Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Kdo jiný by se měl posadit na režijní stoličku závěrečného dílu MASHe než Alan Alda. A všichni víme, že pokud je režijně pod epizodou podepsán on, je to vždy vážnější. Loučení se mu nadmíru povedlo, i když je znát, že se na scénáři podepsalo asi osm lidí. Nicméně je to důstojné zakončení jednoho kultu a jedné legendy, navíc zakončení plné paradoxů. Na Piercovi vidíme, že každý má svou hranici, která dřív, či později bude překročena. Klinger, který od prvního dílu bojuje o osmičku, nakonec zůstane v Koreji. V poslední epizodě se překvapivě nejvtipnější postavou stává Charles. Prostě tohle loučení se dost povedlo, celý díl prostupuje zvláštní melancholická nálada a závěrečné loučení je hodně silné. Tak nashledanou, sbohem a amen. 80% (24.08.2009)

Oproti původnímu filmu z roku 1970, tento nový, díky zachování většiny postav v zastoupení, jak je máme rádi ze seriálu, působí mnohem lépe (což se odráží i na hodnocení). A to navzdory (pokud jste předchozí opičí souvětí přežili a čtete dál) skutečnosti, že de facto neobsahuje nic z toho přátelsky nahořklého seriálového humoru. Pocit z tábora je velice autentický (vztaženo k seriálu). Tvůrci se však zřejmě rozhodli, že je na čase mnohem explicitněji vyjádřit názor, že válka je vůl, než jak to snad poněkud vágně mohlo vyznít z frivolnosti seriálových epizod. Takže jsou všichni patetičtí, udušení trvajícím stresem a steskem po domově, frustrovaní válečnými zážitky. A ovšem nevtipní. Viděl jsem zkrácenou dvouhodinovou televizní verzi, přesto jsem se těšil, až bude konec. (05.09.2010)

"A je to tady, tohleto je zvuk míru!" Ano, je to celovečerní nostalgické rozloučení se seriálem. A také s válkou. S válkou, která je nesmyslná ve své podstatě a je těžké její útrapy překonat, nejen po fyzické, ale především po psychické stránce. Proto zde asi převládá antimilitaristická dramatičnost místo vtipu, nadhledu a černého humoru, které jsme si dosyta dopřávali během seriálu. Ale bez nich by se asi naši hrdinové tohoto závěru nedočkali... (10.03.2017)

Tak po skončení tohoto dílu jsem ještě dobrých patnáct minut zíral na obrazovku se slzou v oku. Tohle je prostě brilantní ukončení celého seriálu. Ten co vydržel nejdéle s čistou hlavou je rázem v psychiatrii a zpovídá se z hrůzného zážitku. Po té co se vrátí zpět do tábora, stále to v sobě nese, ale už s tím umí žít. Scéna, kde všichni na sále poslouchají, jak ztichly děla je jedna z nejlepších v celém seriálu a nakonec jak Hawkeye odlétá ve vrtulníku a uvidí vzkaz od B.J. Koho by nechal tento díl chladným bych snad ani nechtěl znát. Už jen při psaní tohoto komentáře mě zamrazí. (02.01.2007)

Závěrečný díl jedné velké dekády je vlastně jedna velká depresivní historka, kterou si napsal sám Alan Alda a která už mi nepřišla tak suprácká, jako celý seriál. I když na druhou stranu to chápu. Nejde stále dokola se bavit o válce s vtipem....hlavně jde o ty následky a ty následky zrovna moc hezký nejsou. Náshledanou, sbohem a ámen je ale nádherné zakončení celého příběhu, kde mi prostě jenom chyběl vtip, ale nejen Hawkeye, ale celého seriálu. Né že by se jim to už ohrálo, spíše prostě chtěli zvážnit, což bylo dost potřeba, ale já od seriálu čekám přecijen něco jiného než od filmu a tak tomu dám o hvězdičku méně. (09.04.2005)