Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Musel som na konci utierať slzy. Nie snáď len preto, že seriál skončil ale predovšetkým pre fakt, že tým skončila jedna obrovská a nenapodobiteľná originalita, za ktorú som vďačný a rád, že som žil v dobe kedy bola pre nás dostupná. Každá z hlavných postáv my od seriálu prirástla natoľko ku srdcu, že poznám všetky dôležité repliky a dokonca, som sa pristihol, že parafrázujem Aldu v dosť častých rozhovoroch na humornej vlne. Natoľko ma kult M.A.S.H zasiahol a v takej istej miere aj zničil, pri odlete vážky nad nápisom z kamenia na konci. Nechcem vedieť koľko hercov už zomrelo, pre mňa sú večný!!! (13.07.2011)

Důstojné zakončení. Tak se to obvykle píšívá nebo písává? Většinou u seriálů, které měly svoji největší kvalitu někde uprostřed a pak už to jelo tak nějak setrvačností ke konci. To ale není případ MEŠE. Ten si svoji kvalitu udržel do poslední série, přesto (nebo právě proto) že trošinku zvážněl a místo neustálých žabomyších válek s Frankem, se okruh námětů poněkud rozšířil. Upřímně MASH miluju v obou jeho polohách. I tu humornější, i tu vážnější. Obě jsou totiž součástí i mě samotného. Každopádně kromě Simpsonových, je to seriál, který mě vždycky dokázal rozveselit a dokázal mě držet se nad vodou i v dnech, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. A to není vůbec málo. Díky za to. Všem tvůrcům. Protože tímto MASH přesáhl svoje hranice pouhého seriálu. Stejně jako zmiňovaní Simpsonovi. Oba se staly něčím mnohem víc. Staly se celosvětovým fenoménem napříč několika generacemi. To se moc seriálům nepodařilo. Těmhle dvěma ano. A poslední díl není rozhodně důstojným zakončením tohoto fenoménu. Je nádherným a moudrým rozloučením, plným emocí a smutku, ale i radosti z konce válečného šílení. A že tu není moc humoru? Není, a co? Jak už jsem napsal výš, tu vyhýbku seriál přehodil už trochu dřív. A myslím, že na trochu vážnější díl na konec mají tvůrci po těch 11ti letech báječné zábavy nezadatelné právo. Stejně jako Hawkey na svoje rupnutí v bedně. Charlesova anabáze s korejskými muzikanty hrajícími Mozarta, je jedna z nejemotivnějších z celého seriálu. A upřímně ta poslední dvouhodinovka zvážněla tím děním, tak nějak naprosto přirozeně, stejně jako třeba díl, kdy se loučil Henry, že mi to opravdu nepřišlo jakkoliv nepřirozené. A kdo tenhle seriál miluje a při posledním goodbye se zvedajícím se vrtulníkem nemá mokré oči, nejspíš se ještě s nikým nikdy neloučil...Ne, tohle opravdu není jen důstojné zakončení...Je to mnohem, mnohem víc než jen to... (30.01.2020)

Tak po skončení tohoto dílu jsem ještě dobrých patnáct minut zíral na obrazovku se slzou v oku. Tohle je prostě brilantní ukončení celého seriálu. Ten co vydržel nejdéle s čistou hlavou je rázem v psychiatrii a zpovídá se z hrůzného zážitku. Po té co se vrátí zpět do tábora, stále to v sobě nese, ale už s tím umí žít. Scéna, kde všichni na sále poslouchají, jak ztichly děla je jedna z nejlepších v celém seriálu a nakonec jak Hawkeye odlétá ve vrtulníku a uvidí vzkaz od B.J. Koho by nechal tento díl chladným bych snad ani nechtěl znát. Už jen při psaní tohoto komentáře mě zamrazí. (02.01.2007)

Se seriálem jsem skoro žila, viděla jsem snad každý díl a to nejen jednou a kdykoliv tento skvost opakují na nějakém televizním programu, ráda se na něj podívám. Proto mě poslední díl opravdu dojal a zanechal ve mě smutný pocit loučení a nejistoty. Naši hrdinové se rozcházejí, každý za svým štěstím. Všichni vědí, že se už asi nikdy navzájem neuvidí. Jediné mínus je dlouhá stopáž, která ze začátku působí trochu nudně. Vtipy jsou prokládány vatou, aby se ten děj nějak natáhnul. Ovšem posledních asi 20 minut filmu hrají na city a kdo neuroní slzu, ten nemá rád M*A*S*H. (21.06.2010)

Celovečerní film,zakončující jeden z nejlepších seriálů všech dob.A to bez debaty.A čas ukázal,jaká je to pravda.Pořád a stále,i tolik let po jeho vzniku se na to koukáme pořád a znovu a pořád a znovu nás příběhy mobilní armádní chirurgické nemocnice číslo 4077 baví,dojímají a rozesmívají.Není to ani jinak u tohohle velkého finále,kde tvůrci pochopili,že v nejlepším je dobré přestat(kéž by tohle motto bylo akceptováno i dnes tvůrci seriálů).Ano,je tu trochu vidět nevyváženost v dějové přímce a tempu vyprávění,což je pochopitelně dáno jednak vyčerpáním látky,vztahů a vtipů,ale taky únavou všech zúčastněných.Dvanáct let se natáčelo a dvanáct let to bylo na vrcholu oblíbenosti a sledovanosti.Zdá se to až neuvěřitelné,ale je to tak.Právě proto je to takový fenomén.V porovnání s celým seriálem je tenhle zakončující film méně vtipný,nehýří tolika nápady a je samozřejmě a logicky smutný.Všechny postavy jsem si natolik oblíbil,že se s nim chci setkávat pořád a pravidelně a protože žiju v době,v jaké žiju,tak to naštěstí není problém.Dávám 90% a nashledanou!!! (28.09.2011)