pokud se vydáte směrem špatným film vás nepustí jít tím špatným směrem a musíte akci opakovat což mě velice zklamalo. Pokud se však vydáte víceméně správným směrem nemusíte si toho ani všimnout a výsledný dojem bude velice dobrý. Při opakovaném průchodu s pokusu o jiné konce však velice tvrdě narazíte na nutnost opakovat sekvence dokud je neuděláte podle plánu a dokud neprojdete všechny potřebné byť v jiném pořadí. Znovu "hratelnost" je tedy mizerná. Určitě objevíte nějaké nové sekvence které jste neviděli a jsou však pouze řekněme kosmetické a spíše prohlubují příběh než že by to mohlo dopadnout jinak. Je tu však možnost, že to byl všechno záměr jelikož se přece jenom jedná o Black Mirror a kdo ví co si tím Netflix testuje :) To je také důvod proč se nad tím dají přimhouřit oči a přijmout to jako záměr. Zajisté by to šlo však udělat více na oko svobodné a zamotaně spletité v což jsem doufal a bohužel nedostal. (21.01.2019)