Matthias a Maxime

Kde jsou ty doby, kdy mě Xavier Dolan ohromil svým debutem... S každým dalším filmem se mi jeho tvorba začíná líbit méně a méně. (01.01.2020)

Je to teprve třetí Dolanův film, který jsem zkoukl a stále se nemohu zbavit dojmu, že je to omalovánka zabalená do zlatého filmařského rámu. Nějak tomuto tvůrci nemohu stále přijít na chuť a už jsem to psal i v jiné recenzi jeho filmů, že plně respektuji rozpolcenost názorů na jeho díla od super dokonalého umělectví až po pozérský a narcistický brak. Já se pohybuji někde uprostřed ... 4574 (28.10.2023)

Nie, nejedná sa o zjavenie a uznávam, že mojich 5 hviezdičiek je po dvoch projekciách prestrelených, ale tu budem rád a hrdo patriť k menšine, pre ktorú bude Matthias a Maxime jeden z vrcholov kinosezóny 2019. Čím mi tak Dolan učaroval tentokrát? Tými istým čo vždy, a veruže aj niečim iným. Pravdivosť, sila a krehkosť vzťahov ešte neboli v žiadnej Dolanovke tak ... civilné, obyčajné a práve tým tak pekné. Scéna s dažďom, keď sa chalani na prahu tridsiatky rozutekajú pozbierať prádlo, zatiaľ čo pár metrov od nich riešia ich kamaráti niečo kvôli čo im môže kamarátstvo navždy zničiť, alebo posunúť tam, kde sa obaja boja ísť. Pekne nedopovedané, ale dostatočne naznačené, napäté, ale v správnej chvíli odľahčené (Pet Shop Boys ruule) a praobyčajné a osudové, bez pózeriny ťažko artového filmu, pritom artové ako sa na režiséra patrí. Pre mňa nie najlepší, ale najsympatickejší Dolan, ever. (24.10.2020)

Zo začiatku som tomuto filmu moc neveril, no postupne nám Dolan predstavil postavy, ich problémy a dilemy a už to išlo. Opäť je to síce rovnaký námet, či už homosexualita alebo problémy s matkou, ale je to Dolan a toto sú jeho témy. Je to dobré, citlivé, ale v jeho podaní už párkrát videné. Dávam jednu protekčnú hviezdu naviac. 7/10. (08.02.2020)

Samotný příběh není nic nového a je filmově ztvárněn už mnohokrát. Punc výjimečnosti tomuto snímku dodává teprve zpracování ve formě fantastické kamery a už tradičně Dolanova práce s hudbou. Dolan taky dbá na pečlivý výběr herců, i když zrovna tady jsem si na Dolana v hlavní roli zprvu nemohl zvyknout. Nicméně Xaviera má kamera ráda, dobře se na něj kouká a jeho herectví mě baví. I když to heterácký tlachání à la Bergerovo Taekwondo nemusím, to krásné filmařské zpracování mi to bohatě vynahradilo. (07.03.2020)

Každý coming out je jedinečný, stejně jako je jedinečná každá láska. A jen málokdy je to snadné a bez komplikací. Někdo svou šanci chytne za pačesy a jiný ji jednou provždy prošvihne. Ten vnitřní zápas sama se sebou zachytil Xavier Dolan krásně civilně a bez patosu, o to však dramatičtěji. Není to bomba, z níž si má divák sednout na zadek, je to skutečný život převedený do filmové zkratky, názor si musí udělat už každý sám. Otevřený konec ostatně žijeme všichni bez rozdílu. (17.10.2022)

Buzíci! Tak by se dala tato teplá romance odbýt, ale i když mi téma nevoní, filmové kvality jsou neoddiskutovatelné. Již osmý autorský film Xaviera Dolana (v jeho teprve 30 letech!) je stvořený opět z jeho oblíbených motivů - (nejen) homosexuální křehké vztahy mezi singles, hledání sama sebe, a toxický vztah s matkou (nejlepší části tohoto snímku podle mě). Sice je to stále na jedno brdo, ale on je zkrátka tak neuvěřitelný talent, že mu to bude zřejmě procházet vždycky. Jen to tentokrát trochu přehnal s délkou, a jednotlivé scény již nejsou tak inovativně omračující, jako před pár lety. Smontovat obraz se zvukem nicméně umí stále na jedničku, a ty jeho konce úplně miluju. (14.10.2023)

