Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Celovečerní film,zakončující jeden z nejlepších seriálů všech dob.A to bez debaty.A čas ukázal,jaká je to pravda.Pořád a stále,i tolik let po jeho vzniku se na to koukáme pořád a znovu a pořád a znovu nás příběhy mobilní armádní chirurgické nemocnice číslo 4077 baví,dojímají a rozesmívají.Není to ani jinak u tohohle velkého finále,kde tvůrci pochopili,že v nejlepším je dobré přestat(kéž by tohle motto bylo akceptováno i dnes tvůrci seriálů).Ano,je tu trochu vidět nevyváženost v dějové přímce a tempu vyprávění,což je pochopitelně dáno jednak vyčerpáním látky,vztahů a vtipů,ale taky únavou všech zúčastněných.Dvanáct let se natáčelo a dvanáct let to bylo na vrcholu oblíbenosti a sledovanosti.Zdá se to až neuvěřitelné,ale je to tak.Právě proto je to takový fenomén.V porovnání s celým seriálem je tenhle zakončující film méně vtipný,nehýří tolika nápady a je samozřejmě a logicky smutný.Všechny postavy jsem si natolik oblíbil,že se s nim chci setkávat pořád a pravidelně a protože žiju v době,v jaké žiju,tak to naštěstí není problém.Dávám 90% a nashledanou!!! (28.09.2011)

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu. (01.04.2006)

Důstojné zakončení velkolepého seriálu MASH, velká srdcová záležitost. Jen mě mrzí ty odchody výborných postav, při každém odchodu jsem byl smutný, takový zásah do funkčního celku, to se nedělá:( třeba takový Henry opravdu chybí nebo Frank, když si z něho dělali prdel, to bylo to nejlepší a miláček publika Radar s jeho "Jovou", jeho chvilky nevinnosti a naivity byly taky moc pěkné. Nejedna slza mě ukápla při tomto závěrečném díle. (16.08.2008)

Se seriálem jsem skoro žila, viděla jsem snad každý díl a to nejen jednou a kdykoliv tento skvost opakují na nějakém televizním programu, ráda se na něj podívám. Proto mě poslední díl opravdu dojal a zanechal ve mě smutný pocit loučení a nejistoty. Naši hrdinové se rozcházejí, každý za svým štěstím. Všichni vědí, že se už asi nikdy navzájem neuvidí. Jediné mínus je dlouhá stopáž, která ze začátku působí trochu nudně. Vtipy jsou prokládány vatou, aby se ten děj nějak natáhnul. Ovšem posledních asi 20 minut filmu hrají na city a kdo neuroní slzu, ten nemá rád M*A*S*H. (21.06.2010)

Ani po třetím shlédnutí nemůžu změnit názor, že jde o nejlepší červenou třešničku na tom nejúžasnějším zeleném dortu satiry, humoru, pravdy, tragédie i komedie - dort, který nezvládli udělat pejsek s kočičkou, zvládl vytvořit Larry Gelbart spolu s Alanem Aldou, jenž s veškerou možnou grácií zakončil seriál, který se snad nikdy sitkomem ani nestal. Převelice děkuji Alanu Aldovi, že nakonec nebyl schopen z filmu vystříhat půl hodiny materiálu, aby dostál původně naplánované délce, protože dle mě není ve dvěstěpadesátšestce ani jedna minuta zbytečná či navíc. Seriál MASH nikdy nebyl pouze o humoru, vždy měl něco víc, jak může potvrdit každý, kdo sledoval více jak jeden díl. Humor byl vždycky prostředek, nikoliv cíl, proto ta dojemná a melancholická atmosféra na konci jedenáctileté práce je více než na místě. Jedna z nejdojemnějších věcí ve filmu bylo sledovat, jak Čínané hrají Mozarta na pozadí probíhajicího příjmu raněných, a Winchestrův pohled, který se v průběhu seriálu stal velmi osobitým a svým způsobem velmi citlivým člověkem. ("Jsi taky hluchý?" ptá se otec Mulcahy Boha. ;"Vždyt víte, jaké jsou armády, kdy se jím snažíte sebrat jejich válku..." říká B.J. ; Víte, jak zní mír?-tichem. ) Blázinec, Hawkey, rozhlas, mír, tank, Sidney Freedman, oheň, stěhování, otec Mulcahy, B.J., Margaret a Charles, ... - všechno na svém místě i dlouhé závěrečné loučení, koneckonců Goodbye, Farewell and Amen! (05.09.2008)