Ten svetr si nesvlíkej

Tak tenhle film mám fuck ráda...Jedna z vlastností socialistických filmů je, že tam hráli sqělí herci, bylo to někdy vtipné a většinou nenáročné...Tento film je, ale hlavně díky Ivě Janžurové a Petru Nárožném, opravdu vtipný a vždy se na něj ráda podívám...Vztahy v rodině se nemění, akorát se mění doba...Za mě 85% (10.11.2019)

Povedená česká konverzační komedie, jejíž kouzlo tmelí zejména velmi dobře napsané postavy a samozřejmě herecké výkony hlavních představitelů. Ti na minimálním prostoru rozehrávají tak úžasné konfrontační drama, až nad tím zůstavá rozum stát. Na české poměry se jedná vůbec o vyvážené dílo, které nijak výrazně nepochybuje. Jedním z mála záporů je postava jiřího Krampola, jehož jednoúčelnost je přímo do očí bijící. Divadelní předloha je více než zřejmá, ale tentokrát to vůbec není na škodu. Děj funguje a příběh se příjemně sune až do samotného konce. Petr Nárožný v roli otce pří exceluje a strhává veškerou pozornost jen na sebe. Na diváka se hrne jeden zvrat za durhým a tak je stále se na co dívat. Ač české filmy nemám zrovna rád, některé socialistické komedie stále mají své kouzlo. Za Ten svetr si nesvlíkej můžu dát tvůrcům jedině palec nahoru. (07.07.2007)

Páčilo sa mi to, aj napriek tomu rýchlemu záveru. Čakal som, že "vysvetľovanie" bude trvať dlhšie ako len posledné 3 minúty filmu. Kľudne by som zniesol aj o 30 minút dlhšiu stopáž.... Ale nič to nemení na tom, že som sa skvele bavil. Zaujímavé je, že som tento film objavil až po 42 rokoch od jeho vydania, a videl som ho prvý krát v živote. (19.04.2022)

Na tomhle filmu mě nejvíc zaujal rozhovor o polykání. Nevim, jestli to tvůrci mysleli tak, jak to myslim já, ale rozhovor, kdy se Vladyka ptá Janžurový, jestli Bydžovská (ve filmu její dcera) polyká, je fakt takovej masakr, že mě to naprosto odrovnalo. Kam se na tohle hrabe rozhovor Jima se svym fotrem z Prciček... Jinak jeden z mála filmů, kde mě nesral Krampol. (01.01.2007)

Mno. Míkova komedie nezapře divadelní předlohu, což výjimečně nemyslím v dobrém. Dialogy šustí papírem až hanba, scéna už nemůže být statičtější a vychovávanej jsem se cítil být nepřetržitě celých osmdesát minut. Díky poněkud krotkému svazáckému humoru vyniká o to víc normalizační podtext snímku, ujišťující diváka, že socialistická rodina, uhnízděná v prostorově nevyhovující bytovce, ač se to tak nemusí zdát, skutečně není dysfunkční, plní své funkce a funguje jako spolehlivá hráz buržoazním nešvarům. Ty kromě dobytka Krampola reprezentuje babička Stelly Zázvorkové s jejími předsudky vůči mladým a zálohami v osobách statných mužů. Realisticky uvažující baba, dlužno dodat. Skutečnou perlou je typově přesná kreace Petra Nárožného, jehož postava usedlého manžela, otce a blba se ocitá ve víru událostí poháněných do spirály jedině a výhradně ženskými postavami, které se prostě * přiznejme si to * přesně vyjadřovat neumí. Nebo nechtějí. Z filmu si odnáším také jedno předsevzetí. Být drsný jako Vladyka. Koule na to zeptat se maminky dívky, jestli ji "naučila polykat", jsem ještě neměl. (31.01.2013)