Black Mirror: Bandersnatch

Pro první interaktivní seriálovou epizodu představenou pro široké mezinárodní publikum nemohl existovat lepší seriál než Black Mirror a lepší platforma než Netflix. Nejde však jen o naprosto brilantní technické provedení, díky němuž může divák intuitivně zasahovat do děje, epizoda, komorněji cílící na podobné nostalgické publikum jako Ready Player One, zároveň tematizuje onu možnost volby na nápadité meta úrovni. Zmatení reality, spousta alternativních vesmírů a konců vytváří naprosto strhující mozaiku, která postupně dojde až k samotnému divákovi u obrazovky. Odzbrojující zážitek pro prozkoumávání během dalších zhlédnutí. (05.10.2023)

Zatím nejlepší film tohohle formátu co jsem měl tu šanci sledovat. Líbí se mi jak chytře se všechno propojuje, což má za nasledek to že informace které získáte, získáte občas úplně jinak než zvolením právě dané odpovědi. Meta hrátky a retro feeling jsou už jen další plus. Ikdyž právě to meta v tom mě extrémně bavilo a cítil jsem z toho trochu superhot vibe. (14.01.2020)

Úplně na začátek bych chtěl upozornit, že nehodlám spoilerovat děj. I tak doporučuji nejdříve Bandersnatch vidět a až pak číst komentáře včetně mého... ...Bandersnatch je rozhodně zajímavé dílo, které stojí za pozornost. Technicky funguje perfektně, ale rozhodně bych ho neoznačil za nějaký etalon pokroku. Možná i proto, že jsem před sledováním hrál hru od studia Telltale, které podobné zážitky přináší už dlouho. ...Očekával jsem, že se B. bude držet víc "při zemi". Linie s "hlavní" pointou je zajímavá, ale hned několik možných vyústění je na můj vkus opravdu šílených a hlavně nepředvídatelných. ...Ve výsledku mi tak přišlo, že B. je spíše o tom "vyklikat si všechny možné konce" než si užít film, do kterého můžu zásahy s nějakým citelným dopadem. (08.01.2019)

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Jako film to zas tak moc dobre nefunguje. Jako technologicke demo, vuze nebo zkoumani noveho terenu to funguje lepe. Ale co mi tu chybi? Silnejsi pribeh. Co mi tu prebyva? Je tu az moc smicek, az moc previjeni na to, abych se bavil. Je to uz moc nahlych zmen zanru. Az moc 'self aware' momentu, ktere neslouzi pribehu. (01.05.2020)