Toto je snímok tak typický pre francúzsku kinematografiu, aj keď v tomto prípade v kanadskom prostredí. Zaujímavo nastolená sociálna dráma zasadená do reálneho života, ale zrežírovaná fádne, bez akýchkoľvek emócií a profesorsky. Takýchto filmov tu už bolo mnoho a tento sa od nich žiaľ ničím nelíši. Priemerný snímok s minimom emočného presahu a zároveň na kontroverznú tematiku, ktorú ja ako veriaci veľmi nemusím. 55 % (24.02.2021)

Po shlédnutí skoro všech Dolanových filmů usuzuji, že je géniem svého a našeho  filmového boje za lepší svět, v němž je člověk lidštější, než si troufneme představit. Je umělecky něžný přes brutalitu, v níž žijeme. Je brutálně přísný k naší hrdosti, že tento svět, tedy naše společnost je docela OK. Není a ještě dlouho nebude! Mezilidské vztahy jsou tím nejcennějším, co máme. A také tím nejkomplikovanějším. Matthias a Maxime, stejně jako většina ostatních Dolanových filmů, končí optimisticky. Tento poslední film až moc optimisticky. Přitom to nejsou vyumělkované báchorky na dobrou noc. Myslím, že Dolan záměrně vytváří naději, která nemá jenom zpříjemnit divákův čas u plátna nebo u obrazovky. Dolan nechce vytvářet iluzi dobrého konce, ale chce, abychom se o dobré konce sami zasloužili, abychom se k nim prožili. A já mu za to moc děkuji. (13.06.2021)

Dolan prekvapil a potešil. Nezvykle kľudný, aspoň navonok, s triviálnou zápletkou, skoro bez deja, a predsa pôsobivý a veľmi emotívny. Prekvapivo aj vtipný. Opäť krásne zábery a boží soundtrack. Stále bezpečne vo svojich vodách, ale inak. (15.06.2022)

Poetický príbeh priateľstva poznačeného intímnou skúsenosťou silný hlavne druhej polovici filmu s blížiacim sa Maximovým odchodom do Austrálie, v pasážach bez dialógov. Žiaľ scény zo stretnutí priateľov pôsobia skôr zmätok a aj kamera a produkcia občas pôsobí amatérsky. 65% (20.10.2023)

Jeden velký krik. Jedná veľká nuda. (13.11.2019)

Dolan sa dostal do zaujímavého bodu vo svojej kariére. Po veľkých artových revolúciách, ktoré začínali s rastúcim egom J´ai tué ma mére, pokračovali s Lawrence anyways (TEN film pre všetkých trans ľudí) a vrcholom v Mami!, kde sa zmocnil svojho divokého ja a medzigeneračný stret vyvrcholil v dojímavej tragike, sa rozhodol osláviť svoju tridsiatku filmom, v ktorom sa zhlboka nadýchol a dlho dho zadržiaval dych (to už hovorím o emócii celého filmu: naozaj pôsobí, akoby sám celý čas zadržiaval dych), aby povedal príbeh, ktorý konečne pôsobí dosť realisticky na to, aby to nebolo "len" vysoké umenie, ale aj niečo vyrovnanejšie, niečo kontemplatívnejšie, niečo jemnejšie. Veľmi ma bavila irónia zameraná na filmovú študentku, ktorá točila film "zároveň expresionistický aj impresionistický." Páčila sa mi Maximova jazva, postavy vstúpili do môjho sveta a obľúbil som si ich. Boli veľmi ľudské a scény s oslavami hodných tínedžerov, hoci postavy už ťahali na tridsiatku, boli príjemné svojou reálnosťou. Docieliť toto už vyžaduje určitý vhľad, určitý odstup, ktorý však obsahuje bohatú skúsenosť. Možno práve o tom je tento vek: pozrieť sa na seba plným pohľadom, v ktorom sa už nachádza naša osobná história, a vnímať ju takú, aká naozaj je: a v tom nájsť naplnenie. Nie je to už teda o snoch, ktoré snívajú mladí ľudia, je to ale o živote, ktorý napĺňa tých dospelých. (28.08.2020)

Od samého začátku mě to nechytlo. Almodovar má v každým filmu nějakýho šílenýho transexuála, Gainsbourg taky natočil film o teplouších, ale pořád tam měli děj a zajímá mě, co bude dál. Tady čumím na kluka s namalovaným flekem na obličeji a režisér dělá, že tam není. V reklamě na Dove, taky vidím ženy s poškozenou kůži, ale taky hned vím, proč ji vidím. Kanadská francouzština je někdy sotva srozumitelná, jindy nepochytím vůbec nic. Moc základních chyb hned na začátku. (28.09.2022)