Ze života loutek

Pro mě obrovské překvapení - mistrovu pozdní tvorbu příliš nežeru. Může se samozřejmě diskutovat o tom, nakolik dokonalost formy vyprazdňuje obsah, ale uživatel Rapollo podle mě střelil úplně vedle - Němci samozřejmě dávají filmu trochu jinou atmosféru, než Bergmanův "klasický" team, ale pro mě to naopak bylo velmi osvěžující. Ze života loutek mi přijde po Šepotech a výkřicích naopak nejsilnější Bergman až do Fannyho - a to jsem k tomu přistupoval se značnou nedůvěrou - dobrá, motivy i postupy jsou viděné (...běl scén z polosnu je z Persony, výslechy z Obřadu), ale koho to zajímá?... Všechno šlape jak dobře namazaný stroj, mistr jde podle mne velmi hluboko, mnohem hloubš, než v Tváří v tvář i Podzimní sonátě - je to o temnotě v nás až k nepěkným okrajům - hrozně dobrá na tom byla absence soudu i rozuzlení - vlastně se nevědělo PROČ. A v hlavě mi i po roce a půl zůstává ta hudba ze začátku i ta běl i ten ubožácký buzerant... (04.02.2012)

Snímek se sotva rozeběhl a i mně svým stylem připomněl dílo Reinera Wernera Fassbindera. Psychologická sonda do neutěšeného manželského vztahu Petera a Katariny Egermannových. Pro jejich lásku je charakteristický neustálý boj o vůdčí pozici ve vztahu, promyšlené pohrávání si partnerem, snad znuděni jednotvárností hledají povyražení v nevěrách a v alkoholu. Z tohoto zkaženého podhoubí pak vyrůstá v Peterovi, navenek klidném, vyrovnaném a úspěšném chlapíkovi, obrovská touha svou ženu zabít. Svěří se kamarádovi psychiatrovi, ale ten Peterův problém nebere vážně, zlehčuje jej, protože nevěří, že by byl schopen naplnit své hrůzné představy...Další z filmových skvostů Ingmara Bergmana, tentokrát zasazen do prostředí Západního Německa. (08.01.2010)

Kombinácia Bergman-televízia-Nemci ma nedokázala nadchnúť. Zaujať, to áno, ale na to, aby ma nadchla by som potreboval viac Bergmana a menej Nemcov. Nepociťoval som žiadnu empatiu k hercom (často prehrávali alebo naopak odrecitovávali určený text), ani k príbehu a je pravdepodobné, že na tento televízny film po krátkej dobe zabudnem. (03.03.2016)

Televizní tvorba Ingmara Bergmana je pro mě zatím zemí neprobádanou. Po zkoušce je kus laděný spíš divadelně a nic jiného jsem dosud neviděla. Nechala jsem běžet televizi po jednom filmu a zaujala mě černobílá fotografie, usedla jsem a začala se dívat. Po chvíli se mě zmocnila zvědavost a já pomocí ovladače zjistila, že se dívám celou dobu na Bergmana!! Komorněji nasvícené interiéry s osvědčeným kameramanem a naprosto neznámý herci. Přesto starý Bergman, scény promyšelené do detail, vedení herců, příběh ...Bergman byl mistr, který dokázal ovládnou scénu ať už byla divadelní, točil v exteriérech nebo režíroval televizní tvorbu. I když nejsou Loutky tak dotažené jako třeba Mlčení, jsou bravurně odvedené a stravitelné i televizní diváky. (18.02.2016)

Překvapivě celkem poslouchatelná Bergmanova konverzačka točící se kolem naprosto typického manželské odcizení. Sedl mi zvolený způsob vyprávění, který se jako mozaika skládal z událostí kolem onoho incidentu. Opravdu velice kvalitní psychologický rozbor nejen hlavního hrdiny. Dialogy byly natolik poslouchatelné a dávaly krásný smysl, že to bylo takřka až kontraproduktivní, neboť mi neustále někam odbíhaly myšlenky a přemýšlel jsem převážně o svém krásném životě. Stopáž velice rychle utekla. Byl jsem připraven na katastrofu nejhrubšího zrna a vcelku se mi snímek zamlouval. Bergman dokonale prokázal, že má mimořádně nastudovanou lidskou povahu. Z mé odborné strany tedy pálím slabší 4 kusy. (12.07.2018)