Na břehu

Kdyby mi tolik nevadil Assante, přidal bych hvězdu. Opravdu jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem viděl. U takovýho námětu přece jen člověk čeká, že na konci nějaká naděje bude, ale tady je vidět, že to netočili v Hollywoodu a je to dobře. Nikde žádnej amík, kterej zachrání aspoň část populace (nejlíp v New Yorku nebo LA) mezitím co svojí širokou čelistí drtí žvejkačku. Efekty odpovídaj televizní produkci, ale o ty tu vůbec nejde. Jde o myšlenku a ta je silná. (19.01.2007)

Jako dítě jsem měl každý rok na hlavě masku a zažíval nácviky v parku s pláštěnkou a igeliťákama na rukou. Odnesl jsem si z toho dvě věci. Za prvé, že je důležitý lehnout si nohama k výbuchu a krýt si hlavu. Za druhé zájem o katastrofický filmy, kde jsou atomovky. Viděl jsem docela dost apo- a post-apo filmů a musím říct, že většina z nich stojí za hovno. Výjimky jsou v podstatě tři, a to britský Vlákna, americkej Den poté a a Dopisy mrtvého. Tohle ve skutečnosti totiž není post-apo, ale romantický film s televizní produkcí, prkenným hlavním hrdinou a občas nějakým náznakem něčeho zajímavějšího. Na to, aby mohl kapitán ponorky jezdit ve Ferrari a souložit s paní Wardovou ani nebylo potřeba stavět zrovna tuhle zápletku a mohl tam jet třeba na dovolenou, z mýho pohledu by to vyšlo nastejno. Sám ten nápad udělat post-apo bez věcí, jako jsou výbuchy a hřiby, města v troskách, radiace a nemoci z ní, mutace a mutanti, boj o přežití a tak vůbec, to bych klidně bral. Ale rozhodně neberu, čím to autoři nahradili. Pokud se téma zajímáte, vyberte si radši něco z těch tří filmů, co jsem napsal výš. (03.07.2020)

Z jednoho úhlu pohledu mě celkem mrzí, že scénář Na břehu byl zpracovaný jen jako televizní film, z druhého jsem tomu rád. Mlucahy si totiž paradoxně mohl dovolit natočit až okázale lyrický katastrofáč, ve kterém divák marně čeká na nějaký dravý zvrat do tradičního schématu "naděje na záchranu existuje a hrstka statečných ji promění ve skutečnost". Mnohem víc než o akční záchranu světa tu běží o vztahy charakterů, slušně provedenou milostnou linii, moralizování a vskutku epochální mírovou agitaci, která je proto snesitelná, že se neohlíží na hranice velmocí. Na břehu je film působivý už proto, že si po vzoru hollywoodských katastrofických špektáklů nemůže dovolit servírovat masové scény zmaru. "Highlander" Rusell Mulcahy je překvapivě silný v náznacích, které velmi působivě mapují konec lidské společnosti (mrtvá rodina pokojně ležící na posteli, drancování v Melbourne). Od režiséra jeho kalibru bych skoro čekal povrchní lpění na efektu, ale Na břehu se naopak snaží o poctivou práci s charaktery a z každé efektnější scény těží maximum. Bohužel, limity všech složek (vizuální, herecké, režijní atd.) jsou místy příliš patrné a film má tendence být až trochu přepjatý a křečovitě emotivní. Záchvěvy diletantství a televizáckého průměru jsou časté a jinak výtečný příběh poznamenávají víc než zdrávo. Jenže i přesto je Na břehu stokrát působivější výpovědí o apokalypse než 99% velkoprodukcí fúzovaných do jedné. Pokud očekáváte velkolepou efektovou řež, v níž hrdina zachrání svět, obejme ženu, políbí dítě a dojatě se vysmrká do vlajky, dejte ruce pryč. Naopak pokud čekáte ve své podstatě konzervativní a lyrický příběh několika postav tváří tvář zániku světa, zkuste pobýt Na břehu. Jsem přesvědčený, že se tvůrcům záměr povedl, byť s malými výhradami. (31.03.2006)

Remake, který nechává svého staršího bratříčka z padesátých let daleko za sebou. Člověku se skoro ani nechce věřit, že se jedná o pouhý televizní film - produkce je skutečně skvělá. Originál si uchoval jisté dobové kouzlo, ale na diváka působil až příliš odtažitým dojmem. Remake je vybroušenější po stránce scénáře, a emocionálně jde až na dřeň. Jedno z těch filmových překvapení, která se nestávají příliš často. (04.01.2016)

Nechápu, že se mi tento snímek tak na dlouho ukryl a jen díky uživateli ,,RomeroIsGod,, jsem získal naprosté perfektní postapokalyptické drama. Nečekej , že budete vtažení do nějaké války a budete vidět atomové hřiby. Setkáme se tady s osudu a s chováním posledním pár občanům na Naší planetě. Nečekal jsem, že mě jejich osudy a příběhy dostanou, ale světe div se, ony mě dostaly. Vřele všem musím doporučit. Nebojte se délky, uteče to jako voda.... (26.01.2012)